Něco na úvod

Program této pivní akademie lze dohledati na webových stránkách Chodovaru s tím, že v první den pobytu, tj. pátek lze trávit volný čas do večere, kterážto byla tříchodového charakteru a začínala v 18:00, buď vlastní tvorbou nebo je možnost, samozřejmě dle seznamu, uskutečnit pivní lázeň s následnou masáží. My dva jsme byli napsaní až na sobotní odpoledne, tudíž jsme volný čas před samotným ubytováním strávili bohulibou činností – návštěvou pivovarů, o kterých bych rád napsal něco v dalším pořadu.

Pátek – úvodní oťuknutí

Řádně ustrojeni jsme se vydali do restaurace Stará Sladovna, což je jedna ze 4 hlavních budov v chodovarském komplexu. Těmi dalšími jsou pivovar, restaurace Ve Skále a samozřejmě hotel U Sládka. Večeře byla výtečná a naplněni pocitem, že zde to bude skvělý víkend jsme se setkali s panem ředitelem Jiřím Plevkou mladším, avšak ten nám výchozí představy trochu potrhal. Po představení jednotlivých účastníků, kterých bylo na 26 a různých druhů (domovarník, nadšenec, recenzent, unavená manželka či manželský pár z Plzně aj.), jsme se vydali na noční prohlídku pivovaru, kdy jsme nakoukli do filtračních prostorů nebo i tam, kde hvozdili ječmen. U té filtrace bych se rád pozastavil, protože zde začaly téci z úst pana Plevky slova, u kterých jsem mnohdy trnul. Beru, že bych se rád předvedl, mám-li v pivovaru 1. plně automatizovanou linku v republice, ale doplnit to o to, že díky tomu je naše chodovarské pivo to nejlepší, které je v republice k dostání, je už snad zbytečné a přehnané vychloubání. Ale to jsem nevěděl, že při posezení Ve Skále to bude ještě horší.

Bohudík nebo bohužel jsme se u stolu potkali pan ředitel, domovarník Petr a já s Davidem. Posilněni pár pivy chodovarské výroby, jsme načali diskuzi více než zapálenou. Po pár desítkách minut jsme se s mým kamarádem spěšně vzdálili do útrob hotelu a na pokoj, jelikož pan ředitel byl vskutku význačný řečník a propagátor, který uměl reklamu na „svůj“ pivovar p(r)odat až nesnesitelně skvěle. Když někdo zvládne vychválit (z mého pohledu!!) vodnaté a mdlé pivo tak, že i vám se zdá jako nejlepší na světě a republika je tomu pivu malá a ve zdejších luzích a hájích se s ním nedá nic srovnat, jelikož je mezi Chodovarem a čímkoli jiným propastný rozdíl, tak víte, že je někde problém a moc rozumná řeč s takovýmto člověkem vskutku nebude. A když se k tomu přidá i ten fakt, že si na pokoji otevřete láhev Matušky, tak myslím, že nebudu daleko od pravdy. Nechci však, aby to vyznělo, jako přehnaná kritika z mé strany. Vím a například i Petr mi to potvrdil, že jiní byli s chodovským pivem nadmíru spokojeni spolu i s povídáním pana sládka. Avšak znáte to – sto lidí, sto chutí.

Sobota – den hlavní

Jelikož každý sládek vstává brzy ráno, i my jsme byli už v 7.00 na značkách a začali vařit. Mé představy o tom, že se rozdělíme na skupiny, kdy každá uvaří své pivo a každé bude jiné, vzaly brzy za své, jelikož pivo, na základě jednoho receptu, vařil podsládek pod odborným dohledem pana ředitele a nám bylo připuštěno víceméně pouze přihlížet, či podržet vařečku nebo našrotit slad. Příjemným zpestřením byla barmanská ukázka míchání drinků, které jsme měli i možnost ochutnat. Dále se program utvářel z přednášky balneologa MUDr. Romana Vokatého. Poměrně zajímavé povídání, které předčilo i má skeptická očekávání. Posléze přišla „má disciplína“, a to degustační soutěž v poznávání pivních stylů. Zde jsem, jakožto recenzent naprosto selhal, jelikož výsledek 4/6 byl pro mě osobně zklamáním.

Po polední pauze a obědě jsme vyrazili na opětovnou prohlídku pivovaru. Tentokrát od konce – navštívili jsme spilku a laboratoř, kde jsme zakvasili „naše“ pivo. Posléze v odpoledním volnu jsme navštívili místní masáže a pivní lázně, kterým nemohu vytknout sebemenší detail. V závěru dne byla v plánu slavnostní večeře a její pětichodové menu.

Zde naopak cením pana ředitele, za párování jídel a piva. Vše bylo výtečné, avšak absolutní špičkou v tomto byla kombinace dezertu, kterýmžto byl čokopivní mufin s hruškou naloženou v pálence a plněnou ledovou čokoládou a doplněno to bylo o nám všem dobře známý Paulaner Salvator. Po skončení samotné večeře následovala volná degustace speciálů, kde byly zejména německé špičky.

Neděle – výlet „za kopec“

S lehce bolestnou hlavou jsme ráno usedli do našeho motorového oře a vydali se na krátkou, leč o to, s odstupem času, hodnotnější štaci do německého Falkenbergu, kde jsme dostali možnost navštívit zdejší Kommunbrauhaus. Výtečné povídání se simultánním překladem pro němčiny neznalé jedince, mezi které se (prozatím) řadím i já. Formální ukončení proběhlo v místní restauraci Zum Roten Oschen, kde nám ke skvělým domácím bílým klobásám vyhrávala zdejší kapela. Poté už jsme vyrazili směr domov. Tedy do dalšího pivovaru, ale o tom, jak již bylo napsáno v úvodu, jindy.

V součtu bych řekl, že to byla dost zajímavá zkušenost, která mě posunula a utvrdila v mém záměru jít sládkovskou cestou. Ač se to může z úvodu zdát, tak dopad na mě byl jednoznačně pozitivní a lehké zaškobrtnutí z pátečního večera bylo bohatě vynahrazeno během následujících dvou dní. Zajímáte-li se alespoň trochu o pivo nebo někoho takového máte v okolí, tak zde přijměte s dovolením tip na dárek. Dej Bůh štěstí!