Web spatřil světlo světa v prosinci roku 2010 a směle si troufám tvrdit, že byl prvním, který se začal zabývat hodnocením piva na aspoň trochu seriózním základu. Zkrátka jsme našim čtenářům chtěli poskytnout jakési vodítko, které pivo by mohlo být dobré a které raději nepít. Cíl webu byl prostý – popisovat pivní atributy a tím čtenářům ukazovat pestrost, která v pivním světě vládne. Tady si dovolím lehké bilancování – tým recenzentů se rozšiřoval i zase zužoval, někteří to zabalili po pár recenzích a jiní setrvali delší dobu. Možná bude zajímavé se podívat na osudy některých recenzentů a zjistit, jak je zájem o pivní mok ovlivnil v jejich životní cestě.

Honza Grmela / gum

Spoluzakladatel webu. Honzovi se díky pivu radikálně změnil život a to doslova – opustil podnikání v oblasti IT, začal provozovat vlastní pivovar Lucky Bastard (mimochodem – myšlenka pivovaru, který by se věnoval výlučně výrobě svrchně kvašených piv je původně moje 😉  ) a i dnes vyvíjí svoje podnikatelské aktivity hlavně v této oblasti – pivo Moravia asi taky už znáte. Takže stručně řečeno – z ajťáka pivovarníkem.

Petr Pinkas / pinkano

Druhý spoluzakladatel. Pinkano opustil naše řady jako první, opustil rovněž “pivní svět” a věnuje se výlučně jiným aktivitám. Možná se sluší prozradit, že to byl právě on, který s Honzou sdílel myšlenku vlastního pivovaru, ale i tento projekt opustil a to před jeho započetím.

Dalibor Hanzel / Libor

Z uznávaného slovenského domácího sládka se stal ještě uznávanější a Libor svoje znalosti povýšil a získal oprávnění na provozování této profese i na komerční bázi. Nicméně stále však pracuje v rodinné firmě a své pivovarnické “choutky” uspokojuje jako sládek vlastního létajícího pivovaru Vartáš.

Jakub Veselý / cz3ko

Tomuto chlapci jsem už při jeho prvním kontaktu s naším webem prorokoval skvělou budoucnost a čas mi jen dává za pravdu – Jakub se nejvíce proslavil svým létajícím pivovarem Falkon, který rozhodně patří ke skvostům našeho pivovarnictví. Chvíli také působil v rodinném pivovaru pana Bernarda a nyní jej nejspíše potkáte podniku Malý/Velký. Troufám si tvrdit, že o našem Jakubovi jistě hodně ještě uslyšíme.

Lukáš Provazník / Elf

Lukáš je pro mě nevyčerpatelnou studnicí pivních vědomostí – nikdy jsem se netajil svým obdivem k jeho znalostem o nápoji zvaném pivo a často si k němu chodím pro radu nebo konzultaci. Provozuje OP (Ochutnávková Pivnice) v Brně, která se stala nejen pojmem na pivní mapě, ale i jakousi základnou pro pivní pestrost. A když budete mít trochu štěstí, možná spatříte jeho rozcuchanou hlavu i v tv 🙂

Toliko osudy nejvýraznějších postav našeho webu. Sluší se ovšem podotknout, že v redakci se vystřídalo mnohem větší množství recenzentů a tady bych jmenoval alespoň Petera Chňupu, Jana Reicha a Michaela Mráze. První dva jmenovaní jsou stále aktivně činní v pivním světě a zasvěcení vědí, kde je hledat. Michael (swooper) jistě zaslouží zmínku za kvantum recenzí z Velké Británie, kde pracoval.

Po odchodu “hlavních” postav jsem káru recenzí táhl nejprve sám, aby se ke mně připojil trojlístek Jaroslav – Martin – Peter. Přiznám se, že mě mnohokráte napadlo činnost webu ukončit a stejně se přiznám, že jsem na to “neměl koule”. Důvod byl jediný – vy, naši čtenáři. Nešlo být chladným při rozhovorech s vámi nebo při čtení vašich mailů. To vše mi dodávalo ujištění, že webu pivní recenze je třeba a byla by škoda ukončit jeho činnost. Leč … Nic se nedá dělat donekonečna a nebudeme si nic nalhávat – je to vcelku řehole ta pivní osvěta. A proto je čas dopsat poslední článek a vše ukončit.

Co bude dál?

Spousta lidí do mě doslova hučela – prodej to (web) a nenech zaniknout. Jenže – to se lehce poví a hůře udělá. Web má formu hodnotícího blogu a informace v něm obsažené jsou vlastně jen subjektivním popisem pivních atributů, takže v tomto jsem potenciál neviděl. Avšak ukončit činnost webu, odhlásit doménu a smazat veškeré informace mi také bylo líto. Co s tím? S řešením přišel admin spřáteleného webu atlaspiv.cz (AP) Vojta (PanVrchni), který se nabídl napsat a odladit převodní můstky a převést informace na svůj web. Vím, vím – AP je “lidový” web, kde si svoje recenze může psát kdokoli, má jiné čtenáře a je veden v jiném duchu. I tak si myslím, že toto řešení se dá označit jako nejlepší. Práce na převodu tedy již započaly.

Rád bych vám tedy poděkoval za přízeň a snad jsme vám tu vaši káru pivních vědomostí potáhli aspoň o kousek dál a i kdyby jen lehce popostrčili, pak jsme na to hrdi. Sakra hrdi!

Moro

Nejprve mírný návrat zpět v čase – i já jsem se samozřejmě ze zvědavosti a “badatelského zájmu” snažil dostat do obou předchozích běhů testování. V případě testu Březňák 11 jsem do prvotního dotazníku, kdy jsem měl zdůvodnit, proč právě  já jsem hoden zařazení mezi respondenty, uvedl odkaz na jednu ze svých recenzí. V druhém běhu (Starobrno Drak) jsem jako odpověď do stejné kolonky uvedl dosti nabubřelé – jsem pivní recenzent a vy nemáte koule vzít mě do projektu. Poštěstilo se mi až na třetí pokus. Nevím, zda rozhodovaly moje znalosti v průvodních testech (v prvních dvou bězích testy nebyly) nebo moje další reakce, která suše konstatovala – vždyť už mě znáte. Zastavím se na chvíli u odborných testů. Mimo otázek stylu – co je to IBU, atp. se muselo odpovídat i na otázky hůře nebo těžce dohledatelné na webu. Jako příklad mohu uvést – kolik litrů vody se spotřebuje na výrobu jednoho litru piva v Krušovicích. Pro odpovědi povětšinou stačilo mít nastudovanou teoretickou průpravu, která byla dostupna na webu trnd (přiznávám, že jsem si ji nastudoval skoro až na konci celého projektu).

Pak dorazil balíček a v něm samozřejmě testované pivo, opravdu umně vyvedený půllitr a pokyny, jak testovat, kolik piv rozdat přátelům, jak uspořádat slepou ochutnávku, atp. Musím uznat, že to mají u Heinekenu promyšleno – materiály vytištěny na kvalitním papíru, pokyny erudované a vše s sebou nese punc kvality. Nehodlám vás zatěžovat povídáním, jak jsem rozdal vzorky, následně posbíral hodnocení, vyplňoval úvodní a závěrečný dotazník … Stačí jen, že ze tří piv, která byla určena přímo pro mě, jsem dvě vypil jen tak “na chuť” (bez psaní si jakýchkoli poznámek) a na to třetí sepsal (následující den) regulérní recenzi. Zaměřím se na samotný proces testování.

Pozn: Pro reportérskou úplnost musím uvést, že v tomto okamžiku netuším, zda budu moci svůj text doplnit i obrázky z webu trnd, protože vše mají právně ošetřeno a proto jsem musel požádat o svolení publikovat obsah, který je jejich vlastnictvím. Nu, snad všechno dobře dopadne, svolení obdržím a i vy obrázky uvidíte.

Jako uživatel trnd mám k dispozici rozcestník, kde mohu spoustu věcí, např.:

• odevzdávat (ve smyslu přepisovat) vyplněné dotazníky, které jsem posbíral
• odesílat fotografie
• odesílat zprávy – odkazovat na webové diskuse, kde jsem o ležáku hovořil
• odevzdávat výsledky slepého testu (o tom se ostatně dočtete níže)

Při odkazování na on-line diskuse jsem byl vždy způsobně dotázán, zda můj odkaz smí či nesmí být zveřejněn.

K dispozici je i jakýsi mini-manuál, jak komunikovat, jaké hashtagy používat na sociálních sítích a také malý seznam webů a diskusních fór o pivu, kde je možno (nebo spíše vhodno) o pivu diskutovat. Náš web ve výčtu chybí, což by mě asi mělo mrzet, ale není tomu tak – ono se ty “odborné” komentáře brzy omrzí a na stálé čtenáře působí jako plevel.

Vše výše uvedené tedy vysvětluje onu záplavu všemožných reakcí napříč pivními weby. Většinou (logicky) se jedná o komentáře pochvalné, ovšem občas jsou také přinejmenším úsměvného obsahu. Rád bych se však pozastavil u slepé degustace, kterou je rovněž doporučováno provést.

V testovacím balíčku je pro provádění slepých degustací speciální obálka obsahující pokyny, jak se taková slepá degustace provádí, sadu samolepek pro odlišení vzorků, hodnotící listy a průvodní text, u kterého se zastavím. V návodu je doporučeno provádět slepý test jen na dva vzorky a proti testovanému krušovickému ležáku je vhodný protikandindát Pilsner Urquell. To by ještě šlo. Avšak ve stejném návodu je rovněž mírně uštěpačná poznámka, že PU není dvanáctkou, jak si většina populace myslí. Abych řekl pravdu, toto jsem od Heinekenu nečekal a navíc – nikde se ani nelze dočíst, jaké %EPM má samotný testovaný krušovický ležák, což je další faul. Nu vidno, že mezi giganty vždy vládne slušná řevnivost. Přiznám se, že jsem na pořádání slepých ochutnávek neměl ani času ani nálady, takže jistě obdržím méně plusových bodů než respondenti, kteří se do ní pustili a ani nebudu zařazen do soutěže o další bonusová ocenění.

Závěrem mohu jen dodat, že jsem si testování opravdu užil – bral jsem to jako novou zkušenost a přiznám se, že je mi tento způsob prezentace nové značky i sympatický. Odmyslím-li si, že mám nějaké pivní znalosti a uvedu se do pozice běžného pivního konzumenta, pak seznámení dostává další rozměr – pivo přímo (a zadarmo!) ochutnáte a můžete někomu sdělit svoje názory. K samotnému trnd bych dodal, že se nese ve férovém duchu, respondenti jsou opakovaně nabádáni k upřímnosti i pravdomluvnosti, což je také dosti sympatické. Rovněž bylo i zajímavé pročítat si dotazníkové odpovědi a prohlížet fotografie mých kolegů, které mně osobně posloužily jako jakýsi referenční vzorek.

Svolení ke zveřejnění obrázků jsem tedy obdržel – v trnd reagovali velmi rychle a já jej měl během pár hodin. Tímto chci tedy upřímně poděkovat.

World Beer Idol 2017 zná svého vítěze. Stal se jím Imperial Russian Stout ze španělského pivovaru Cervezas Arriaca! První lednový víkend se v rodinné atmosféře Zichoveckého pivovaru a Továrna Slaný uskutečnil 2. ročník mezinárodní pivní degustační soutěže World Beer Idol. Mrazivé počasí neodradilo špičky ze světa pivních sommeliérů, kteří hodnotili piva z 15 zemí světa a pomohli tak vybrat nejlepší piva napříč pivními kategoriemi. V degustační komisi tak vedle sebe zasedli Brit Tim Webb (autor světového atlasu piv), americký publicista Joe Stange nebo italský propagátor řemeslného piva, Maurizio Maestrelli.

„Vůbec první ročník World Beer Idol proběhl před rokem a považovali jsme ho tak trochu za zkušební. Nastavili jsme si procesní řád degustací a vše si důkladně otestovali. A myslím, že jdeme správnou cestou. Vzorků jsme letos měli dvojnásobek,“ říká zakladatel a pořadatel soutěže Jakub Veselý a dodává: „Moc děkuji partnerům, hotelu Angelo, který ubytoval naše zahraniční sommeliéry, a pivovarům v Zichovci a Továrna ve Slaném, které poskytly své zázemí pro letošní ročník.“

Celkem bylo uděleno 7 zlatých, 11 stříbrných a 19 bronzových medailí. Nejvíce ocenění, konkrétně dvě stříbrné a pět bronzových medailí, si odváží bavorský pivovar Schwarzbräu, následovaný pivovarem Pravda Beer Theatre z ukrajinského Lvova, vedeným americkým sládkem Cory McGuinessem. Z českých pivovarů na zlaté ocenění dosáhlo pšeničné pivo z náchodského Primátora. Stříbrnou a bronzovou pozici osadily i vzorky z pivovaru Svijany. Celkovým vítězem napříč kategoriemi se stal tmavý silák s více než 10% alkoholu, Imperial Russian Stout ze španělského pivovaru Arriaca.

Pro mě vše započalo velmi nenápadně – telefonickým rozhovorem s Martinem Grádyšem Březou, domácím sládkem a člověkem velmi činným v tuzemském domovarnickém rybníčku:“Zdar Moro, pár domácích sládků se rozhodlo, že si vyrobí vlastní adventní kalendář a protože nám jeden zbyl, tak Ti jej přivezu a když budeš chtít, napiš nám na naše piva recenze.” Co Grádyš slíbil, do puntíku splnil – zabil jednu celou (velmi nevlídnou a deštivou) sobotu a osobně mi jej přivezl a předal. Klobouk dolů, vždyť mezi Čelákovicemi a Vacenovicemi, kde aktuálně bydlím, je to notná porce kilometrů.

Tak i já starý fotr jsem po mnoha letech podlehl kouzlu otevírání okének s dárečky nevěda, čehož se mi dostane. Pro přesnost informací však třeba doplnit, že jsem s konzumací započal s týdenním předstihem a otevírám si hned 2 okénka denně, protože kluci chtějí recenze zveřejňovat na svých stránkách a ve správném sledu = jedna položka na den.

Skladba piv je přepestrá a musím všem domácím sládkům vyseknout hlubokou poklonu – jdou s kůží na trh a riskují, že jejich s láskou vařené pivo bude možná podrobeno ostré kritice. V den zveřejnění této noticky jsem s ochutnáváním už daleko za polovinou vzorků (nechci kazit případná překvapení = cokoli dopředně vyzrazovat) a proto jen krátce – v doposud ochutnaných položkách byla velmi slušně uvařená piva, opravdové skvosty i piva, kde na sobě budou muset domácí sládkové ještě zapracovat.

Recenze jsou průběžně zveřejňovány zde. Tak snad domácím sládkům nepokazí adventní čas moje případná kritika, která (snad) posune jejich úsilí kupředu. Ještě jednou – díky kluci, že jsem se směl i já účastnit tohoto jedinečného projektu a hezký Advent všem …

Minipivovary mají oproti velkým pivovarům řadu specifik. Výhodou je důraz na kvalitu surovin, minipivovary se navíc často nebojí experimentovat a nabízejí rozmanité pivní styly, stupňovitosti, chutě i vůně. Mezi nevýhody pak patří skutečnost, že některá piva jsou k dostání pouze v dané restauraci, městě či regionu.

Pivní Zásilka nabízí řešení pro všechny, kdo chtějí objevovat a ochutnávat lahodná místní piva z pohodlí domova. Princip služby je velice jednoduchý. Prostřednictvím pestré nabídky předplatného si mohou zákazníci zvolit předplatné na 3 měsíce či 6 měsíců. Pro pravé milovníky piva je určeno roční předplatné.

Zásilku s pivy pak zákazník obdrží na počátku každého měsíce. Službu je možné si vyzkoušet bez závazků objednáním jednorázové zásilky, tedy bez nutnosti předplatného.

Užitečné odkazy:

www.pivnizasilka.cz

www.facebook.com/pivnizasilka

Každý z účastníků dostal příležitost nahlédnout přímo “pod pokličku” během exkurze pivovarem, na které se dozvěděl, jak se v Holbě vaří pivo. Společně pak prožili odpoledne plné her a zábavy, které bylo doprovázeno neomezenou zásobou piva Šerák a výborného pivovarského pohoštění. “Piju Šerák už 31 let a vidět, jak celý proces vaření probíhá, je pro mě velice zajímavá zkušenost,” prozrazuje na akci Michal ze Šumperka, jeden z Mazáků Šeráků a s úsměvem dodává: “Když vidím, kolik času, práce a lásky vaření piva vyžaduje, bude mi teď ještě víc chutnat.”

Tradiční pivovar s historií

Pivovar Holba je už více než 140 let součástí Jeseníků a místní tradice a k tomuto odkazu se hrdě hlásí. Není náhoda, že pivo Šerák, vlajková loď pivovaru, dostalo své jméno po nedalekém vrcholu Hrubého Jeseníku.

Od svého založení prošel pivovar mnohými změnami, chuť jeho piva však zůstává stejná. Hanušovičtí sládkové si své zkušenosti předávají z generace na generaci, a to už od doby, kdy byla v roce 1874 uvařena první várka hanušovického piva. Pověst pivovaru se dávno rozšířila i mimo jesenický region, pivovar však na Hanušovice a Jeseníky nedá dopustit. To se na jeho samotném začátku promítlo i v samotném názvu Holba, což bylo i původní jméno nejstarší části obce Hanušovice.

Ryzí pivo z hor

Holba je dobře známá jako “ryzí pivo z hor”. Je to díky pečlivě vybíraným surovinám, ze kterých se vyrábí. Výjimečná ryzí voda z jesenických hor, kterou získává z vlastních hlubinných vrtů. Ty zaručují neustálý přísun vody, která svou kvalitou dosahuje kvalit vody kojenecké. Pivovar dál používá kvalitní moravský slad a vyhlášený žatecký a tršický chmel. Důležitým pomocníkem hanušovických sládků je i vlastní kmen pivovarských kvasinek.

Recepturu a chuť piv Holba ocenila nedávno také celostátní soutěž Pivo České republiky, která vyhlásila pivo Šerák speciál 13,51 % jako absolutního vítěze. Oblíbený Šerák získal 1. místo v nejsilněji zastoupené kategorii Světlých výčepních piv a v příslušných kategoriích bylo oceněno dalších 5 druhů piv z portfolia Pivovaru Holba.

Oslavy Mazáků Šeráků již brzy

Letní zájezdy do pivního ráje sice skončily, ale Pivovar Holba již chystá další program. Dvoudenní Pivovarské slavnosti, na které se každoročně sjede více než 5 000 lidí z celé republiky, se uskuteční 4.–5. září v krásném prostředí areálu pivovaru. Na návštěvníky čeká bohatý program, který myslí na dospělé i jejich potomky. Pivovar Holba na akci srdečně zve všechny, kteří mají rádi dobrou muziku a výborné pivo.

Z Martinova e-mailu cituji:

O tom, že každá skupina nápojů (piva nevyjímaje) má doporučenou teplotu podávání, netřeba pochybovat – ostatně kdysi dávno jsme to to řešili i v naší pivní škole. Není však na škodu si pár údajů lehce zopakovat:

• české pivní styly (myšleno světlý a tmavý ležák, výčepní pivo nevyjímaje) mají doporučenou teplotu podávání v rozpětí cca 7 – 9° Celsia
• čepované pivo se doporučuje podávat do čistých, před podáváním vodou (!) vypláchnutých a vodou (!) vychlazených sklenic
• lahvové pivo do čistých suchých sklenic

Nikde tedy ani zmínka o vychlazování či dokonce vymrazování pivního skla v lednici či mrazáku. Je to jednoduché, při vychlazování skla v lednici se na této sráží vodní pára, která se vlivem chladu mění v krystalky ledu a ty na sebe váží pachy (byť sebelépe sanitované) lednice, které se samozřejmě přenášejí do piva a tím jej senzoricky znehodnocují. Dalším dobrým důvodem, proč takto nevychlazovat je fakt, že při nalévání piva do takto ledového skla, pivo utrpí teplotní šok, který se na kvalitě nápoje také moc pozitivně nepodepíše. Posledním důvodem je, že podchlazení skrývá vady a stírá senzorické vlastnosti piva = pivo chutná prostě nijak.

Zde jen malá vsuvka – jako synek z Moravského Slovácka mám blízký vztah nejen k pivu, ale i k ovocným pálenkám. No, a někdy se stane, že i při sebelepší péči o kvas, se výsledný destilát nepovede a pálenka je jen obtížně pitelná. Jsme národ spořivý a přece takovou pálenku nevylijeme do kanálu. A proto – šup s ní do mrazničky! Hezky zhoustne a hlavně – pachuti se skryjí a ona se dá i pít. A o to přece jde.

Zpět však k pivu – je tedy naprosto nesmyslné, vychlazovat pivní sklo jinak, než je doporučeno – uškodíte tím jen pivu a tím i vlastnímu chuťovému prožitku. Vymrazovat pivní sklo v lednici či mrazáku tedy rozhodně NE! Někteří asi namítnete, že vám to tak vyhovuje a pít z ledové sklenice je přece cool! Pro takové z vás mám řešení – zakupte si chladící půllitr, který je např. v nabídce tohoto e-shopu. Budete sice kůl, ale pro ostatní (znalé) pivaře taky pěkný … (blbec).

• Dle našeho očekávání “zvítězila” volba, kdy více než polovina odpovídajících preferuje hlavně kvalitu piva a předepsaný tvar či logo sklenice nejsou až tak podstatné
• Čtvrtina respondentů vyžaduje nejen správný tvar skla, ale i logo pivovaru, což je jistě potěšitelné – pivní osvěta zřejmě funguje
• 10% respondentů vyžaduje brandové sklo pivovaru
• 10% preferuje správný tvar skla s logem podniku prodávajícího pivo
• pro 3% respondentů je důležitá sounáležitost s restaurací – chtějí mít na skle logo podniku, tvar není až tak důležitý

Děkujeme za účast a na titulní straně je již vystavena anketa nová.

Rodinná firma pana Cimingy provozuje mj. tři podniky, kde se podává pivo – restauraci v Opavě, tenisový klub a také rybářskou baštu v Kylešovicích – místo, kde si za mírný poplatek zapůjčíte rybářské nádobíčko a libovolně dlouhou chvíli můžete strávit lovem pstruhů. Jevilo se jako dobrý podnikatelský záměr podávat v těchto podnicích i vlastní pivo. Vzhledem k faktu, že nikdo z rodinného příbuzenstva není pivovarský, se rozhodli oslovit společnost Pivo Praha, která pivovar navrhla, dodala technologie, postavila, zaučila i vyškolila nastávajícího sládka a také po konzultacích s provozovateli dodala recepturu pro vaření piva. Jedná se tedy o pivovar postavený na zakázku. Specializovat se bude (alespoň v počátcích svého života) na českou klasiku = světlé výčepní + světlý ležák.

Pivovar se tedy nachází ve stařičké budově mlýna (provozovatele čekají ještě nemalé investice) a má k dispozici vlastní zdroj elektrické energie i pitné vody. Mimo již funkčního letního venkovního posezení se v prostorách mlýna buduje i pivovarská restaurace.

K vlastním parametrům pivovaru:

• elektrická dvounádobová varna o objemu 1.000 litrů
• 2 kvasné kádě, každá o objemu 1.300 litrů
• 6 ležáckých tanků + 2 přetlačné
• suroviny – kvasinky od společnosti Pivo Praha, chmel převážně ŽPČ, slady ze Záhlinic
• vlastní KEGy s narážeči KORB

Z následného povídání s panem Cimingou jsem zvěděl, že nosnou značkou pivovaru je světlá dvanáctka z názvem Grizzly – název byl vybrán na počest pana Cimingy staršího, který býval aktivním vrcholovým sportovcem a jedná se tedy o jeho přezdívku. Logicky tedy následuje další medvědí zástupce Brtník (světlé výčepní) a je velmi pravděpodobné, že i další značky si podrží název z medvědí říše. V plánu je vařit také pivo pšeničné, ejly možná později. Pivo je vyráběno výhradně pro potřeby výše uvedených podniků, což však automaticky neznamená, že není možno zakoupit KEG a odvézt si jej domů či do restaurace.

Další investice spolkne pořízení brandového skla i dalších nezbytných pivovarských předmětů (prozatím je k dispozici pouze prototyp podpivníků). Zakoupen byl i mobilní výčep pro akce, kterých se pivovar hodlá v budoucnosti účastnit.

Dle mého soudu se jedná o vhodné spojení příjemného s užitečným – rodinný potěr zabaví lov ryb (jen doplňuji, že případný úlovek si můžete nechat upéci na grilu) či na přilehlém dětském hřišti a dospělí mohou relaxovat při pití slušného piva (recenze zde na webu). Nezbývá, než popřát klasické pivovarské …

Dej Bůh štěstí!

Sbírání deky při svrchním kvašení

Spousta domovarníků je ochotna se přít, že při svrchním kvašení se deka sbírat nemusí, že se o ní vůbec nestarají a nechají jí propadnout do piva. Je to obrovský omyl! Svého času jsem se o tento problém intenzivně zajímal a za tímto účelem jsem oslovil hned několik nejpovolanějších – samotných sládků. Každý jeden mi potvrdil, že i při svrchním kvašení je třeba sbírat deku a to dokonce častěji než při kvašení spodním. O tom, proč se deka vlastně sbírá, se mj. můžete dočíst v našem článku o tradiční české výrobě piva. Je tedy jen na vás, zda budete deku sbírat, či jí necháte propadnout do mladého piva, my rozhodně doporučujeme jí sbírat.

Navyše zbieranie deky nám pomôže v približnom určení konca primárneho kvasenia. Pokiaľ sa Vám po zobratí deky v priebehu niekoľkých hodín znova vytvorí deka (aj keď jemná), znamená to, že kvasenie ešte stále prebieha. Pokiaľ sa však hladina novou penou znova „nezatvorí“ znamená to, že fázu primárneho kvasenia mám za sebou.

Voda

Voda ve vodovodním řadu bývá často výborné kvality a lze jí použít pro domácí vaření piva. Pokud by jste se obávali chlóru v ní rozpuštěného, je to zbytečné – chlór se z vody dostane ven při rozmíchávání a i sám z vody samovolně vyprchává – chcete-li tedy mít jistotu, že ve vodě chlór nebude, pak nechte vodu před výrobním procesem odstát. Platí pravidlo, že ze špatné vody neuděláme dobré pivo. Pokud tedy v místě vašeho bydliště není voda kvalitní, je třeba se poohlédnout po jiném zdroji (balená voda, studna, studánka). Dalším pravidlem je, že pro výrobu světlých piv se více hodí voda měkká a pro tmavá piva může být i voda tvrdší.

V krajnom prípade sa vodá dá zmäkčiť aj rôznymi chemickými prísadami. Toto však nedoporučujem, predpokladám, že nikto z domovarníkov nemá záujem do svojho piva „pchať“ chémiu. Najlepšie je to vyskúšať – taká skúška Vám často dá tú najlepšiu odpoveď.

Cukr (sacharóza)

Existuje rovněž spousta mýtů o použití sacharózy (cukr řepný). Sami výrobci koncentrátů jí občas nedoporučují a na diskusních fórech o domácím vaření piva se často dočtete o tom, že sacharóza dělá v pivu kyselý ocásek atd. Opět to není pravdou – cukr se v pivovarnictví běžně používá a jediným jeho výsledkem je, že pivo je řidší (pokud to s dávkou přeženeme). Sám jsem na toto téma experimentoval a vyrobil identická piva (konkrétně Young’s Yorkshire Bitter) jednou s použitím doporučeného sladového cukru dextrózy a podruhé s cukrem řepným – obě piva od sebe byla nerozeznatelná zkušenými domovarníky, natož laiky.

Neznamená to, že bych nabádal k používání cukru(!) – raději použiju k surogaci (slazení piva pro zvýšení výtěžnosti) sladový výtažek, maltózu či dextrózu (rozdíl mezi nimi je uveden v každém e-shopu, proto se tímto tématem zde nezabývám). K surogaci lze s úspěchem také použít jiný (další koncentrát) – například český koncentrát VÚPS. Cukr však můžeme s úspěchem použít např. jako sypání do láhví pro sekundární fermentaci.

Jsou také domovarníci, kteří nesurogují vůbec – raději namíchají koncentrát do menšího množství vody – zajímá je kvalita před kvantitou.

Poznámka: Některé e-shopy mají ve své nabídce tzv. fermentační drops – je to vlastně jiná forma sladového cukru. Vypadá jako světlý bonbon a vhazuje se do láhve s pivem stejně, jako odměrka sladového cukru. Neznám moc domácích sládků, kteří by tento drops používali – je to zbytečně nákladné.

Nelogické postupy

Existují i nelogické postupy (nejsou to přímo chyby) v procesu domácího vaření piva, se kterými se můžeme setkat. Nechám na každém domácím sládkovi, zda se jich dopustí, či nikoli. Příklad – chci připravit pivní styl IPA (India Pale Ale) – silné, chmelené pivo, svrchně kvašené. Pro zvýšení výtěžnosti hodlám použít surogaci. Pokud použiji maltózu či dextrózu – je vše v pořádku. Pokud bych však použil jako surogaci VÚPS, dopouštím se pivovarnické nelogičnosti. Čím? IPA je totiž vařena infúzně, kdežto VÚPS dekokčně na 2 rmuty = anglický sládek (IPA vznikla v Anglii) by se asi hodně divil! Stejnou nelogičností by bylo, kvasit IPA spodně například.

Použití medu

Každého domovarníka jednou “popadne” myšlenka na výrobu ochuceného piva a častou volbou bývá výroba medového ležáku = použití medu. Med je možno v pivovarnictví výhodně použít – měli bychom vždy a výlučně používat med koupený přímo od včelaře (ty v marketech obsahují stabilizátory). Mně se jako nejlepší dávkování osvědčilo 200 g medu / 10 litrů mladiny. S použitím medu se primární kvašení stávalo vždy bouřlivějším a nabíralo na intenzitě. Medové pivo je však dobré spotřebovat (vypít) max. do 2 měsíců. Kvasinky totiž postupně zpracovávají cukr v medu obsažený a pivo nabírá delším skladováním na lihovosti.

Ja by som pridal svoju skúsenosť s medom – a to jeho pridanie do „ležania“ piva. Ako bolo spomínané vyššie – na sekundárnu fermentáciu (ležanie) je potrebné určité množstvo cukru. Tento cukor môžete nahradiť medom. Je pravdou, že je nutné použiť ho trocha viac a aj manipulácia s ním je trocha náročnejšia, napriek tomu výsledok stojí za  to. Počas ležania kvasinky spracujú jednoduchšie cukry, tie zložitejšie zostávajú  a dávajú pivu tú typickú sladkú medovú chuť. Ako spomínal Moro, takéto pivo je nutné spotrebovať rýchlejšie ako iné, nakoľko med je navyše potenciálnym zdrojom na skazenie piva.

Netradiční pivo z koncentrátu: Senson Finlandia Lager Mansikka (Finský jahodový ležák od Mora)

• Použitý koncentrát Senson Finlandia Lager (popř. Senson Finlandia Premium Lager)
• surogace 1 kg maltóza světlá, kvasnice Danstar Nottingham;
• koncentrát připraven běžným způsobem.

Přidány 2 litry jahodového džusu RELAX jahodový 35% s dužinou (bez chemické konzervace). Džus povařen 15 minut, pak odstaven na dalších 15 minut. Následně přidán do rozmíchaného koncentrátu.

Startovní hustota 1050 (tady jen poznámka – celkový objem koncentrátu po dolití vody mi většinou vycházel kolem 17 litrů. Je dobré pracovat s hustoměrem a měřit, protože koncentráty Lager a Premium Lager jsou odlišné = pokud vám vyjde jiný objem mladiny, rozhodně se nelekejte). Stáčeno při hustotě 1010. Do lahví přidány 3 gramy sacharózy (přesněji 3 g / 0,5 litru. Doba ležení min. 3 týdny (lépe 5). Výborný letní ležák s načervenalou barvou a fantastickou vůní jahod. Tělo piva středně plné, rovněž říz střední. Pěnivost výborná.

Na záver by som rád všetkým pivovarníkom, či už začínajúcim alebo skúseným, doporučil jednu vec: Nebojte sa a experimentujte! Práve experimentovaním si môžete odskúšať na vlastnej “koži“ množstvo vecí, rád, postupov a tipov. Navyše zdravé experimentovanie je to, čo robí z domovarníctva to zaujímavé… Časom totiž prídete na to, že robiť len jeden druh piva nie je to pravé.

Takže experimentujte, exprimentujte a nebojte sa ničoho nového.

Seriál Domácí vaření piva

1. Začínáme
2. Vyrábíme pivo z koncentrátu I. — pomůcky
3. Vyrábíme pivo z koncentrátu II. — výrobní proces
4. Vyrábíme pivo z koncentrátu III. –- tipy, triky, omyly (právě čtete)
5. Pivo ze sladového výtažku I. — suroviny a pomůcky
6. Pivo ze sladového výtažku II. — postup vaření
7. Pivo ze sladového výtažku III. — hlavní kvašení a ležení
8. Pivo ze základních surovin I. — suroviny a vybavení
9. Pivo ze základních surovin II. — postup vaření