Web spatřil světlo světa v prosinci roku 2010 a směle si troufám tvrdit, že byl prvním, který se začal zabývat hodnocením piva na aspoň trochu seriózním základu. Zkrátka jsme našim čtenářům chtěli poskytnout jakési vodítko, které pivo by mohlo být dobré a které raději nepít. Cíl webu byl prostý – popisovat pivní atributy a tím čtenářům ukazovat pestrost, která v pivním světě vládne. Tady si dovolím lehké bilancování – tým recenzentů se rozšiřoval i zase zužoval, někteří to zabalili po pár recenzích a jiní setrvali delší dobu. Možná bude zajímavé se podívat na osudy některých recenzentů a zjistit, jak je zájem o pivní mok ovlivnil v jejich životní cestě.

Honza Grmela / gum

Spoluzakladatel webu. Honzovi se díky pivu radikálně změnil život a to doslova – opustil podnikání v oblasti IT, začal provozovat vlastní pivovar Lucky Bastard (mimochodem – myšlenka pivovaru, který by se věnoval výlučně výrobě svrchně kvašených piv je původně moje 😉  ) a i dnes vyvíjí svoje podnikatelské aktivity hlavně v této oblasti – pivo Moravia asi taky už znáte. Takže stručně řečeno – z ajťáka pivovarníkem.

Petr Pinkas / pinkano

Druhý spoluzakladatel. Pinkano opustil naše řady jako první, opustil rovněž “pivní svět” a věnuje se výlučně jiným aktivitám. Možná se sluší prozradit, že to byl právě on, který s Honzou sdílel myšlenku vlastního pivovaru, ale i tento projekt opustil a to před jeho započetím.

Dalibor Hanzel / Libor

Z uznávaného slovenského domácího sládka se stal ještě uznávanější a Libor svoje znalosti povýšil a získal oprávnění na provozování této profese i na komerční bázi. Nicméně stále však pracuje v rodinné firmě a své pivovarnické “choutky” uspokojuje jako sládek vlastního létajícího pivovaru Vartáš.

Jakub Veselý / cz3ko

Tomuto chlapci jsem už při jeho prvním kontaktu s naším webem prorokoval skvělou budoucnost a čas mi jen dává za pravdu – Jakub se nejvíce proslavil svým létajícím pivovarem Falkon, který rozhodně patří ke skvostům našeho pivovarnictví. Chvíli také působil v rodinném pivovaru pana Bernarda a nyní jej nejspíše potkáte podniku Malý/Velký. Troufám si tvrdit, že o našem Jakubovi jistě hodně ještě uslyšíme.

Lukáš Provazník / Elf

Lukáš je pro mě nevyčerpatelnou studnicí pivních vědomostí – nikdy jsem se netajil svým obdivem k jeho znalostem o nápoji zvaném pivo a často si k němu chodím pro radu nebo konzultaci. Provozuje OP (Ochutnávková Pivnice) v Brně, která se stala nejen pojmem na pivní mapě, ale i jakousi základnou pro pivní pestrost. A když budete mít trochu štěstí, možná spatříte jeho rozcuchanou hlavu i v tv 🙂

Toliko osudy nejvýraznějších postav našeho webu. Sluší se ovšem podotknout, že v redakci se vystřídalo mnohem větší množství recenzentů a tady bych jmenoval alespoň Petera Chňupu, Jana Reicha a Michaela Mráze. První dva jmenovaní jsou stále aktivně činní v pivním světě a zasvěcení vědí, kde je hledat. Michael (swooper) jistě zaslouží zmínku za kvantum recenzí z Velké Británie, kde pracoval.

Po odchodu “hlavních” postav jsem káru recenzí táhl nejprve sám, aby se ke mně připojil trojlístek Jaroslav – Martin – Peter. Přiznám se, že mě mnohokráte napadlo činnost webu ukončit a stejně se přiznám, že jsem na to “neměl koule”. Důvod byl jediný – vy, naši čtenáři. Nešlo být chladným při rozhovorech s vámi nebo při čtení vašich mailů. To vše mi dodávalo ujištění, že webu pivní recenze je třeba a byla by škoda ukončit jeho činnost. Leč … Nic se nedá dělat donekonečna a nebudeme si nic nalhávat – je to vcelku řehole ta pivní osvěta. A proto je čas dopsat poslední článek a vše ukončit.

Co bude dál?

Spousta lidí do mě doslova hučela – prodej to (web) a nenech zaniknout. Jenže – to se lehce poví a hůře udělá. Web má formu hodnotícího blogu a informace v něm obsažené jsou vlastně jen subjektivním popisem pivních atributů, takže v tomto jsem potenciál neviděl. Avšak ukončit činnost webu, odhlásit doménu a smazat veškeré informace mi také bylo líto. Co s tím? S řešením přišel admin spřáteleného webu atlaspiv.cz (AP) Vojta (PanVrchni), který se nabídl napsat a odladit převodní můstky a převést informace na svůj web. Vím, vím – AP je “lidový” web, kde si svoje recenze může psát kdokoli, má jiné čtenáře a je veden v jiném duchu. I tak si myslím, že toto řešení se dá označit jako nejlepší. Práce na převodu tedy již započaly.

Rád bych vám tedy poděkoval za přízeň a snad jsme vám tu vaši káru pivních vědomostí potáhli aspoň o kousek dál a i kdyby jen lehce popostrčili, pak jsme na to hrdi. Sakra hrdi!

Moro

Něco na úvod

Program této pivní akademie lze dohledati na webových stránkách Chodovaru s tím, že v první den pobytu, tj. pátek lze trávit volný čas do večere, kterážto byla tříchodového charakteru a začínala v 18:00, buď vlastní tvorbou nebo je možnost, samozřejmě dle seznamu, uskutečnit pivní lázeň s následnou masáží. My dva jsme byli napsaní až na sobotní odpoledne, tudíž jsme volný čas před samotným ubytováním strávili bohulibou činností – návštěvou pivovarů, o kterých bych rád napsal něco v dalším pořadu.

Pátek – úvodní oťuknutí

Řádně ustrojeni jsme se vydali do restaurace Stará Sladovna, což je jedna ze 4 hlavních budov v chodovarském komplexu. Těmi dalšími jsou pivovar, restaurace Ve Skále a samozřejmě hotel U Sládka. Večeře byla výtečná a naplněni pocitem, že zde to bude skvělý víkend jsme se setkali s panem ředitelem Jiřím Plevkou mladším, avšak ten nám výchozí představy trochu potrhal. Po představení jednotlivých účastníků, kterých bylo na 26 a různých druhů (domovarník, nadšenec, recenzent, unavená manželka či manželský pár z Plzně aj.), jsme se vydali na noční prohlídku pivovaru, kdy jsme nakoukli do filtračních prostorů nebo i tam, kde hvozdili ječmen. U té filtrace bych se rád pozastavil, protože zde začaly téci z úst pana Plevky slova, u kterých jsem mnohdy trnul. Beru, že bych se rád předvedl, mám-li v pivovaru 1. plně automatizovanou linku v republice, ale doplnit to o to, že díky tomu je naše chodovarské pivo to nejlepší, které je v republice k dostání, je už snad zbytečné a přehnané vychloubání. Ale to jsem nevěděl, že při posezení Ve Skále to bude ještě horší.

Bohudík nebo bohužel jsme se u stolu potkali pan ředitel, domovarník Petr a já s Davidem. Posilněni pár pivy chodovarské výroby, jsme načali diskuzi více než zapálenou. Po pár desítkách minut jsme se s mým kamarádem spěšně vzdálili do útrob hotelu a na pokoj, jelikož pan ředitel byl vskutku význačný řečník a propagátor, který uměl reklamu na „svůj“ pivovar p(r)odat až nesnesitelně skvěle. Když někdo zvládne vychválit (z mého pohledu!!) vodnaté a mdlé pivo tak, že i vám se zdá jako nejlepší na světě a republika je tomu pivu malá a ve zdejších luzích a hájích se s ním nedá nic srovnat, jelikož je mezi Chodovarem a čímkoli jiným propastný rozdíl, tak víte, že je někde problém a moc rozumná řeč s takovýmto člověkem vskutku nebude. A když se k tomu přidá i ten fakt, že si na pokoji otevřete láhev Matušky, tak myslím, že nebudu daleko od pravdy. Nechci však, aby to vyznělo, jako přehnaná kritika z mé strany. Vím a například i Petr mi to potvrdil, že jiní byli s chodovským pivem nadmíru spokojeni spolu i s povídáním pana sládka. Avšak znáte to – sto lidí, sto chutí.

Sobota – den hlavní

Jelikož každý sládek vstává brzy ráno, i my jsme byli už v 7.00 na značkách a začali vařit. Mé představy o tom, že se rozdělíme na skupiny, kdy každá uvaří své pivo a každé bude jiné, vzaly brzy za své, jelikož pivo, na základě jednoho receptu, vařil podsládek pod odborným dohledem pana ředitele a nám bylo připuštěno víceméně pouze přihlížet, či podržet vařečku nebo našrotit slad. Příjemným zpestřením byla barmanská ukázka míchání drinků, které jsme měli i možnost ochutnat. Dále se program utvářel z přednášky balneologa MUDr. Romana Vokatého. Poměrně zajímavé povídání, které předčilo i má skeptická očekávání. Posléze přišla „má disciplína“, a to degustační soutěž v poznávání pivních stylů. Zde jsem, jakožto recenzent naprosto selhal, jelikož výsledek 4/6 byl pro mě osobně zklamáním.

Po polední pauze a obědě jsme vyrazili na opětovnou prohlídku pivovaru. Tentokrát od konce – navštívili jsme spilku a laboratoř, kde jsme zakvasili „naše“ pivo. Posléze v odpoledním volnu jsme navštívili místní masáže a pivní lázně, kterým nemohu vytknout sebemenší detail. V závěru dne byla v plánu slavnostní večeře a její pětichodové menu.

Zde naopak cením pana ředitele, za párování jídel a piva. Vše bylo výtečné, avšak absolutní špičkou v tomto byla kombinace dezertu, kterýmžto byl čokopivní mufin s hruškou naloženou v pálence a plněnou ledovou čokoládou a doplněno to bylo o nám všem dobře známý Paulaner Salvator. Po skončení samotné večeře následovala volná degustace speciálů, kde byly zejména německé špičky.

Neděle – výlet „za kopec“

S lehce bolestnou hlavou jsme ráno usedli do našeho motorového oře a vydali se na krátkou, leč o to, s odstupem času, hodnotnější štaci do německého Falkenbergu, kde jsme dostali možnost navštívit zdejší Kommunbrauhaus. Výtečné povídání se simultánním překladem pro němčiny neznalé jedince, mezi které se (prozatím) řadím i já. Formální ukončení proběhlo v místní restauraci Zum Roten Oschen, kde nám ke skvělým domácím bílým klobásám vyhrávala zdejší kapela. Poté už jsme vyrazili směr domov. Tedy do dalšího pivovaru, ale o tom, jak již bylo napsáno v úvodu, jindy.

V součtu bych řekl, že to byla dost zajímavá zkušenost, která mě posunula a utvrdila v mém záměru jít sládkovskou cestou. Ač se to může z úvodu zdát, tak dopad na mě byl jednoznačně pozitivní a lehké zaškobrtnutí z pátečního večera bylo bohatě vynahrazeno během následujících dvou dní. Zajímáte-li se alespoň trochu o pivo nebo někoho takového máte v okolí, tak zde přijměte s dovolením tip na dárek. Dej Bůh štěstí!

Nejprve mírný návrat zpět v čase – i já jsem se samozřejmě ze zvědavosti a “badatelského zájmu” snažil dostat do obou předchozích běhů testování. V případě testu Březňák 11 jsem do prvotního dotazníku, kdy jsem měl zdůvodnit, proč právě  já jsem hoden zařazení mezi respondenty, uvedl odkaz na jednu ze svých recenzí. V druhém běhu (Starobrno Drak) jsem jako odpověď do stejné kolonky uvedl dosti nabubřelé – jsem pivní recenzent a vy nemáte koule vzít mě do projektu. Poštěstilo se mi až na třetí pokus. Nevím, zda rozhodovaly moje znalosti v průvodních testech (v prvních dvou bězích testy nebyly) nebo moje další reakce, která suše konstatovala – vždyť už mě znáte. Zastavím se na chvíli u odborných testů. Mimo otázek stylu – co je to IBU, atp. se muselo odpovídat i na otázky hůře nebo těžce dohledatelné na webu. Jako příklad mohu uvést – kolik litrů vody se spotřebuje na výrobu jednoho litru piva v Krušovicích. Pro odpovědi povětšinou stačilo mít nastudovanou teoretickou průpravu, která byla dostupna na webu trnd (přiznávám, že jsem si ji nastudoval skoro až na konci celého projektu).

Pak dorazil balíček a v něm samozřejmě testované pivo, opravdu umně vyvedený půllitr a pokyny, jak testovat, kolik piv rozdat přátelům, jak uspořádat slepou ochutnávku, atp. Musím uznat, že to mají u Heinekenu promyšleno – materiály vytištěny na kvalitním papíru, pokyny erudované a vše s sebou nese punc kvality. Nehodlám vás zatěžovat povídáním, jak jsem rozdal vzorky, následně posbíral hodnocení, vyplňoval úvodní a závěrečný dotazník … Stačí jen, že ze tří piv, která byla určena přímo pro mě, jsem dvě vypil jen tak “na chuť” (bez psaní si jakýchkoli poznámek) a na to třetí sepsal (následující den) regulérní recenzi. Zaměřím se na samotný proces testování.

Pozn: Pro reportérskou úplnost musím uvést, že v tomto okamžiku netuším, zda budu moci svůj text doplnit i obrázky z webu trnd, protože vše mají právně ošetřeno a proto jsem musel požádat o svolení publikovat obsah, který je jejich vlastnictvím. Nu, snad všechno dobře dopadne, svolení obdržím a i vy obrázky uvidíte.

Jako uživatel trnd mám k dispozici rozcestník, kde mohu spoustu věcí, např.:

• odevzdávat (ve smyslu přepisovat) vyplněné dotazníky, které jsem posbíral
• odesílat fotografie
• odesílat zprávy – odkazovat na webové diskuse, kde jsem o ležáku hovořil
• odevzdávat výsledky slepého testu (o tom se ostatně dočtete níže)

Při odkazování na on-line diskuse jsem byl vždy způsobně dotázán, zda můj odkaz smí či nesmí být zveřejněn.

K dispozici je i jakýsi mini-manuál, jak komunikovat, jaké hashtagy používat na sociálních sítích a také malý seznam webů a diskusních fór o pivu, kde je možno (nebo spíše vhodno) o pivu diskutovat. Náš web ve výčtu chybí, což by mě asi mělo mrzet, ale není tomu tak – ono se ty “odborné” komentáře brzy omrzí a na stálé čtenáře působí jako plevel.

Vše výše uvedené tedy vysvětluje onu záplavu všemožných reakcí napříč pivními weby. Většinou (logicky) se jedná o komentáře pochvalné, ovšem občas jsou také přinejmenším úsměvného obsahu. Rád bych se však pozastavil u slepé degustace, kterou je rovněž doporučováno provést.

V testovacím balíčku je pro provádění slepých degustací speciální obálka obsahující pokyny, jak se taková slepá degustace provádí, sadu samolepek pro odlišení vzorků, hodnotící listy a průvodní text, u kterého se zastavím. V návodu je doporučeno provádět slepý test jen na dva vzorky a proti testovanému krušovickému ležáku je vhodný protikandindát Pilsner Urquell. To by ještě šlo. Avšak ve stejném návodu je rovněž mírně uštěpačná poznámka, že PU není dvanáctkou, jak si většina populace myslí. Abych řekl pravdu, toto jsem od Heinekenu nečekal a navíc – nikde se ani nelze dočíst, jaké %EPM má samotný testovaný krušovický ležák, což je další faul. Nu vidno, že mezi giganty vždy vládne slušná řevnivost. Přiznám se, že jsem na pořádání slepých ochutnávek neměl ani času ani nálady, takže jistě obdržím méně plusových bodů než respondenti, kteří se do ní pustili a ani nebudu zařazen do soutěže o další bonusová ocenění.

Závěrem mohu jen dodat, že jsem si testování opravdu užil – bral jsem to jako novou zkušenost a přiznám se, že je mi tento způsob prezentace nové značky i sympatický. Odmyslím-li si, že mám nějaké pivní znalosti a uvedu se do pozice běžného pivního konzumenta, pak seznámení dostává další rozměr – pivo přímo (a zadarmo!) ochutnáte a můžete někomu sdělit svoje názory. K samotnému trnd bych dodal, že se nese ve férovém duchu, respondenti jsou opakovaně nabádáni k upřímnosti i pravdomluvnosti, což je také dosti sympatické. Rovněž bylo i zajímavé pročítat si dotazníkové odpovědi a prohlížet fotografie mých kolegů, které mně osobně posloužily jako jakýsi referenční vzorek.

Svolení ke zveřejnění obrázků jsem tedy obdržel – v trnd reagovali velmi rychle a já jej měl během pár hodin. Tímto chci tedy upřímně poděkovat.

Pohled do minulosti

Festival koštování svrchně kvašených hořkých piv (IPA festival) se letos v Azylu konal již počtvrté. Já osobně jsem se ho zúčastnil potřetí. Poprvé na druhém ročníku v roce 2015. Nemohu srovnávat s premiérovým ročníkem, ale přijde mi, že tenkrát to bylo takové „loni se to podařilo, tak to uděláme letos znovu“. Méně lidí ale komornější, příjemnější atmosféra. Na čepu velké množství piv, docela zajímavé přednášky a celkově dynamický průběh. Byl jsem tam poprvé a spíše ze zvědavosti, takže jsem byl velmi spokojen.

Loni, na třetím ročníku byl znát další posun. Tedy spíše co se týká do kvantity, no než do kvality. V Azylu mírně rozšířili prostory a přidali více nabízených piv na více pípách. Přišlo také daleko více lidí. A zde byl hlavní kámen úrazu. Troufám si říci, že bar i možnosti pořadatele byly na hranici rozumné kapacity. Přišel jsem někdy mezi jednou a druhou odpoledne a už tam bylo plno. Odcházel jsem pak kolem 18. hodiny a fronty na pivo se tou dobou počítali minimálně na půl hodiny. Toto způsobovalo komplikace i pro další části festivalu, například organizovaný program docela vázl. Ne, že bych měl něco proti ostatním návštěvníkům, ale takové množství lidí bylo mírně nepříjemné až otravné.  I tak jsem ale byl celkem spokojený.

Aktuální situace

Letos jsem byl rozhodnut, že na IPA festiválek opět vyrazím. Počítal jsem s větším množstvím lidí a jel jsem proto do Azylu o podstatný čas dříve. V případě, že by se opakoval loňská situace, byl jsem rozhodnut odejít v době, kdy to bude ještě kapacitně únosné. Ale i tak jsem se docela těšil.

Pořadatel sám přiznává loňskou situaci, kdy to už bylo docela na hraně. Proto již dopředu avizoval, že se z této situace ponaučil a udělá vše, aby případné množství lidí mělo co nejmenší vliv na průběh festivalu. Dále se musel pořadatel vypořádat s některými dalšími aspekty ekonomické situace v naší republice, zejména pak s EET pana Babiše.

Co se změnilo

Ihned za vstupem do baru se nacházel malý stolek, kde dvě slečny prodávaly festivalové sklo, žetony na pivo a jiné suvenýry. Tím jsem hned zmínil dvě největší změny na letošním ročníku. První bylo festivalové sklo. Každý návštěvník si musel u stolku za vratnou zálohu vzít sklenici. Ta byla označena názvem festivalu a byla cejchována na míry 0,2 a 0,3. Při odchodu se sklenice vracela za zálohu nebo si jí návštěvník mohl odnést na památku (záloha samozřejmě propadla). Obsluha píp čepovala nabízená piva striktně jen do této festivalové sklenice. I když jsem během odpoledne viděl několik účastníků s jiným, pravděpodobně vlastním, doneseným sklem. V prostorách klubu bylo několik samoobslužných zařízení na mytí sklenic.  Návštěvník poté přicházel k výčepům s již připravenou umytou sklenicí. Personálu tak odpadla jakákoliv starost o sklo, což obsluhu návštěvníků na výčepu velmi urychlilo. Jen poznámka, já jsem si svojí sklenici nechal.

Druhou změnou bylo placení. Pořadatel vyřešil tímto krokem dvě věci. Zdržování při placení a EET. U stolku u vchodu si návštěvníci zakoupili připravené dřevěné žetony v hodnotě 10 Kč. Podle počtu zakoupených žetonů zároveň slečna provedla i zaevidování tržby v EET. Návštěvník si odnesl žetony a účtenku a při objednání piva ve výčepu „platil“ za pivo pomocí žetonů. Slečny u stolku ještě nabízely různé suvenýry s názvem a logem festivalu, trička a tak. Oproti předešlým ročníkům také zpestření. Pořadatel dále mírně rozšířil prostory klubu a přidal další výčepy i nabízená piva. Na pěti výčepech bylo k dispozici kolem 20 píp.

Průběh festivalu

Do Azylu jsem dorazil krátce před polednem. Prozkoumal jsem klub, zakoupil sklenici a vyměnil si žetony. Některé části se už docela plnily návštěvníky. V pohodě jsem našel pěkné místo k sezení. Drobná nelogika se objevila při prvním placení. Návštěvník má k dispozici jen celé žetony v hodnotě 10 Kč. Cena piva však byla 33 Kč. Takže dáte tři žetony a drobné doplatíte nebo dáte čtyři žetony a nějaké drobné Vám vrátí. Během celého odpoledne spíše převládala druhá varianta nebo člověk dal celé žetony a nazpět nechtěl (jako „dýško“).

Krátce po druhé hodině odpolední začala s mírným zpožděním první část organizovaného programu, kterou byly tři zábavně naučné přednášky. Organizátor všechny tři přednášky zahrnul do jednoho uceleného bloku s malými, několikaminutovými přestávkami mezi jednotlivými přednáškami. To byl pozitivní krok. Minulý rok totiž po každé přednášce následovala delší pauza. Posluchači se rozutekli a nabylo pak snad se vrátit zpět. První přednášku měl pan Václav Vomáčko na téma různé druhy stylu IPA. Druhou přednášku měl pan Marek Kocvera na téma svrchně kvašená piva a s tím spojený marketing Klášterního pivovaru Strahov. Třetí přednášku měl organizátor této části programu pan Michal Horáček (alias Pivní Partyzán) na téma historie a zvláštnosti svrchního kvašení piva. Po každé přednášce byl prostor na diskuzi a dotazy. Blok přednášek trval asi dvě hodiny.

Zhruba po 17. Hodině začínala druhá část organizovaného programu. Tou byly různé degustační soutěže jako např. seřadit piva dle stupňovitosti, rozpoznávání surovin nebo poznat odlišné pivo. U samotných soutěží jsem přítomen nebyl.

Sám jsem odcházel stejně jako v loňském roce někdy kolem 18. hodiny. Azyl byl už velmi naplněný návštěvníky. V některých částech klubu se nadalo pomalu ani projít. A jak dopadly výčepy. Někdy před šestou jsem si šel pro moje poslední pivo a od pípy jsem odcházel i s pivem po necelých dvou minutách. A tak to vypadalo všude. Takže ve srovnání s loňským rokem rozhodně naprostý úspěch. Večer se prý ještě měla konat třetí část organizovaného programu – koncert.

V klubu byly nabízeny i nějaké pochutiny k pivu. Netradičně se jednalo o veganskou kuchyni. Něco jsem také ochutnal a chuťově velmi dobré.

Piva

V nabídce festivalu bylo přibližně 68 jednotlivých piv od 42 pivovarů (některé pivovary měli v nabídce více piv). Ochutnal jsem asi deset vzorků, především od pivovarů, které jsem ještě neměl. Velká část piv na pivních recenzích už je a některá piva v blízké době budou.

Celkové dojmy

Pořadateli se určitě podařilo vyvarovat se loňské situace a udělal vše proto, aby se letošní ročník podařil. Fronty se u výčepů netvořili a prostor v klubu i místa na sednutí také byly. Velmi kladně hodnotím rozvoj festivalových doplňků – logované sklenice a suvenýry. Je znát pozitivní posun v organizaci. Akce se stále nazývá festiválkem, ale troufám si říct, že se množstvím nabízeným piv, prostorem a organizací posunuje mezi plnohodnotné české pivní festivaly. Kdo někdy byl v Azylu, ví, že klub je dost specifické prostředí – viz výzdoba. Nabídkou a kvalitou piva ale je však na velmi dobré úrovni.

World Beer Idol 2017 zná svého vítěze. Stal se jím Imperial Russian Stout ze španělského pivovaru Cervezas Arriaca! První lednový víkend se v rodinné atmosféře Zichoveckého pivovaru a Továrna Slaný uskutečnil 2. ročník mezinárodní pivní degustační soutěže World Beer Idol. Mrazivé počasí neodradilo špičky ze světa pivních sommeliérů, kteří hodnotili piva z 15 zemí světa a pomohli tak vybrat nejlepší piva napříč pivními kategoriemi. V degustační komisi tak vedle sebe zasedli Brit Tim Webb (autor světového atlasu piv), americký publicista Joe Stange nebo italský propagátor řemeslného piva, Maurizio Maestrelli.

„Vůbec první ročník World Beer Idol proběhl před rokem a považovali jsme ho tak trochu za zkušební. Nastavili jsme si procesní řád degustací a vše si důkladně otestovali. A myslím, že jdeme správnou cestou. Vzorků jsme letos měli dvojnásobek,“ říká zakladatel a pořadatel soutěže Jakub Veselý a dodává: „Moc děkuji partnerům, hotelu Angelo, který ubytoval naše zahraniční sommeliéry, a pivovarům v Zichovci a Továrna ve Slaném, které poskytly své zázemí pro letošní ročník.“

Celkem bylo uděleno 7 zlatých, 11 stříbrných a 19 bronzových medailí. Nejvíce ocenění, konkrétně dvě stříbrné a pět bronzových medailí, si odváží bavorský pivovar Schwarzbräu, následovaný pivovarem Pravda Beer Theatre z ukrajinského Lvova, vedeným americkým sládkem Cory McGuinessem. Z českých pivovarů na zlaté ocenění dosáhlo pšeničné pivo z náchodského Primátora. Stříbrnou a bronzovou pozici osadily i vzorky z pivovaru Svijany. Celkovým vítězem napříč kategoriemi se stal tmavý silák s více než 10% alkoholu, Imperial Russian Stout ze španělského pivovaru Arriaca.

Pro mě vše započalo velmi nenápadně – telefonickým rozhovorem s Martinem Grádyšem Březou, domácím sládkem a člověkem velmi činným v tuzemském domovarnickém rybníčku:“Zdar Moro, pár domácích sládků se rozhodlo, že si vyrobí vlastní adventní kalendář a protože nám jeden zbyl, tak Ti jej přivezu a když budeš chtít, napiš nám na naše piva recenze.” Co Grádyš slíbil, do puntíku splnil – zabil jednu celou (velmi nevlídnou a deštivou) sobotu a osobně mi jej přivezl a předal. Klobouk dolů, vždyť mezi Čelákovicemi a Vacenovicemi, kde aktuálně bydlím, je to notná porce kilometrů.

Tak i já starý fotr jsem po mnoha letech podlehl kouzlu otevírání okének s dárečky nevěda, čehož se mi dostane. Pro přesnost informací však třeba doplnit, že jsem s konzumací započal s týdenním předstihem a otevírám si hned 2 okénka denně, protože kluci chtějí recenze zveřejňovat na svých stránkách a ve správném sledu = jedna položka na den.

Skladba piv je přepestrá a musím všem domácím sládkům vyseknout hlubokou poklonu – jdou s kůží na trh a riskují, že jejich s láskou vařené pivo bude možná podrobeno ostré kritice. V den zveřejnění této noticky jsem s ochutnáváním už daleko za polovinou vzorků (nechci kazit případná překvapení = cokoli dopředně vyzrazovat) a proto jen krátce – v doposud ochutnaných položkách byla velmi slušně uvařená piva, opravdové skvosty i piva, kde na sobě budou muset domácí sládkové ještě zapracovat.

Recenze jsou průběžně zveřejňovány zde. Tak snad domácím sládkům nepokazí adventní čas moje případná kritika, která (snad) posune jejich úsilí kupředu. Ještě jednou – díky kluci, že jsem se směl i já účastnit tohoto jedinečného projektu a hezký Advent všem …

Při stále těsnějším kontaktu s ostatními domovarníky jsme si čím dál více uvědomovali, že českému homebrewingu chybí větší míra organizace, abychom mohli společně uplatňovat naše potřeby, zájmy a ukázat svou právoplatnou identitu. Částečně za to můžou i nevstřícné zákony. Pořadatel největší soutěže domácích výrobců piva Kostelecké chmelovárek, Petr Měrka, to hezky shrnul: „Problém máme s legislativou. Je to tisíckrát omílaný evergreen – zákon o spotřebních daních, který nás amatérské pivovarníky pěkně „bere po ušách“. Limit 200 litrů na domácnost, které máme milostivě povoleny, je v případě, že mám dva dospělé syny a žiju bohatým společenským životem prostě směšný.“ Navíc máme jako domácí sládkové povinnost ročně hlásit na celním úřadě předpokládané množství výroby spolu s místem našeho skromného „pivovárku“. Proto se řada lidí bojí veřejně hlásit ke svému koníčku ze strachu, že se dostanou do hledáčku úřadů. Překročit hranici 200 litrů je totiž překvapivě snadné. Naši kolegové vinaři jsou na tom o poznání lépe. Roční limit mají 2000 litrů, nic hlásit nemusejí a dokonce své výrobky mohou i prodávat. Proto se domovarníci cítí oprávněně ukřivdění, a proto je také česká domovarnická scéna poměrně roztříštěná a anonymní.

Naším názorem je, že správná cesta ven však dozajisté nevede tímto směrem anonymity. Naopak se potřebujeme více semknout a prosazovat naše názory společně. Cech domácích pivovarníků je jakýmsi dalším logickým vývojem naší snahy. Jeho cílem není nic menšího, než prosazování společných zájmů a snaha o zvýšení kvality českého homebrewingu obecně. Protože jedině společně bude náš hlas slyšet a můžeme se skutečně pokusit prosazovat naše oprávněné zájmy. Proto jsme do vedení cechu přizvali také další dvě výrazné postavy české hombrewingové scény – Petra Měrku a Martina Březu, který provozuje online mapu domácích pivovarníků. Nabídku a iniciativu s radostí přijali, a tak Vám můžu s radostí představit cechovní radu ve složení – Radek Michel, Petr Novotný, Jiří Vala, Petr Měrka a Martin Březa.

Mezi dlouhodobé cíle cechu patří mimo zmiňovanou změnu podmínek v zákonu o spotřebních daních  také hledání možné spolupráce s ostatními spolky, snaha o vzdělání zájemců o homebrewing, spolupráce s certifikovanými degustátory, jednání s e-shopy o možných výhodách pro členy a v plánu je mnoho dalších cechovních aktivit. Abychom jako spolek skutečně mohli fungovat a mohli se o nějakou změnu skutečně zasadit, potřebujeme však silnou členskou základnu. Budoucí směřování cechu bude úzce ovlivněno jejími samotnými členy a jejich potřebami. Pojďme se tedy do toho pustit společně – právě teď se můžete stát členy Cechu.

Více informací o Cechu a přihláškách naleznete na stránkách cechu na https://www.homebrewmap.com/cs/cech-domacich-pivovarniku a také na našich facebookových stránkách https://www.facebook.com/cech.pivo.

Ing. Petr Novotný, člen cechovní rady

To nejlepší pivo ke grilovačce

Jeden z nejlepších pivních koncernů na světě, představil zbrusu nové pivo – Březňák 11. A aby nás přesvědčil o jeho výjimečnosti, vyhlásil suprovou akci. 1500 lidiček z celého Česka vybral, aby nový počin otestovali. A já byl mezi nimi!

Jedno úterní dopoledne zazvonil dlouho očekávaný pošťák. Čekal jsem ho už ve čtvrtek a vzal jsem si na pro tento případ dovolenou, aby zásilku náhodou nenechal u souseda Karla, který by mi poštu jistojistě zapřel, protože je to alkoholem páchnoucí obšourník. Stejně ho podezřívám, že mi chodí za ženou… Ale kdo by myslel na hlouposti, když na něj za dveřmi čeká nádherná zelená krabice s dvaceti kousky velkobřezenské novinky.

Po rozbalení na mě vykouklo dvacet plných láhví, nádherný baculatý ucháč s usmívajícím se panem Cypichem, dvacet rozkošných podtácků a brožurka, která ukazuje, jak poctivě je toto pivo vařeno. Je plná barevných fotek, takže to musí být pravda. Ještě bych se zastavil u pana Cypicha, jenž byl prý ve Velkém Březně známý hlavně tím, že jako přednosta místní železniční stanice vypravil pod vlivem dodávek z pivovaru expresní vlak do Verneřic, přestože tam nikdy nevedly žádné koleje. V krabici byl také návod, kterak postupovat při testování. Měl jsem se rozdělit s devatenácti dalšími přáteli. Tolik kamarádů nemám, tak jsem si dost lámal hlavu nad tím, jak problém vyřešit. Další komplikací bylo doporučení, že Březňák 11 je vhodný zvláště ke každodenní konzumaci při grilování. My grilujeme jen na chalupě, ale ta je po zimě neobyvatelná, jelikož se nám na půdě usadil jezevec a nechce nás tam pustit. Přišel jsem tedy se spásným nápadem. Zajel jsem do Baumaxu a zakoupil menší přenosný gril a pytel dřevěného uhlí. Na zpáteční cestě přes náměstí mi  jeden pán nabízel ještě koks, ale bylo toho dost málo a za spoustu peněz.

Gril jsem rozložil a rozpálil na balkóně našeho bytu ve třetím patře panelového domu. Bohužel jsme doma neměli ani steaky ani klobásky, nicméně jsem ve spíži našel sáček s maršmelouny. V Americe to opékají jako špekáčky, tak proč bych to já nemohl ugrilovat? Poté, co se gril pořádně roztopil, začali na naše dveře bušit sousedé. Pokřikovali na mě cosi o černém kouři a propálených záclonách, ale já geniálně využil příležitosti a začal jim rozdávat láhve Březňáku i s anketními lístky. Jeden jsem poskytl také mladýmu Fajtovi z pátého patra, kterému je sice teprve třináct, ale už má něco napito.

Odpoledne přišla domů manželka. Jakmile si prohlédla balkón, udělala obličej, vzala z krabice čtyři lahváče a mumlaje cosi o impotentních idiotech odešla ke Karlovi. Naštěstí se mi podařilo vtisknout jí do ruky ještě anketní lístky, takže jsem se mohl těšit na zpětnou vazbu. Zápach karamelizovaného cukru z balkónu mi napověděl, že je nejvyšší čas, pustit se konečně do vlastního testování. V krabici zbyl poslední kousek. Něžně jsem ho pohladil, otevřel a s až posvátnou úctou nalil do sklenice s panem Cypichem. Bílá pěna vytvořila voňavou čepici a já po prvním doušku poznal, že tady byl položen základ něčemu velkému. Přátelství na celý život, které ani MUDr. Nešpor nezhatí…

Sesbírat anketní lístky mi chvíli trvalo. Zejména na Karla jsem se nemohl dost dlouho dozvonit. Z nastřádaných dat jsem pak o testovaném pivě vyvodil několik závěrů:

• nejlépe si jeho lahodný charakter vychutnáte, když ho budete podávat ledově vychlazený
• ženy na něm oceňují, že není moc hořký
• muži na něm oceňují, že je pořádně hořký
• v létě zažene vedro, v zimě přivolá Slunce
• 22 z 20 respondentů ho doporučuje ke každodenní konzumaci (hlavně mladej Fajt)
• Březňák 11 má úžasný vliv na lidskou psychiku, neboť manželka i Karel vypadali velice uvolněně
• no a samozřejmě… nejlepší je ke grilovačce!!!

Zdravím všechny pivaře, moje jméno je řekněme Kvíčala, a rád bych se zde podělil o dojmy z jednoho docela zajímavého projektu. Takže tedy po pořádku…

I stalo se, že se k mým slechům donesla zvěst o chystaném marketingovém výzkumu ohledně jedné z pivních novinek na českém trhu – konkrétně jedenáctky Březňák. Musím předeslat, že z portfolia Heinekenu je mi značka z Velkého Března dlouhodobě nejsympatičtější, vaří zde stále kvalitní produkci za dobré peníze (snad kromě low cost PET desítky). Tudíž mne možnost zapojení se do projektu zaujala, a zaregistroval jsem se jako jeden z mnoha zájemců. Uspět ale mohlo pouze 1.500 vyvolených.

Registrace po internetu zabrala cca 15 minut a obnášela i různé otázky “na tělo” ohledně pivních zkušeností a preferencí. No, a po ní už zbývalo jen čekat a modlit se k Panně Orleánské nebo jinému vhodném božstvu 🙂 Po necelém týdnu jsem obdržel rozsudek – má mise v projektu byla schválena! Vypukly nezřízené oslavy a orgie, kdy jsem se do němoty ztřískal Mirindou a následně si začal uvědomovat výjimečnost úspěchu, kdy nesmím své dobrodince zklamat. Nastalo období čekání na kýženou zásilku. Ta byla po určitých peripetiích skutečně doručena, s následujícím obsahem: 20 lahví piva, 20 ks podtácků originál Březňák + další doplňkové a propagační předměty včetně krásně buclatého půllitru s portrétem samotného pana Cibicha – odvěkého to patrona a guru ústeckého pivovaru. Veškeré podmínky k testování tak byly splněny a mohlo začít.

V průběhu dalších dnů jsem obdaroval nejprve veškeré příbuzenstvo a posléze i vybrané kamarády resp. známé a kolegy. Vše bylo vždy uvedeno mým stručným komentářem k projektu a pivu, následované ochutnávkou testované jedenáctky. Poznatky jsou následující: projekt je obecně vnímán velmi pozitivně, což ještě umocňuje následně překvapení většiny testerů z toho, že jde vskutku o poměrně povedené a značně pitelné pivo – zejména pokud porovnáme v kontextu velkochemických výroben a masových pivovarů. Prakticky se nenašel nikdo, komu by Březňák nechutnal. Pokud připočteme velice zajímavou prodejní cenu, řada respondentů hodlá pivo sama kupovat resp. i doporučit dále. Jak jsem nyní zaznamenal, i na webu se průběžně objevují nové a převážně pochvalné recenze, kdy zejména dosud nepolíbení konzumenti vyslovují až velechvalné soudy a zapřísahají se doživotní věrností Velkému Březnu. Je samozřejmě legitimní položit si zároveň otázku, zda jsou všichni chvalitelé objektivní resp. není to jistý druh marketingové strategie, ale to bych skutečně nerad spekuloval…

Budeme tedy všichni doufat, že současná kondice a receptura tomuto pivu vydrží co nejdéle. Z praxe je známo, že výrobci po čase začnou rádi experimentovat se složením piva a dosud výborný počin se může obratem proměnit až v nepitelnou věc vykazující znaky kentusu – proto budiž zářným příkladem některé značky z portfolia pivovarů Huang-ho-Lobkowicz. Anebo tomu může být i naopak, to když třeba výrobce odebere ze složení cukr – jak se před nedávnem u heinekenských skutečně stalo a kupříkladu Březňák 12 nebo Dačický tím stouply minimálně o level výš. K dalšímu průběhu projektu: nedílnou součástí každé ochutnávky je i vyplnění dotazníku, který není nikterak dlouhý a zabere odhadem 1,5 minuty. Je zaměřen na údaje o respondentovi a jeho názoru na testovaný mok. Další spolupráce s provozovatelem projektu se poté odehrává výhradně mailem, kdy je nutno vždy na základě avíza vyplnit vždy určitý dílčí dotazník ohledně dosavadního průběhu testování. Nic složitého ani časově náročného. Provozovatel dále avizoval, ať my, kdož jsme poctěni důvěrou, též fotíme a zvěčňujeme tak průběh projektu a testování. Což se aktuálně děje, a již jsem několik fotek nahrál na web.

K pivu jako takovému bych ještě závěrem podotkl, že dost záleží i na teplotě podávání. Zkušenost je taková – čím studenejši – tím lepší. Při nedostatečném vychlazeni vystupují na povrch ne úplně libé alkoholové podtóny a pitelnost se povážlivě snižuje. Takže určitě nejlépe chutná ledově vychlazený z půllitru s panem Cibichem…

A koneckonců, ať si ho každý vyzkouší osobně – za těch 9,90 v akci to fakt stojí! 🙂

Minipivovary mají oproti velkým pivovarům řadu specifik. Výhodou je důraz na kvalitu surovin, minipivovary se navíc často nebojí experimentovat a nabízejí rozmanité pivní styly, stupňovitosti, chutě i vůně. Mezi nevýhody pak patří skutečnost, že některá piva jsou k dostání pouze v dané restauraci, městě či regionu.

Pivní Zásilka nabízí řešení pro všechny, kdo chtějí objevovat a ochutnávat lahodná místní piva z pohodlí domova. Princip služby je velice jednoduchý. Prostřednictvím pestré nabídky předplatného si mohou zákazníci zvolit předplatné na 3 měsíce či 6 měsíců. Pro pravé milovníky piva je určeno roční předplatné.

Zásilku s pivy pak zákazník obdrží na počátku každého měsíce. Službu je možné si vyzkoušet bez závazků objednáním jednorázové zásilky, tedy bez nutnosti předplatného.

Užitečné odkazy:

www.pivnizasilka.cz

www.facebook.com/pivnizasilka