Je něco kolem desáté večer. Přijíždím do Teplic, kde se dopoledne slavnostně otevřel pivovar Monopol. Telefon mám vybitý, tak se ptám kolemjdoucíh, kde najdu pivovar. Ze sedmi dotázaných jen dva tuší, že nějaký Monopol existuje a vědí, kde ho najít.
Atmosféra starých dob na člověka dýchne už u dveří, ale o architektonickém zpracování se jistě rozepíše někdo fundovaný, věřím, že ten barák si to zaslouží. Uvnitř je atmosféra obzvláště příjemná a vtáhne člověka do sebe. Ihned po vstupu se mě ujímá číšník. Všechen personál, je ho tu požehnaně, vypadá velmi profesionálně, je neustále v pohybu a oblečen do elegantních uniforem. Objednávám si “degustační prkénko”. Čekám a užívám si atmosféru, pozoruji cvrkot obsluhy, občas se otočím vzad a podívám se na výčep. Výčepní už dojmem profesionála nepůsobí, nejsem schopen poznat, jestli se snaží o natočení hladinky, či na dvakrát, ale nějak zvláštně kombinuje všechny techniky od čepování pod pěnu k onanii.
Ještě víc dojem profesionality nabourává skutečnost, že na objednané 4 skleničky čekám v (již) poloprázdné hospodě 20 minut – z toho tak 5 minut čekaly ony na mě na baru a několikrát kolem nich prošli číšníci a servírky s prázdnýma rukama. Podle toho vzorky také vypadaly, na všech byla spadlá pěna. Ale z dálky vypadala dobře i přes podivuhodný způsob výroby, (není se co divit, že padla).
Mezitím jsem přišel na to, co je tu tak úžasné. Šelest, šumot, změť hlasů a zvuků. Žádná televize, žádné rádio, ale hluk hospody. Nádhera. Během sice dlouhého, ale příjemného čekání se u mě zastavila servírka tázajíc, jestli mám objednáno. Poděkoval jsme jí za optání a odvětil, že ano a už hodně dlouho. Omlouvala se a slibovala nápravu. Brzy, no… No nakonec ke mně degustační prkénko dorazilo. Poprosil jsem ještě o vodu na zapíjení, ta už byla na stole za chviličku. Jen mě pak trochu překvapilo, že k degustačnímu prkénku servírují sodovku.
Rovněž jsem požádal o nápravu nefunkční sítě wifi, ale náprava se patrně nezdařila. Nevadí, postnu to až pak.
Po degustaci mi na stole stály prázdné skleničky zbytečně dlouho. Ale možná to bylo díky nedopitým vzorkům. Po pivu objednal tiramisu, kterého jsem si všiml v prosklené vitrině kousek od mého stolu. Chutnalo ještě lépe, než vypadalo. Vytknout mu můžu jen rozmočené piškoty, ale vše ostatní bylo super. Cukrář asi ví (což je v českých hospodách vzácnost) k čemu se používá kakao, co je to káva a jak má takový dezert vypadat a chutnat. Ale, co vám budu povídat, nejvíc mě nadchla čokoládka s logem pivovaru zapíchnutá navrch.
V nabídce mají 4 piva, Světlý ležák (12), Karlík (polotmavá 11), Ale (14) a Višňový ležák (asi macerát). Všechna jsou čistá, dobrá a pitelná. (Zázrak?) Ale o těch podrobněji v recenzích, které už mám skoro dopsané.Na personálu pozoruji, že je zde spokojený a práce jej baví. I na moje kritiky reaguje velmi zdvořile. Těch pár, no, pár párů nedostatků prvního dne, kdy se zřejmě celý den nezastavili, jim rád odpustím.
Jestli někde platí doslova, že hospodě je líp než na světě, pak je to tady!
* Cestovní zubní kartáček Monopol je prostě pecka. 😀