Pivní recenzePivní recenze

ochutnáme
zhodnotíme
zveřejníme
Pivní recenze .cz
Vašepivo.cz -- potřeby pro domácí vaření piva
Mobilní pivovary -- Kalkulátor minipivovaru Můj půllitr -- Originální půllitr na přání


Reportáž z festivalu pivních speciálů Beerketa

Sobotní polojasný den 23. července 2011 na pražské Markétě patřil prvnímu ročníku festivalu pivních speciálů Beerketa. Návštěvníci mohli ochutnat více i méně známé značky piv z malých českých pivovarů a též sudy z dvou zahraničních pivovarů střední velikosti.

Jelikož se nám nabídka piv velmi zalíbila, na festival jsme se z Brna vypravili i my a rozhodně jsme nelitovali.

Organizace, nabídka

Festival začínal oficiálním otevřením v 11:00 dopoledne. Při vstupu si prvních 1500 návštěvníků mohlo vybrat z dvou různých kriglů o objemu 0,4 litru, do kterých vám posléze bylo čepováno pivo a jež jste si po skončení vaší návštěvy mohli odnést s sebou domů. Prvním nabízeným sklem byl vysoký klasický krigl s uchem na ležáky, druhým byla, v Česku zdaleka ne tak populární, sklenice na ejly anglosaského typu. Vstupné činilo 150 Kč, což se mi, vzhledem ke sklu v ceně, jevilo býti velmi rozumné.

 

ilustrační foto vemnr

ilustrační foto vemnr

Po vstupu do areálu jste peníze směnili za kupony na pivo, kterými se následně platilo. Všechna česká piva byla v ceně 40 Kč, zahraniční povětšinou za 80 (tedy dva kupony) se světlými vyjímkami například v podobě lahodné nakuřované Schlenkerly, která byla taktéž za 40 Kč.

Na čepu bylo od každého pivovaru obvykle několik druhů. Celkem jsem napočítal 17 pivovarů. V závorkách jsou uvedena piva čepovaná v době naší návštěvy (průběžně se mohly měnit druhy nabízené jednotlivými pivovary jak docházely sudy).

Recenze některých z výše uvedených dobrot budeme přinášet v nejbližších týdnech. Zrecenzovat vše při zachování objektivity nebylo v našich silách, půjde tedy jen o několik zajímavých kousků (například Sumeček od Kocoura, Cider Mad Apple nebo Fast Ball od Matušky).

Většina pivovarů měla piva na čepu přes klasické chladící zařízení s integrovaným kompresorem a pákovým výčepem, našly se však i výjimky například v podobě výčepu pivovaru Matuška, u nějž obsluha čepovala piva z pípy s otočnými kohouty. Celkově byla kvalita obsluhy průměrná — našli se lidé, kteří o čepování nic moc nevěděli a ani netušili, jaká piva z které pípy čepují ale našli se i tací, kteří o něm (potenciálně dlouhé hodiny) dokázali mluvit a konzumenta rychle uvedli do situace na čepu. Většina naštěstí vědela, o čem je řeč a pivo dokázala načepovat uspokojivě.

Trochu mě zamrzela organizačně nedomyšlená věc — seznam čepovaných piv byl uveden u vchodu, dále na začátku řady stanů s pípami a pak u „oživlého chodícího držáku“, ne však už u jednotlivých výčepů, které byly označeny jen logem pivovaru a číslem odkazujícím na seznam. Člověk tak musel někdy pendlovat mezi seznamem a výčepem a při tom si pamatovat, jaká piva jsou kde v nabídce. Vyřešilo by to 20 papírů s rukou napsaným druhem piva přilepeným k pípě — nijak složitá operace.

Naopak velmi vhodně bylo řešeno umývání pivního skla — jednak byly k dispozici dva kohouty s tekoucí vodou a jednak byl poblíž výčepů stůl se zařízením pro umývání sklenic. Takhle bych si to představoval na každé akci, kde točí pivo do vlastního skla.

Nejen pivem je však člověk živ a tak se v nabídce mimo nealkoholických nápojů (netestováno) objevily i lákavé klobásky a fantastické hamburgery z opravdové krávy za přijatelných 65 Kč. K pivu ideální.

Nabídka piva

Piv na čepu bylo vskutku hodně a nemyslím si, že bylo v silách průměrného konzumenta ochutnat veškeré vzorky. Začali jsme pozvolna matuškovskou devítkou Fast Ball, která byla pěkně řízná a slušně chmelená — na letní počasí ideální.

Pokračovali jsme přes osvědčenou Zlatou raketu k českému cideru Mad Apple. Tento mě zaujal pevností pěny, která se u cideru moc často nevidí. Senzoricky velmi povedený spíše méně sladký kousek, rozhodně doporučuji. Punk IPA od BrewDogu, kterou si všichni recenzenti z Pivních recenzí velmi oblíbili (ale zatím bohužel regulérně nerecenzovali) byla pro zúčastněné trefou do černého. Výtečná, velmi hořká (skvěle zakulacená) IPA jak má být. Kéž by tak chutnaly všechny…

Po lahodné zkušenosti s Punk IPA následoval minimálně stejně tak příjemný zážitek s novým kocouřím american pale ale Sumečkem, který byl na svoji stupňovitost neobyčejně plný a chuťově intenzivní. Pokud máte rádi vůni šťavnatých hroznů, tak je toto pro vás jasná volba.

Dále jsme se dostali k ochutnávání mírně nadpůrměrného ležáku, dvanáctky z Únětic a lahůdkové pšenice z pivovaru Weihenstephaner, která mě zaujala zejména výrazně sladovým (nikoli nakyslým či nahořklým) plným tělem a betonově stabilní pěnou. Trošku zklamáním pro mě byl Tramway Ale 11° od kterého jsem čekal větší chuťovou výraznost. Možná jsem však už měl buňky unavené předchozí konzumací plnotučných ejlů a chyba tedy nebyla na straně pivovaru.

Chyba v tomto případě však jednoznačně byla na straně výčepu jelikož se ke mě Tramway dostala přechlazená na takových 6 stupňů, což jednoznačně není vhodná teplota pro prodávání ejlů. Škoda, že si pořadatel nepohlídal nastavené teploty výčepů… Musel jsem před konzumací pivo ručně ohřát na správnou teplotu.

Polotmavý Purkmistr 14° zaujal na mě až příliš sladkým sladovým projevem. Pokračovali jsme dále k polotmavému Vimperku, který byl na ležák netradičně ovocný, což sice do stylu nepatří, šlo však o velmi chutný počin.

Později, když už se pilo takříkajíc „mimo soutěž“, jsme ochutnali ještě výtečnou uzenou Schlenkerlu, Mahrs Bräu Kellerbier, pšenici od Matušky a několik dalších vzorků, u nichž jsou už poznámky mírně nejasné 🙂

Shrnutí

Až na několik drobných zaškobrtnutí se Beerketa skutečně vydařila. Výběr piv byl excelentní, umístění akce na příjemném, snadno dostupném místě. Fronty u výčepů byly snesitelně krátké (nějvětší, u Matušky, byla tvořena obvykle tak 6-8 lidmi). Do příštího roku bychom si přáli snad jen větší nabídku experimentů (když jde o festival speciálů). No a jako brňáci bychom ocenili, kdyby se někdo odvážil podobnou akci uspořádat i v hlavním moravském městě. Pivovarské dny pořádané K Brewery jsou sice pěkné, je to však pořád jen akce jedné značky a dobroty z nejmenších pivovarů na ní nenajdete.

Tak zase za rok a dej bůh štěstí!



Komentáře

  • Luděk napsal:

    Ach jo, proč se pořád komolí Chyše a píše se Chýše? Jinak moc pěkný článek!

  • vrána napsal:

    Přesto, že je v článku zmiňován, v tom přehledu na začáku Šumavský pivovar z Vimperka chybí. Jejich polotmavá 12 mi docela vyrazila dech, souhlasím, že chuťově byla trochu nezvyklá (na klasický český ležák, byť polotmavý), ale o to víc mi šmakovala :-). Jen cena 115 Kč inflačních za litrovou PETku (z toho PETka za 15) mě nemile překvapila, snad to mají v pivovarské prodejně levnější. Vimpersko je chudší kraj, tam by s takovouhle cenou asi brzo krachli… Na Šumavu často jezdím a tak by mě to velmi mrzelo.

    • gum napsal:

      Do přehledu ho doplním. Pracoval jsem zejména s „oficiálním“ seznamem kde nebyl uveden. Díky za upozornění!

      Jinak 115 Kč za litrovou petku je fakt trošku mimo a to i na minipivovar.

      • vrána napsal:

        No, litr Matušky je v pivotékách minimálně za stovku a kocouří Quarterback stojí +-150 a je to, tuším, jen „sedmička“. Nicméně jsou to přeci jen poněkud jiná piva, než klasická 12, byť trochu netradiční a velice dobrá :-).

        • gum napsal:

          No, nevím jak Quarterback ale třeba Sumečka jsem teď kupoval 43 Kč (Stout za 40) za 0,5l což je ješte dost přijatelné vzhledem k chuťovým kvalitám tohoto piva.

          • vrána napsal:

            Ale já měl na mysli lahvová piva. Jen opravuji, Matuška je v Praze obvykle k dostání za nějakých 70-90Kč za 0.7l láhev (podle druhu piva), Kocouří bývají tak 65-75 za litrovou PETku, ovšem s výjimkou Quarterbacka, kterého tu vídávám za 155Kč (taktéž 0.7l sklo).

          • gum napsal:

            Však ano, ve skle, 0,5 litru. Pražské ceny jsou, koukám, trochu jinde než brněnské 🙂

            Pravda je však, že Matušku jsem tu v pivotéce ještě nepotkal.

  • vrána napsal:

    No a jinak mě kromě již dávno vyzkoušené klasiky (Kocouři, Matuškové, Chýně) zaujala ještě IPA ze Strahova. Bohužel na IPU z BrewDogu už jsem nějak neměl sílu, bylo nutno ještě taky nějak dojít domů… ale budu ji mít na seznamu, protože Punk´s not dead! 😀

    • vrána napsal:

      Tak hřích odčiněn, BrewDog Hardcore IPA ochutnán v Zubatém psu. No, je to tedy síla :-D, ale raději mám přeci jen Quarterbacka, který má sice trochu menší hořkost, ale zato více klasické ejlovské chuti.

      • Lukáš "Elf" Provazník napsal:

        Pozor na to, Hardcore IPA a Punk IPA jsou dvě rozdílná piva. Punk IPA patří mezi AIPA (14°, 6%, 68 IBU), zatímco Hardcore IPA do kategorie DIPA (20°, 9%, 150+ IBU). Z vlastní zkušenosti musím říct, že Punk IPA je daleko zajímavější, vyrovnanější a pitelnější než Hardcore IPA, ta je tak výrazně hořká, že tato hořkost v podstatě překrývá všechny ostatní aromatické a chuťové složky.

        • vrána napsal:

          Tak to máš pravdu, není to sice hořkost typu pelyněk, nicméně ostatní chuťové vjemy jsou opravdu těžce upozaděny. A já na Beerketě ten přesný název neviděl a tady měli na sklenici Beer For Punk, tak mě to popletlo. Takže se vlastně můžu těšit dál :-).

  • umbob napsal:

    A bylo tam pivo z Únětic(v seznamu) nebo Ujkovic(v textu)?Jinak taky chválím autora za čtivost;-)

    • gum napsal:

      Samozřejmě z Únětic. Tyhle dva pivovary se mi vždycky pletou 🙂 Opravím to v článku. Jsem rád, že se článek líbil!

  • cz3ko napsal:

    Taky jsem se zúčastnil. Jen ne jako návštěvník. Točil jsem Strahov.:)

Napsat komentář

Odstavec vytvoříte dvěma novými řádky.


Kontrolní kód

*

Kdo hledá, najde

Poslední komentáře

další komentáře »