• Název piva: Paulaner Hefe-Weissbier Naturtrüb
• Pivovar: Paulaner Brauerei  GmbH & Co KG
• Země, město: Německo, Mnichov
• Styl: pšeničné pivo
• Alkohol: 5,5 %
• Forma (láhev, točené): láhev 0,33 litru
• Stupňovitost: 12,5º

Hodnocení

• Barva: hnědo žlutá, kalná
• Pěna: typicky weizenovská, vysoká a vydatná, velmi zvolna opadávající
• Vůně: kvasnicová s ovocnými tóny
• Chuť, říz: První vjem ovocně – pšeničný (typická pšeničná chuť), hořkost jen velmi mírná a jen málo rozpoznatelná. Vnímám i jemnou a svěží kyselost piva – lehká, jako po tropickém ovoci, která přetrvává v ústech středně dlouze. Tělo piva plné. Říz spíše vyšší.
• Další komentář: Toto pivo řadím k typickým představitelům nejproslulejších pšeničných piv – bavorských weizenů. Na etiketě je uvedeno, že pivo je uvařeno dle starého bavorského zákona o čistotě (tzv. Reinheitsgebot), který sice už dnes neplatí, ale spousta tamních pivovarů jej dodnes uznává. Co to vlastně je?
• Vaření piva má dlouhou tradici a vystačilo by na (nejeden) článek, pokusím se stručně. Ve středověku nebyly tak rozvinuty technologie vaření piva (vaření piva bylo často výsadou žen – nejedna selka na velké usedlosti vařila pivo a čím kvalitnější, tím větší šanci měla přilákat námezdní pracovní sílu). Kvůli zvýšení hořkosti (chmel tenkrát moc neznali nebo byl nedostupný) se do piva přidávalo “kdeco” – pelyněk, dubová kůra (tu používali i staří Keltové – od toho termín keltské pivo), houby, atd. Výjimkou nebylo přidávání (!) živočichů do piva – např. žab či mloků. Pivo občas mělo halucinogenní účinky a je nasnadě, že každý si “ten svůj” recept chránil. Takové pivo mohlo být i zdraví nebezpečně. Z tohoto důvodu vznikl zákon o čistotě piva, který nařizoval, že pivo smí být vařeno pouze z vody, sladu (pšeničného či ječmenného), chmele a kvasnic.

Fotografie

Vaření piva má dlouhou tradici a vystačilo by na (nejeden) článek, pokusím se stručně. Ve středověku nebyly tak rozvinuty technologie vaření piva (vaření piva bylo často výsadou žen – nejedna selka na velké usedlosti vařila pivo a čím kvalitnější, tím větší šanci měla přilákat námezdní pracovní sílu). Kvůli zvýšení hořkosti (chmel tenkrát moc neznali nebo byl nedostupný) se do piva přidávalo „kdeco“ – pelyněk, dubová kůra (tu používali i staří Keltové – od toho termín keltské pivo), houby, atd. Výjimkou nebylo přidávání (!) živočichů do piva – např. žab či mloků. Pivo občas mělo halucinogenní účinky a je nasnadě, že každý si „ten svůj“ recept chránil. Takové pivo mohlo být i zdraví nebezpečně. Z tohoto důvodu vznikl zákon o čistotě piva, který nařizoval, že pivo smí být vařeno pouze z vody, sladu (pšeničného či ječmenného), chmele a kvasnic.