V prvním díle seriálu o redakci Pivních recenzí si představíme spoluzakladatele webu Honzu Grmelu, v článcích se prezentujícího přezdívkou gum. V dalších dílech budou postupně představeni všichni redaktoři, abyste si udělali lepší představu o tom, kdo za celým projektem stojí a komu vlastně komentujete či lajkujete recenze.
Jak tě napadlo vytvořit projekt Pivní recenze?
To bylo tak…jednoho chladného zimního večera koncem roku 2010 jsme s Pinkanem, druhým spoluzakladatelem Pivních recenzí, naznali, že se nám ty fotky piv na Facebook a Twitteru nějak podezřele začínají hromadit a bylo by záhodno přistoupit k jejich třídění v zájmu zachování systému a hlavně evidence toho, co jsme ochutnali. Během pár minut jsme se shodli na názvu projektu, koupili doménu…no a dál už to znáte.
Prvních několik měsíců jsme web provozovali na volně dostupné šabloně, později, a zejména se zvýšením účasti dalších redaktorů jsme web převedli na nový vzhled vytvořený přesně pro náš web.
Dalo by se říci, že do dnešních dnů mi zůstala funkce osoby zodpovědné za technický stav webu, hosting a podobně. Pokud tedy Pivní recenze někdy nepojedou, víte u koho si stěžovat 🙂
Jak ti Pivní recenze změnily (nejen) pivní život
Dalo by se říci, že jsem díky navázání kontaktů s dalšími pivovarnicky aktivními osobami získal lepší přístup k informacím týkajícím se piva a též, vzhledem k tomu, že projekt se postupem času dostal do povědomí dosti širokého publika, mám teď méně práce se sháněním různých exotických ochutnávek. Tyto jsou mi v současnosti dováženy mnohem častěji než dříve za což svým přátelům děkuji.
Pokud nebudu hovořit jen o svém životě ale i o životě těch okolo, jsem rád, že má existence projektu příznivý efekt i na moje blízké i vzdálené příbuzné a jejich pivní vzdělání. Mnoho lidí se takto naučilo chodit do pivoték, zkoumat, jaké pivo si kupují, vyhledávat hospody s dobře ošetřeným pivem či jen rozeznávat svrchně a spodně kvašená piva. Příkladem by mohla jít moje přítelkyně, která je (nejen) v poslední době na hospody, výčepy a piva už dost zmlsaná 🙂
Nesmím též zapomenout na domácí vaření piva, které mi dalo opravdu hodně praktických i teoretických znalostí a dovedností a snad jsem teď více odolný vůči marketingovým blábolům některých pivovarů, které si občas v redakci přeposíláme a hromadně se jim smějeme.
Jaká piva ti nejvíce chutnají?
Záleží dost na roční době. V létě si velmi rád dám nějakou tu pšenici nebo lehký leč senzorický výrazný ejlík, v zimě naopak rád holduji těžším pivům jako jsou německé bocky, silné české ležáky nebo obecně jakákoli piva se stupňovitostí, “která už není pod zákonem.” Díky snadné dostupnosti však nejčastěji konzumuji světlé ležáky.
Celkově mám rád všechny pivní styly, jen v oblasti tmavých pšenic (dunkelweizen) jsem ještě nenašel kousek, který by mi vyloženě sedl a pochutnal jsem si na něm. Možná si ho budu muset uvařit sám, abych byl spokojen 🙂
Co ti nejvíce vadí na české pivní scéně?
Bylo by toho asi hodně ale v anketě, která tu běžela (či možná ještě běží) jsem zvolil možnost Větší podpora státu malým pivovarům. Je sice hezké, že mají pivovary členění spotřební daně podle výstavu, přesto se mi však zdá, že podnikat v pivovarském průmyslu není dnes ani tak o samotném vaření piva jako spíš o tom proniknout do všech zákonných norem a nařízení a zaplatit desítky nesmyslných analýz a vyjádření.
Pokud bych však měl zmínit i jiné faktory, trochu mě rozčiluje česká konzervativnost a zatíženost na český ležák. Vždyť kolik velkých pivovarů se tváří, jak kdyby ani nic jiného neexistovatlo a český ležák byl nejlepší pivo na světě! Ano, v Česku se nepochybně vaří mnoho výtečných ležáků ale dokud se bude trh a zejména produkce velkých průmyslových pivovarů orientovat jen na ně, tak nám bude zbytek světa vesele utíkat se svým širokým rozsahem chutí a vůní, o kterých se nám mnohdy ani nezdá. Stačí se podívat na některé západní země (Německo, Británie, Belgie, o USA raději nehovořím) a jejich výběru skvělých ne-ležákových piv i ve velkých supermarketech.
Též bych si přál přísnější podmínky pro uvádění informací o pivu, přinejmenším neuvádění původní stupňovitosti je mi dost proti srsti, jsem však rád, že většina středních a menších pivovarů je to natolik osvícená, že, ač to nemají ze zákona nařízeno, stupňovitost svých tekutých dobrot uvádějí. Asi by nebylo též špatné aby se konzument dozvěděl, že jeho skvělý ležáček, který pije celý život, se dnes ředí sifonem z osmnáctky a “leží” i jen týden než je stočen do lahví.
Jakou roli působí pivo jako takové ve tvém osobním životě?
Myslím, že na tuto otázku jsem už částečně odpověděl o několik odstavců výše, pokud to však chci shrnout, tak řeknu, že velmi pozitivní neboť jsem díky němu poznal mnoho chytrých a zajímavých lidí.
Jaké jsou tvé další zájmy
Když zrovna nesedím v práci nebo v hospodě, tak se zajímám o psy či obecně pobyt někde, kde pořád něco nebliká, nesvítí, nezvoní či jinak neoběžuje. Moderní technologie jsou sice nedílnou součástí mého života a dalo by se říci, že mě živí, jsem však velmi rád, pokud se čas od času ocitnu někde na chalupě bez splachovacího záchodu a signálu mobilní sítě. Do bodoucna bych se podobným únikům z každodenního městského světa rád věnoval více než dosud.
Jaká je tvá osobní vize do budoucna?
Rozhodně si svůj život za 10 let nepředstavuji ve stejném stylu jako teď, rád bych se od své současné manažersko-vývojářské práce posunul směrem k pivovarnickému řemeslu a svůj život naplno zasvětil tekutému chlebu. Přecejen vaření piva je méně stresující než každodenní nálož telefonátů a přetékající mailová schránka čekající až se vám ráno bude moci vysypat na monitor.
Co se týče působení v Pivních recenzích, v plánu je toho opravdu mnoho, ať už hovoříme o moderovaných degustacích, tuzemských i zahraničních cestách po pivovarech či ochutnávání dalšího většího než malého množství pivních druhů.
Dosti intenzivně uvažuji o studiu na pražské pivovarnické škole Podskalská leč si nejsem jist nakolik bych dokázal další studium vměstnat do mého už tak dost nacpaného programu a tak zvažuji, zda oficiální studium nevyměnit za samostudium prokládané konzulatacemi s kamarády, kteří už příslušné vzdělání mají a jsou tedy teoreticky dostatečně vybaveni.