Pohled do minulosti

Festival koštování svrchně kvašených hořkých piv (IPA festival) se letos v Azylu konal již počtvrté. Já osobně jsem se ho zúčastnil potřetí. Poprvé na druhém ročníku v roce 2015. Nemohu srovnávat s premiérovým ročníkem, ale přijde mi, že tenkrát to bylo takové „loni se to podařilo, tak to uděláme letos znovu“. Méně lidí ale komornější, příjemnější atmosféra. Na čepu velké množství piv, docela zajímavé přednášky a celkově dynamický průběh. Byl jsem tam poprvé a spíše ze zvědavosti, takže jsem byl velmi spokojen.

Loni, na třetím ročníku byl znát další posun. Tedy spíše co se týká do kvantity, no než do kvality. V Azylu mírně rozšířili prostory a přidali více nabízených piv na více pípách. Přišlo také daleko více lidí. A zde byl hlavní kámen úrazu. Troufám si říci, že bar i možnosti pořadatele byly na hranici rozumné kapacity. Přišel jsem někdy mezi jednou a druhou odpoledne a už tam bylo plno. Odcházel jsem pak kolem 18. hodiny a fronty na pivo se tou dobou počítali minimálně na půl hodiny. Toto způsobovalo komplikace i pro další části festivalu, například organizovaný program docela vázl. Ne, že bych měl něco proti ostatním návštěvníkům, ale takové množství lidí bylo mírně nepříjemné až otravné.  I tak jsem ale byl celkem spokojený.

Aktuální situace

Letos jsem byl rozhodnut, že na IPA festiválek opět vyrazím. Počítal jsem s větším množstvím lidí a jel jsem proto do Azylu o podstatný čas dříve. V případě, že by se opakoval loňská situace, byl jsem rozhodnut odejít v době, kdy to bude ještě kapacitně únosné. Ale i tak jsem se docela těšil.

Pořadatel sám přiznává loňskou situaci, kdy to už bylo docela na hraně. Proto již dopředu avizoval, že se z této situace ponaučil a udělá vše, aby případné množství lidí mělo co nejmenší vliv na průběh festivalu. Dále se musel pořadatel vypořádat s některými dalšími aspekty ekonomické situace v naší republice, zejména pak s EET pana Babiše.

Co se změnilo

Ihned za vstupem do baru se nacházel malý stolek, kde dvě slečny prodávaly festivalové sklo, žetony na pivo a jiné suvenýry. Tím jsem hned zmínil dvě největší změny na letošním ročníku. První bylo festivalové sklo. Každý návštěvník si musel u stolku za vratnou zálohu vzít sklenici. Ta byla označena názvem festivalu a byla cejchována na míry 0,2 a 0,3. Při odchodu se sklenice vracela za zálohu nebo si jí návštěvník mohl odnést na památku (záloha samozřejmě propadla). Obsluha píp čepovala nabízená piva striktně jen do této festivalové sklenice. I když jsem během odpoledne viděl několik účastníků s jiným, pravděpodobně vlastním, doneseným sklem. V prostorách klubu bylo několik samoobslužných zařízení na mytí sklenic.  Návštěvník poté přicházel k výčepům s již připravenou umytou sklenicí. Personálu tak odpadla jakákoliv starost o sklo, což obsluhu návštěvníků na výčepu velmi urychlilo. Jen poznámka, já jsem si svojí sklenici nechal.

Druhou změnou bylo placení. Pořadatel vyřešil tímto krokem dvě věci. Zdržování při placení a EET. U stolku u vchodu si návštěvníci zakoupili připravené dřevěné žetony v hodnotě 10 Kč. Podle počtu zakoupených žetonů zároveň slečna provedla i zaevidování tržby v EET. Návštěvník si odnesl žetony a účtenku a při objednání piva ve výčepu „platil“ za pivo pomocí žetonů. Slečny u stolku ještě nabízely různé suvenýry s názvem a logem festivalu, trička a tak. Oproti předešlým ročníkům také zpestření. Pořadatel dále mírně rozšířil prostory klubu a přidal další výčepy i nabízená piva. Na pěti výčepech bylo k dispozici kolem 20 píp.

Průběh festivalu

Do Azylu jsem dorazil krátce před polednem. Prozkoumal jsem klub, zakoupil sklenici a vyměnil si žetony. Některé části se už docela plnily návštěvníky. V pohodě jsem našel pěkné místo k sezení. Drobná nelogika se objevila při prvním placení. Návštěvník má k dispozici jen celé žetony v hodnotě 10 Kč. Cena piva však byla 33 Kč. Takže dáte tři žetony a drobné doplatíte nebo dáte čtyři žetony a nějaké drobné Vám vrátí. Během celého odpoledne spíše převládala druhá varianta nebo člověk dal celé žetony a nazpět nechtěl (jako „dýško“).

Krátce po druhé hodině odpolední začala s mírným zpožděním první část organizovaného programu, kterou byly tři zábavně naučné přednášky. Organizátor všechny tři přednášky zahrnul do jednoho uceleného bloku s malými, několikaminutovými přestávkami mezi jednotlivými přednáškami. To byl pozitivní krok. Minulý rok totiž po každé přednášce následovala delší pauza. Posluchači se rozutekli a nabylo pak snad se vrátit zpět. První přednášku měl pan Václav Vomáčko na téma různé druhy stylu IPA. Druhou přednášku měl pan Marek Kocvera na téma svrchně kvašená piva a s tím spojený marketing Klášterního pivovaru Strahov. Třetí přednášku měl organizátor této části programu pan Michal Horáček (alias Pivní Partyzán) na téma historie a zvláštnosti svrchního kvašení piva. Po každé přednášce byl prostor na diskuzi a dotazy. Blok přednášek trval asi dvě hodiny.

Zhruba po 17. Hodině začínala druhá část organizovaného programu. Tou byly různé degustační soutěže jako např. seřadit piva dle stupňovitosti, rozpoznávání surovin nebo poznat odlišné pivo. U samotných soutěží jsem přítomen nebyl.

Sám jsem odcházel stejně jako v loňském roce někdy kolem 18. hodiny. Azyl byl už velmi naplněný návštěvníky. V některých částech klubu se nadalo pomalu ani projít. A jak dopadly výčepy. Někdy před šestou jsem si šel pro moje poslední pivo a od pípy jsem odcházel i s pivem po necelých dvou minutách. A tak to vypadalo všude. Takže ve srovnání s loňským rokem rozhodně naprostý úspěch. Večer se prý ještě měla konat třetí část organizovaného programu – koncert.

V klubu byly nabízeny i nějaké pochutiny k pivu. Netradičně se jednalo o veganskou kuchyni. Něco jsem také ochutnal a chuťově velmi dobré.

Piva

V nabídce festivalu bylo přibližně 68 jednotlivých piv od 42 pivovarů (některé pivovary měli v nabídce více piv). Ochutnal jsem asi deset vzorků, především od pivovarů, které jsem ještě neměl. Velká část piv na pivních recenzích už je a některá piva v blízké době budou.

Celkové dojmy

Pořadateli se určitě podařilo vyvarovat se loňské situace a udělal vše proto, aby se letošní ročník podařil. Fronty se u výčepů netvořili a prostor v klubu i místa na sednutí také byly. Velmi kladně hodnotím rozvoj festivalových doplňků – logované sklenice a suvenýry. Je znát pozitivní posun v organizaci. Akce se stále nazývá festiválkem, ale troufám si říct, že se množstvím nabízeným piv, prostorem a organizací posunuje mezi plnohodnotné české pivní festivaly. Kdo někdy byl v Azylu, ví, že klub je dost specifické prostředí – viz výzdoba. Nabídkou a kvalitou piva ale je však na velmi dobré úrovni.