V druhém díle seriálu o redakci Pivních recenzí si představíme druhého a posledního spoluzakladatele webu Petra Pinkase, v článcích se prezentujícího přezdívkou pinkano. V dalších dílech budou postupně představeni všichni redaktoři, abyste si udělali lepší představu o tom, kdo za celým projektem stojí a komu vlastně komentujete či lajkujete recenze.
Jak tě napadlo vytvořit projekt Pivní recenze?
Od počátku roku 2010 (možná už od konce roku 2009) jsem se začal zajímat o pivo více než ostatní (nebo než je obvyklé pro ostatní). Své poznatky jsem pak začínal ventilovat a sdílet na svou zeď na sociální síti Facebook. Postupem času se z mého minialba stalo album větší a přibývalo také lidí, kteří u jednotlivých fotek a minirecenzí diskutovalo.
Asi úplný puntík tomu nasadil můj půlroční pobyt v USA, kde jsem ochutnal nesčetné množství piv a všem vyvrátil mýty o tom, že v Americe jsou jen hnusná piva (ano, jsou, ale to i u nás). Tomuto také ještě předcházelo studium předmětu Pivovarnictví na Mendelově univerzitě v Brně. Jelikož jsem tento předmět studoval společně s Honzou, tak nějak jsme se pivně sblížili a v zimě 2010 se rozhodli si založit takové malé online úložiště našich chuťových zážitků – zkrátka abychom věděli jak které pivo chutnalo. Prakticky hned první týden nám bylo jasné, že to nebude osobní blog nebo úložiště, ale že to bude veřejné úložiště našich recenzí, které bude volné k nahlédnutí a okomentování. To se také ihned potvrdilo poměrně skokovou návštěvností.
Jak ti Pivní recenze změnily (nejen) pivní život
Pivní recenze se zapojují do mého života prakticky každý den a to hned několikrát. Ať už při komunikaci s celým týmem, kde vedeme vášnivé debaty ze světa piva, tak už při samotném recenzováním piv (které mimojiné trvá někdy až hodinu pro jedno pivo). Určitě pak i lehkou deformací při výběru hospod, kam se půjde s přáteli na pivo nebo případným rozumům lidí, kteří toho o pivu příliš neví a myslí si, že jejich značka je nejlepší.
Začínáme již pomalu dostávat nabídky na moderované pivní ochutnávky/degustace na různých akcích, případně nás kontaktují domovarníci s dotazy na ohodnocení jejich výtvorů. Telefonní hovor v 11 v noci “Pinkano, odkud je ten a ten pivovar a je to pivo dobrý? Co si mám dát?” Je jaksi již standardem, na který jsem si zvykl. Někdy mě možná mrzí, že se se mnou přátelé nechtějí bavit o ničem jiném než o pivu 🙂
Díky našemu serveru a působení na domovarnické scéně jsme se dostali ke spoustě zajímavým lidem z pivovarnictví a jsme za to velice rádi. Je to velice příjemná a vlídná komunita. Je také pravda, že lidé v mém okolí se začali o pivo zajímat více a jakožto tým i jakožto jednotlivci se jistě zasluhujeme o všeobecné pivní vzdělání a povědomí o rozličných pivních stylech a o tom, že pivo se jen nepije v kvantech, ale vychutnává a respektuje.
V neposlední řadě děkuji všem mým známým, kteří mi vozí piva z různých koutů světa a obohacují jednak mé zkušenosti a jednak náš server. Jsem jim za to nesmírně vděčen.
Jaká piva ti nejvíce chutnají?
To je zapeklitá otázka, na kterou nedokážu nikomu nikdy odpovědět. Ještě horší je otázka “Jaké pivo je nejlepší?”. Protože žádné pivo není nejlepší. Obecně říkám, že mi chutnají všechna dobrá piva, což znamená často i dobře natočená, skladovaná. Sládek sice pivo vaří, ale výčepní ho točí a u tohoto procesu se toho může pokazit tolik, že veškerá práce sládka je zhacena. V létě si rád pochutnám na svěžím witbieru nebo pšenici, případně pěkně ovocném pivu typu ale a lehčích ležácích. V zimě pak na tmavých pivech, pivech stylu bock, silných ale a zkrátka pivech s vyšší stupňovitostí a plností. Možná bych mohl říct, že jsem lehce unaven českým spodně kvašeným ležákem, který vaří každý pivovar u nás a je jich tu lehký přetlak.
Co ti nejvíce vadí na české pivní scéně?
Takových věcí je víc, nicméně mohl bych jmenovat zejména českou konzervativnost a náturu, ze které vše další vychází. Proto jsou tu jen ležáky a proto jsou mnohdy i špatné kvality, hlavně aby se udržela nízká cena. Protože bohužel stále platí, že většina čechů jde za cenou a kvantitou, nikoliv za zážitkem a kvalitou. Pomalu se to mění, ale opravdu jen pomalu. Konzervativnost zase dělá ze všech pijáky ležáků a přitom obrovské množství lidí ani neví, že piva jsou i svrchního kvašení, natož spontánního. A že nefiltrované kvasnicové pivo není závada, ale nádhera. Konzervativnost pak platí i u supermarketů, které nabízejí omezený sortiment piv. V USA je například běžné, že v každém supermarketu je několik chlaďáků, kde jsou nefiltrovaná piva z desítek pivovarů a výběr je podobný třeba vínům u nás.
V neposlední řadě je to stav péče o pivo v hospodách, barech a restauracích. Točení z výšky, špatné skladování sudů, odlévání, roztáčení piv apodobně. Dokud si to ale lidé nevykřičí a nevyžádají, tak to bude pořád stejné. Nelze vinit číšníka – mnohdy o tom ani neví, jak má pivo točit a jak se o něj starat. Mnohdy se bohužel jen vymlouvají, že na to nejsou podmínky a prostory. Vždy jsou, ale něco to stojí, pak se ale výsledky dostaví v podobě spokojených zákazníků a zlepšení úrovně českého pivního světa.
A na závěr kromě dalších věcí je to asi šizení výroby piva, přidávání ingredicencí, co v pivu nemají co dělat, používání moderních technologií s cílem úspory apod. Raději bych, aby se za pivem cestovalo, aby bylo lokální, aby byl velký výběr – ano, výběr je velký, ale mluvme o lidech, co chodí jen do supermarketů, jaký mají výběr? Blýská se na lepší časy a doufejme, že za pár let tomu bude jinak.
Jakou roli působí pivo jako takové ve tvém osobním životě?
Řekl bych, že poměrně významnou. Ve sklepě mám pořád spousty lahví k ochutnávání, dokonce mám už i zaarchivovaných pár trapistických piv. Na pivu se snažím i vařit pokrmy. S Honzou také pivo vaříme ve sklepě a je tedy málo dní v týdnu, kdy bych o pivu neslyšel, nečetl nebo ho nepil. Pivo se zkrátka stalo nedílnou součástní mého každodenního života a jsem za to rád, je to nekončící studnice informací a zážitků.
Jaké jsou tvé další zájmy?
Určitě na prvním místě běhání a sport. Kromě pravidelných delších běhů několikrát týdně a chození po slackline je to florbal, v létě horská cyklistika, v zimě sjezdové lyžování a běžky a v neposlední řadě jóga, která se stává taktéž každodenní náplní mého života. Snažím se využít jakékoliv příležitosti pobytu v přírodě. Zajímám se také o zdravou výživu a vaření mě baví čím dál víc 🙂 Ve zbylém čase hraji ještě na elektrickou baskytaru a akustickou kytaru. V kapelách již nepůsobím (jako dříve), ikdyž občas se na pódiu objevím.
Jaká je tvá osobní vize do budoucna?
Vizí mám bohužel několik, ale nebudu je tu ventilovat. Určitě se chci věnovat pivovarnictví více než doposud a opustit tak oblast IT a trávení veškerého pracovního času za počítačem, které je ubíjející. Lepší nepovedená várka než stovky mailů denně 🙂
Co se týče Pivních recenzí, čeká nás tvrdá a náročná práce, chceme proniknout do světa pivovarnictví mnohem více, chceme vyzdvihnout Brno, jakožto opomíjené město, když se vše soustřeďuje do Prahy. Chceme podnikat cesty po pivovarech po celém světě a samozřejmě se těšíme na dašlí pivní ochutnávky, kterých bude jistě nespočet.