Pivní recenze

Klasické anglické session beer. Barvu má v rozmezí zlaté až tmavě měděné. Sladová složka je sušenková, oříšková a lehce karamelová. Díky svrchním kvasnicím jsou přítomný lehčí ovocné tóny. Chmelová chuť a aroma je rozpoznatelná a vyznačuje se jistou pryskyřičností, zemitostí, nebo květinovostí. Hořkost je dobře patrná a většinou přechází do suchého doznívání. Obsah alkoholu se nejčastěji pohybuje mezi 4 a 5%, ale lze narazit i na silnější verze EPA (kolem 6%). Říz je nižší (u čepovaných verzí), nebo střední (u lahvových verzí), plnost závisí na síle piva (nižší až vyšší), pitelnost bývá výborná. Podle organizace CAMRA je Bitter tmavší, více sladový a zároveň hořčí než klasický Pale Ale. Původně bylo pivo jako Pale Ale označované v pivovaru a v hospodách se prodávalo jako Bitter. Každopádně není nutné rozlišovat mezi EPA a Bitter. Golden Ale je verze, která se pravděpodobně objevila v průběhu 80. let 20. století jako konkurence populárních ležáků. Jde o světlejší pivo (barva klasického ležáku), méně plné, osvěživé, dobře pitelné a příjemně hořké s lehkou sušenkovou sladovostí. Může se podávat více vychlazené než klasický EPA. Někdy je označováno jako Summer Ale. Sudové verze EPA bývají slabší, nepasterované a občas i sudově dokvašované. Lahvové jsou naopak silnější a pasterované. Některé speciální piva/várky mohou být lahvově dokvašované. Pokud chcete ochutnat real Ales, musíte najít nějaké na čepu a nejlépe v anglickém pubu.