Nadnárodní pivovarské uskupení Heineken pro marketingový průzkum využilo v ČR do této doby poněkud méně tradiční způsob – oslovilo respondenty přes portál trnd a využilo je pro hodnocení svých pivních produktů. Jako první byl otestován nový Březňák 11, pak Starobrno Drak a nyní tedy Krušovice ležák za studena chmelený. Již dříve jsme zveřejnili názory dvou účastníků (Jakuba a Kvíčaly), kteří se dostali hned do prvního projektu. Jejich postřehy, kdy Kvíčala pojal svoje hodnocení z hlediska nadšeného pivaře a Jakub dal svému blogu poněkud odlehčenější polohu, dnes doplní Moro, kterému se podařilo proniknout do třetí fáze projektu. Zkusí se na testování podívat z poněkud jiného úhlu …
Nejprve mírný návrat zpět v čase – i já jsem se samozřejmě ze zvědavosti a “badatelského zájmu” snažil dostat do obou předchozích běhů testování. V případě testu Březňák 11 jsem do prvotního dotazníku, kdy jsem měl zdůvodnit, proč právě já jsem hoden zařazení mezi respondenty, uvedl odkaz na jednu ze svých recenzí. V druhém běhu (Starobrno Drak) jsem jako odpověď do stejné kolonky uvedl dosti nabubřelé – jsem pivní recenzent a vy nemáte koule vzít mě do projektu. Poštěstilo se mi až na třetí pokus. Nevím, zda rozhodovaly moje znalosti v průvodních testech (v prvních dvou bězích testy nebyly) nebo moje další reakce, která suše konstatovala – vždyť už mě znáte. Zastavím se na chvíli u odborných testů. Mimo otázek stylu – co je to IBU, atp. se muselo odpovídat i na otázky hůře nebo těžce dohledatelné na webu. Jako příklad mohu uvést – kolik litrů vody se spotřebuje na výrobu jednoho litru piva v Krušovicích. Pro odpovědi povětšinou stačilo mít nastudovanou teoretickou průpravu, která byla dostupna na webu trnd (přiznávám, že jsem si ji nastudoval skoro až na konci celého projektu).
Pak dorazil balíček a v něm samozřejmě testované pivo, opravdu umně vyvedený půllitr a pokyny, jak testovat, kolik piv rozdat přátelům, jak uspořádat slepou ochutnávku, atp. Musím uznat, že to mají u Heinekenu promyšleno – materiály vytištěny na kvalitním papíru, pokyny erudované a vše s sebou nese punc kvality. Nehodlám vás zatěžovat povídáním, jak jsem rozdal vzorky, následně posbíral hodnocení, vyplňoval úvodní a závěrečný dotazník … Stačí jen, že ze tří piv, která byla určena přímo pro mě, jsem dvě vypil jen tak “na chuť” (bez psaní si jakýchkoli poznámek) a na to třetí sepsal (následující den) regulérní recenzi. Zaměřím se na samotný proces testování.
Pozn: Pro reportérskou úplnost musím uvést, že v tomto okamžiku netuším, zda budu moci svůj text doplnit i obrázky z webu trnd, protože vše mají právně ošetřeno a proto jsem musel požádat o svolení publikovat obsah, který je jejich vlastnictvím. Nu, snad všechno dobře dopadne, svolení obdržím a i vy obrázky uvidíte.
Jako uživatel trnd mám k dispozici rozcestník, kde mohu spoustu věcí, např.:
- odevzdávat (ve smyslu přepisovat) vyplněné dotazníky, které jsem posbíral
- odesílat fotografie
- odesílat zprávy – odkazovat na webové diskuse, kde jsem o ležáku hovořil
- odevzdávat výsledky slepého testu (o tom se ostatně dočtete níže)
Při odkazování na on-line diskuse jsem byl vždy způsobně dotázán, zda můj odkaz smí či nesmí být zveřejněn.
K dispozici je i jakýsi mini-manuál, jak komunikovat, jaké hashtagy používat na sociálních sítích a také malý seznam webů a diskusních fór o pivu, kde je možno (nebo spíše vhodno) o pivu diskutovat. Náš web ve výčtu chybí, což by mě asi mělo mrzet, ale není tomu tak – ono se ty “odborné” komentáře brzy omrzí a na stálé čtenáře působí jako plevel.
Vše výše uvedené tedy vysvětluje onu záplavu všemožných reakcí napříč pivními weby. Většinou (logicky) se jedná o komentáře pochvalné, ovšem občas jsou také přinejmenším úsměvného obsahu. Rád bych se však pozastavil u slepé degustace, kterou je rovněž doporučováno provést.
V testovacím balíčku je pro provádění slepých degustací speciální obálka obsahující pokyny, jak se taková slepá degustace provádí, sadu samolepek pro odlišení vzorků, hodnotící listy a průvodní text, u kterého se zastavím. V návodu je doporučeno provádět slepý test jen na dva vzorky a proti testovanému krušovickému ležáku je vhodný protikandindát Pilsner Urquell. To by ještě šlo. Avšak ve stejném návodu je rovněž mírně uštěpačná poznámka, že PU není dvanáctkou, jak si většina populace myslí. Abych řekl pravdu, toto jsem od Heinekenu nečekal a navíc – nikde se ani nelze dočíst, jaké %EPM má samotný testovaný krušovický ležák, což je další faul. Nu vidno, že mezi giganty vždy vládne slušná řevnivost. Přiznám se, že jsem na pořádání slepých ochutnávek neměl ani času ani nálady, takže jistě obdržím méně plusových bodů než respondenti, kteří se do ní pustili a ani nebudu zařazen do soutěže o další bonusová ocenění.
Závěrem mohu jen dodat, že jsem si testování opravdu užil – bral jsem to jako novou zkušenost a přiznám se, že je mi tento způsob prezentace nové značky i sympatický. Odmyslím-li si, že mám nějaké pivní znalosti a uvedu se do pozice běžného pivního konzumenta, pak seznámení dostává další rozměr – pivo přímo (a zadarmo!) ochutnáte a můžete někomu sdělit svoje názory. K samotnému trnd bych dodal, že se nese ve férovém duchu, respondenti jsou opakovaně nabádáni k upřímnosti i pravdomluvnosti, což je také dosti sympatické. Rovněž bylo i zajímavé pročítat si dotazníkové odpovědi a prohlížet fotografie mých kolegů, které mně osobně posloužily jako jakýsi referenční vzorek.
Svolení ke zveřejnění obrázků jsem tedy obdržel – v trnd reagovali velmi rychle a já jej měl během pár hodin. Tímto chci tedy upřímně poděkovat.