V dalším dílu seriálu o redakci Pivních recenzí si představíme věkem nejstaršího redaktora a recenzenta Vladislava Mořického, nejen v článcích našeho serveru se prezentujícího přezdívkou Moro. A protože tvůrců našeho serveru o pivu je aktuálně celkem šest, jsme dnes přesně v polovině. V dalších dílech budou postupně představeni tři služebně nejmladší redaktoři, abyste si udělali lepší představu o tom, kdo za celým projektem stojí a komu vlastně komentujete či lajkujete recenze.
Jak ses dostal do týmu Pivních recenzí?
Bylo to velmi prosté – Pivní recenze vznikly v posledních dnech roku 2010, oba jejich zakladatelé mj. působili i na jednom fóru o domácím vaření piva, kde jsme se prvně setkali. Slovo dalo slovo a v e-mailu mi přistála nabídka, zda bych si nechtěl vyzkoušet napsat recenzi. Výzvu jsem přijal a světlo světa spatřila moje první veřejná recenze (Merlin černý). A protože se líbila, dohodli jsme se na další spolupráci. Následně mi kluci přidali přístup do redakčního systému a postupem času mi přidávali i pravomoci.
Jak ti Pivní recenze změnily (nejen) pivní život
Řekl bych, že dost podstatně – recenzování piv mě baví a beru to jako jakési poslání – předávat lidem informace o mém oblíbeném nápoji. A protože nemám pivovarnického vzdělání a veškeré informace, které jsem kdy zvěděl o pivu jsou nabyté samostudiem, exkurzemi po našich pivovarech a komunikací s lidmi (nejen) z pivovarské branže, předávám informace svým jazykem, který je většinou prost odborných výrazů. Zda je to přednost, či nedostatek – musí posoudit čtenáři mých výtvorů.
Moje partnerka i kamarádi si už dávno uvykli tomu, že jakmile v hospodě či restauraci vytáhnu blok, tužku a fotoaparát, pak se mnou není žádná řeč, protože se soustředím jen na pivo a psaní svých poznámek. Také je pravdou, že výběr restaurace s dobrým pivem nechávají na mě, protože vědí, že kdyby vybrali podnik s nedobrým pivem, pak Moro raději pije kofolu & rum! 🙂
Pokud recenzuji doma, pak je to identické – příprava skla, koutku na fotografování vzorku, vlastní ochutnávka, sepsání poznámek, atd. zabere minimálně hodinu, kdy prostě nic nevnímám. Naštěstí mám tolerantní partnerku, která má pro moji zálibu pochopení a dává mi plnu podporu.
Jaká piva ti nejvíce chutnají?
Rád piji a ochutnávám všechny pivní styly – baví mě pivní rozmanitost a rád jí zkoumám. V mojí spotřebě samozřejmě prim hrají světlá piva plzeňského typu, rád si však dám a vyhledávám např. dobré pšenice (všech typů), stout, EPA, IPA, lambik, … Často si rád dám těžkotonážní kousek (dubbel, tripel, barley wine, malt liquor, …) Jsem vlastně takový univerzální pivní všežravec. Ne, že bych do sebe lil cokoli bez rozmyslu – jsou pivní styly, které mě neoslovují – nudný styl evropských světlých ležáků nebo pivní hybrid – spodně kvašená pšeničná piva. V pivní oblasti jsem tvor náladový – mám období, kdy např. upřednostňuji jeden pivní styl a po čase se vrhnu na jiný, abych se k původnímu vrátil, či objevoval něco nového.
Co ti nejvíce vadí na české pivní scéně?
Je toho vcelku dost a rozhodně bych mohl přepsat slova, která napsali v odpovědi na tuto otázku oba moji předchůdci. Zkusím však formulovat něco navíc.
Občas se v knihách či publikacích o pivu dočítám názor, že Belgičané jsou taková pivní prasátka – mají obrovské množství pivních stylů, pro výrobu svých piv používají hodně neobvyklé postupy, které jsou v našich podmínkách prakticky nemyslitelné (používání starého a zvětralého chmele do lambických piv například), prostě jsou ochotni i schopni vypít prakticky cokoli.
To mi evokuje otázku, kdo nebo co jsme my Češi, Moravané, Slezané? Jaký pivní příměr bychom si zasloužili? No, pokud Belgičané jsou pivními pašíky, pak nám by asi nejlíp slušel příměr – pivní telátka. Nehledíme na kvalitu ani pestrost, ale hlavně na značku, reklamu, marketing, píár a podobná manažerská udělátka. Jinak by nebylo možné, abychom se nechali doslova ohlupovat a vodit za nos. Stačí, aby pivovar na etiketu uvedl, že pivo je třikrát chmeleno a my jsme hned v pivním ráji. Stačí, aby tiskový mluvčí pivovaru, který o pivovarnictví povětšinou nic neví, někde odzpíval svojí naučenou formulku a my věříme. Věříme, co nám jiní vnucují a ještě jsme ochotni se pro jejich pravdu mezi sebou přít.
Až procitneme, pak nám nebudou chutnat ani nebudeme konzumovat piva nastavovaná vodou a CO2 (nechoďte na mě prosím s moderními technologiemi), piva přecpaná náhražkami surovin, piva plná chemických ingrediencí = nebudeme podléhat reklamám a budeme si piva vybírat a pít dle vlastních osobních preferencí.
Jakou roli působí pivo jako takové ve tvém osobním životě?
Hodně nadneseně bych mohl odpovědět, že pivo je pro mě zdrojem inspirace, posunu k dalšímu získávaní informací o něm samotném, o procesu jeho výroby i o lidech, kteří se jeho výrobou zabývají. Ale je to nadsázka – pivo = relaxace, kamarádi, zábava, odpočinek, atd. Pivo k mému životu neodmyslitelně patří a já doufám, že to tak zůstane. Nedovedu si dokonce ani představit, že už bych pivo jen pil a nesháněl o něm informace, nepsal si s pivovarskými a nejezdil na pivní akce.
Jaké jsou tvé další zájmy?
Vedle piva je dalším mým zájmem trenérství, konkrétně – jsem fotbalovým trenérem. Zvídavé uspokojím tím, že vlastním Trenérskou B licenci UEFA. Roky jsem se věnoval výchově fotbalové drobotiny, ale s přibývajícím věkem ve mě bohužel sílilo zjištění, že mládež (nehovořím prosím o mládežnickém vrcholovém sportu) je na tom nejen pohybově stále hůře, ale zápal pro hru a tým je daleko nižší, než tomu bylo kdysi, změnil se často i přístup rodičů ke sportu. U dětí fotbal už zdaleka není takovým fenoménem, jako kdysi. Nechci, ani nebudu to zde rozebírat, nepatří to sem. Zkrátka – aktuálně trénuji muže a dělám to s láskou a rád.
Asi bych neměl zapomenout ani na svého dalšího koníčka – degustace ovocných pálenek. Jakmile nastane sezóna koštů slivovic (zima a předjaří), tak se s degustacemi u nás roztrhne doslova pytel a já jezdím a degustuji. Je to něco trochu jiného, než recenzování piva, ale když tak nad tím přemýšlím, pak jsem degustaci pálenek provozoval ještě před těmi pivními. Tady jsem se asi naučil jednu zásadu degustátora a to: Vzorek sa musí ochutnať – ani dyby sa řiťů nedal požiť! Takže už je vám asi jasné, proč zrovna na mě vyšla marketová piva – prostě se umím oprostit od předsudků a recenzuji je nezaujatě (často myslíc na před chvílí napsanou zásadu 🙂 )
Jaká je tvá osobní vize do budoucna?
Nemám až tak vysoké pivovarnické cíle jako kluci, odpovídající přede mnou. Rád bych dál pracoval v redakci tohoto serveru, seznamoval čtenáře s pestrostí a krásou světa pivního, dělal věci poctivě a nezaujatě i nezávisle. Přál bych si, aby se PR staly uznávaným pojmem mezi lidmi i na internetu.
Jakési naplnění i budoucnost vidím i v moderovaných ochutnávkách piva, které aktuálně pomáhám vytvářet. Pokud zase přijde nabídka (třeba od mého kamaráda – sládka Kněžihorského pivovaru Radka Patáka), udělat si jednu nebo víc várek piva v pivovaru – rozhodně neodmítnu. A snad nakonec – roky přibývají a snad brzy uzraje čas proto, abych doma přestal míchat pivo z plechovčiček a já si budu vařit pivo ze surovin. Pro sebe, pro radost, pro kamarády.