Pivní recenzePivní recenze

ochutnáme
zhodnotíme
zveřejníme
Pivní recenze .cz
Vašepivo.cz -- potřeby pro domácí vaření piva
Mobilní pivovary -- Kalkulátor minipivovaru Můj půllitr -- Originální půllitr na přání


Jak chutná americkým degustátorům Plzeň aneb setkání s BJCP v Praze

Jak napodívá samotný název článku, polovina redakce Pivních recenzí se setkala v sobotu 25.2.2012 s 8 členy americké organizace BJCP (Beer Judge Certification Program), což je zřejmě největší organizace svého druhu. BJCP má za úkol šířit pivní osvětu, respekt k pivu a také posuzovat dovednosti hodnotit a degustovat piva. Tato organizace certifikuje a zkouší jednotlivé pivní degustátory, kteří pak mohou jezdit na mezinárodní pivní festivaly a hodnotit piva.

V minulosti jsme s BJCP vedli komunikaci ohledně užívání jejich popisu pivních stylů pro naše účely a o potenciálním navázání spolupráce. Slovo dalo slovo a 8 porotců a zároveň domovarníků se vydalo na výlet do Prahy a nám se podařilo setkat se nimi během jejich návštěvy. Bylo pro nás milým překvapením, že tým byl tvořen z manželských párů, kde i ženy jsou certifikovanými porotkyněmi a domovarnicemi. Všichni mají více než 20 let zkušeností s hodnocením piv a domovarnictvím, čili jsme opravdu měli o čem diskutovat.

Naše setkání jsme zahájili ve známém podniku Zdeňka Pohlreicha Café Imperial. Většina si dala kulajdu s pošírovaným vejcem na naše doporučení, což byla opravdu dobrá volba a tradiční svíčkovou na smetaně s brusinkami, která byla možná lehce sladší, ale jinak perfektní. Velká spokojenost panovala mezi našimi hosty v oblasti knedlíků, které byly povětšinou označeny jako ty nejlepší, které za celý pobyt zatím měli možnost ochutnat. Jedinou vadou na kráse snad bylo špatné pivo — Pilsner Urquell, který byl kyselý a servírovaný v teplém a ne zrovna čistém skle. Dominantou tohoto podniku však jistě není točené pivo 🙂 Každopádně jsme si to neodpustili a podnik posléze kontaktovali skrze webový formulář s chválou jídla, servisu i prostředí, ale s poznámkou o špatném pivu. Do 3 hodin přišla odpověď s omluvou, že sice opravdu nejsou pivnice, ale nevidí důvod, proč by měli mít pivo v teplém a špinavém skle a že ihned zjednají nápravu. Toho si velice ceníme a pokud by tomu tak bylo ve všech podnicích, bylo by na světě zase o něco lépe.

A abychom odpověděli na otázku z titulku článku — porotcům i zde takto špatně ošetřené plzeňské velmi chutnalo a byli spokojeni. Rozdílnost našeho názoru a názorů hostů je však evidentně způsobena špatnou dostupností čerstvého plzeňského v USA — většina lahví, které tam jsou k dispozici, má nepříjemný skunkový zápach a možnost ochutnat tedy pivo bez této vady zde převážila problém se špatným ošetřením. Shodli jsme se tedy, že je to asi podobné jako když do Česka náhodou doputuje ne zrovna povedená várka piva Sierra Nevada — v USA běžně dostupná „profláklá“ značka, v Česku rarita, u které je pod nadšením z ochutnávky možné přehlédnout či odpustit některé vady.

Café Imperial - kulajda byla výborná

Café Imperial - kulajda byla výborná

Dále jsme se plynule přemístili do Pražského mostu u Valšů, kde jsme ochutnali místní světlou a tmavou 12°. Světlá 12° byla bez řízu a výraznějších chutí až na chuť mladinovou, šlo zřejmě o mladé a neuleželé pivo. Tmavá varianta byla také mladinová a méně nasycená, byli jsme proto nuceni po dvou kouscích odejít, protože nikomu z nás nechutnalo pivo natolik, že bychom chtěli zůstat delší dobu. Shodli jsme se, že stojí za to na každém pivu hledat to dobré, najít na něm něco pěkného, což u tmavé verze byla pěkná kávovost a čokoládovost. Bohužel v obou případech se jednalo o mladé a nevyzrálé pivo, které se uspěchalo zřejmě za účelem zisku. Musíme přiznat, že i naše rychlorecenze v podniku se shodla se všemi porotci téměř na 100% a my jsme si tak mohli ověřit, že naše chuťové a čichové buňky jsou v dobré kondici, když rozpoznají to stejné, co porotci s 20ti letou praxí.

Další zastávkou byla restaurace a pivovar U Dvou Koček, kde jsme taktéž ochutnali světlou a tmavou 12°. Světlá byla již v lepší kondici, než U Valšů, nicméně v ní byly cítit lehké esterové vůně. O mnoho hůře na tom byl tmavý ležák, který vykazoval známky máslovosti (diacetyl) a lehké zkyslosti. V tomto podniku jsme byli také zklamáni obsluhou, která byla velice arogantní a nelíbilo se jí, že nechceme jíst. Naši přátelé z USA si to však užívali i tak a naše debaty pokračovaly. Výhodou byla přítomnost pivovarského zařízení hned vedle baru takže mohla proběhnout diskuse o klasickém českém/německém rozložení varny a rozdílech ve varném procesu oproti americkým zvyklostem.

Bavili jsme se o vaření piva, o problémech, jaké řešíme, o vybavení, které používáme, o pivních stylech, které jsme již uvařili a které máme v plánu vařit, o surovinách a také pěstování chmele, což je jedna z věcí, na kterou Honza připravuje od podzimu svoji zahradu. Překvapením pro nás bylo, že někteří z hostů se velmi aktivně věnují vaření spontánně kvašených piv a jejich míchání při různém stáří pro dosažení optimální chuti. Pro zahraniční návštěvu bylo zajímavé zjištění, že jsou tu sladovny na každém rohu a ceny surovin přibližně poloviční než v USA. Zaujalo nás i zjištění, že průměrný počet lednic každého z porotců určených jen na domácí pivo se pohybuje kolem čtyřech kusů 🙂

Rádi jsme také nabídli ochutnávku tradiční českých nápojů Becherovky a slivovice, které si chtějí porotci odvést na památku domů.

Pinkano zaujat dobrotami z USA

Došlo také na debatu o navázání spolupráce Pivních recenzí a BJCP, jejíž detaily budeme nyní probírat přes emailovou komunikaci, případně při návštěvě Washingtonu D.C., kam jsme byli pozváni. Byla řeč i doladění definice českého ležáku ve stylových doporučeních BJCP, případně jiných aktivitách BJCP v České republice. Zdá se, že spolupráce zde bude pokračovat za účelem zvýšení povědomí o celé škále pivních stylů v našich krajích, pivní rozmanitosti a výměně pivních informací mezi kontinenty.

Řeč se stočila i na pivní soutěže, kde jsme objasnili mizivou hodnotu zdejších degustací s odkazem na vaření speciálních soutěžních várek. Prý se tento nešvar občas objevuje i na soutěžích v USA, ne však v takovém měřítku jako v naší domovině.

Po chvíli nadešel čas na obrovské překvapení pro nás a sice darování odznaků pivního klubu a předání pivních dárků v podobě několika sklenic piv z minipivovarů z USA, které se v Česku buď vůbec neprodávají nebo jsou jen velmi obtížně dostupné. Zajímavé bylo, že dva vzorky byly v plechovkách. Bylo nám osvětleno, že je to rostoucí trend amerických minipivovarů stáčet pivo do plechovek zejména díky tomu, že se k pivu nedostane nežádoucí světlo a méně se kazí.

Poté nastal čas na naši poslední zastávku a sice Zubatý Pes. Zde jsme měli bohužel už jen zhruba hodinu času před odjezdem zpět do Brna a tak jsme se snažili ochutnat pár piv z velké nabídky a ještě zjistit pár cenných informací z bezedného zdroje amerických odborníků. Honza zde oprášil základy ruštiny neboť obsluha česky sice uměla, domluva jejich rodným jazykem se však ukázala být mnohem rychlejší a přesnější.

Únětický masopustní speciál – 11° černá nám poměrně zachutnal a zlepšil reputaci pivovaru po ne příliš velkém nadšení ze světlé verze, kterou jsme ochutnali nedávno v Brně. Zajímavým překvapením (zejména z našeho pohledu) byla pro naše hosty Zlatá Raketa od Matušky. Všem se celkově líbila a chutnala, což, být panem Matuškou, tak mě ohromně hřeje na srdci, protože kde jinde než v USA bychom měli hledat ta nejlepší piva stylu American India Pale Ale.

Zubatý pes

V rámci ejlové diskuse jsme zjistili zajímavý fakt — a totiž to, že jen těžko lze brát AIPA jako jeden styl neboť na východním pobřeží je více zřejmý britský vliv a tedy používání karamelových sladů a britských chmelů zatímco na západním pobřeží jsou piva méně plná a více chmelená aromatickými americkými chmely.

Ochutnali jsme ještě Thornbridge Jairpur IPA, což byla velice jemná a příjemná IPA a na závěr také Schlenkerlu Märzen, o které jsme již věděli, do čeho jdeme.

Jelikož se čas našeho odjezdu nachýlil, tak nadešel čas loučení a shrnutí celého dne jako velice úspěšného. Byli jsme nabiti energií a informacemi a jsme neskutečně rádi, že jsme se mohli setkat s porotci takového kalibru. Doufáme, že budeme moci podobné setkání, a třeba i v USA, zopakovat, a probrat aktuální dění na pivovarnické scéně celosvětově.

Cheers!



Komentáře

  • Geckocz napsal:

    Pekny clanek, uz se tesim na report z Washingtonu 🙂

    Jenom jsem nejak nepochopil vyber podniku. Jeste mozna Cafe Imperial na jidlo, ale ty dalsi dva? Napada me plno lepsich a zajimavejsich mist v Praze (i s minipivovary). Alespon Zubaty Pes to nakonci zachranil…

    • pinkano napsal:

      Podniky jsem volili podle toho, kde naši teď již přátelé ještě nebyli. Během dvou týdnů v Praze toho totiž stihli poměrně hodně 🙂

  • PIvo napsal:

    Postavičky jako ze seriálů. A kde všude byli?

    • pinkano napsal:

      Byli v Pivovarském Klubu, Pivovarském Domě, Prague Beer Museum, Richter, Tramway, Zlý Časy a v ještě dalších 5 podobných, přesně si nevzpomenu. Měli s sebou Prague Beer Guide a tuším, že i Pisshead’s Pub Guide od Maxe, takže to měli zkrátka prochozený. Za dva týdny se toho dá stihnout hodně 🙂 Navíc opravdu vyhledávali piva typu Pilsner Urquell, Budvar apod., která jim zkrátka chutnala pro jejich čistost a přímočarost.

  • Kuba Marecek napsal:

    Pinkano, diky moc za super clanek!

  • umbob napsal:

    No chlapi, pěkně se Vám ten projekt rozjíždí. Tak jen vydržet a nesestoupit z vytyčené trasy 🙂

    • Moro napsal:

      Marku,
      myslím, že už jsi dříve poznal, že jdeme svojí cestou, která často není prošlápnutá. A upřímně – každý takový pochvalný příspěvek potěší.

      Díky.

  • poutník napsal:

    škoda, že už sem nikdy nepřijede Michael Jackson, to by byl správný pivní nářez 🙂

  • temnor napsal:

    vyber podniku me taky zaskocil. vsuvka o rustine ze psa mi prijde trosku mimo, protoze pivo si tam objednas v klidu cesky.
    Gordon Strong asi nebyl ve vyletni skupine, coz? jestli ano, tak velka skoda, ze jsem se nemel jak vtirnout 😀

    • pinkano napsal:

      Ne, Gordon ne. Ale byl přítomen Tom Cannon, což je Grand Master II, Steve je Grand Master VII a zakladatel. Každopádně tohle není určitě poslední setkání s BJCP 🙂

    • gum napsal:

      O tom, že se pivo dá objednat česky žádná. Jen slečna z obsluhy byla nějaká zmatená, možná i z toho počtu lidí, a tak jsem raději přešel na lámanou ruštinu než abych se jí snažil vysvětlit vše česky 🙂

  • Tomino napsal:

    supr!

  • Martin Votoček napsal:

    Super jen tak dál chválím Vás a doporučuji.

  • Belza napsal:

    Paradni clanek, libi se me s jakym zapalenim a do jake hloubky do toho jdete 🙂 Jen tak dal !!! 🙂

  • cromagnon napsal:

    Výborný článek, díky! A velký příslib rozvoje do budoucna. 🙂

Napsat komentář

Odstavec vytvoříte dvěma novými řádky.


Kontrolní kód

*

Kdo hledá, najde

Poslední komentáře

další komentáře »