Pivní recenzePivní recenze

ochutnáme
zhodnotíme
zveřejníme
Pivní recenze .cz
Vašepivo.cz -- potřeby pro domácí vaření piva
Mobilní pivovary -- Kalkulátor minipivovaru Můj půllitr -- Originální půllitr na přání


Indie pivní

Indie … země neomezených nemožností, jíž máme patrně spojenu se vším možným, jen ne s pivem. Proto i článek i indickém pivu může působit trochu exoticky, až nepatřičně. Ale nápoj z nejmilejších si najde cestu všude, snad tedy nebude od věci podělit se o své zážitky.


Nejprve pár slov o alkoholu v Indii obecně (procestoval jsem asi čtyři indické státy a ve všech to bylo podobné). Pití alkoholu je v Indii regulované a veřejně je alkohol k dostání v podstatě jen ve zvláštních obchodech, obvykle pojmenovaných „English shop“, „English beer shop“, „English beer & wine shop“ atd. Patrně jde o (pro nás blahé) dědictví britské koloniální správy. Samozřejmě, že ve všech těchto obchodech pracují Indové a jsem si celkem jist, že je i vlastní. V nich bývá poměrně dost druhů lahvových piv, já se v tomto článku zmíním o několika známějších.
Pivo rozhodně doporučuji pít v soukromí (a nedá se předpokládat, že poté, co nedávno vyhrála volby konzervativní hinduistická strana BJP, se poměry uvolní). Na veřejnosti jsem ho pil jed jednou a za mimořádných okolností, které popíšu na konci článku. Občas mi pivo nabídli v hotelu, ale tak tajuplným a pokoutným způsobem, že jsem byl téměř na rozpacích, zda „beer“ není též krycí výraz pro lehkou ženu.
Obvyklé ceny byly v době mé návštěvy před pár lety okolo 70 rupií za 0,6 lahev piva, což zhruba odpovídalo 30 Kč – to je pro běžné Indy cena obstojného oběda.
Na čepované pivo jsem za celou cestu (2 měsíce) nenarazil. Dá se předpokládat, že v centru velkých měst v nějakých barech pro mládež by se snad točené koupit dalo, ale neručím za to. Roli hospod v Indii suplují malé jídelničky, kterých je všude plno a kde mají jídlo a čaj, ale nikoliv alkohol.

godfather

Indická piva jsou co do obsahu alkoholu mnohem silnější než naše, obvykle mají okolo 6 procent alkoholu, často i víc. Nejznámějším indickým pivem je bezpochyby Kingfisher. Vyrábí se ve slabší a silnější (se zlatým staniolem na hrdle) variantě a jde o celkem standardní ležák (kdyby se vyráběl v Evropě, tak asi napíšu „europivo“), hluboce prokvašený se silným řízem. Nenadchne, ale ani neurazí, prostě standardní mezinárodní ležák.
Dalším známým pivem je v Indii téměř všeobecně dostupný Thunderbolt (jestli mě paměť neklame, tak dokonce 6,5% alk.). Opět silný, hluboce prokvašený ležák nijak překvapivé chuti, ale vypít se v času pivní potřeby rozhodně dá.
Víc než chuť mě na Thunderboltu překvapilo, když jsem jej v Dillí uviděl prodávat ve stáncích na ulici (u nás běžná věc). Až později jsem zjistil, že veřejně prodávají pouze nealkoholickou variantu s jakousi ovocnou šťávou! Ovšem obal má skoro stejný jako alkoholická verze. Takže pozor, ať v případě koupě nespláčete nad výdělkem.
Dalším pivem, které jsem v Indii ochutnal, byl na Pivních recenzích již recenzovaný Godfather. Opět jde o silnější pivo, tentokrát s hutným sladovým tělem – trochu mi připomnělo Ambrosius Strong a podobné modely. Godfather mě z indických piv zaujal asi nejvíc.
Při cestách do hor (a podhůří Himalájí) do bývalého britského správního střediska Šimla (Shimla) jsem již z autobusu spatřil v horské zatáčce u silnice pivovar Mohan Meakin. Samozřejmě mi to nedalo, po příjezdu do Šimly jsem vypátral jeden „English shop“ a s netradičním požehnáním prodavače „God bless you“ jsem si místní pivo donesl do hotýlku a vypil jej. Prodavač asi věděl, proč budu k pití místního piva potřebovat Boží požehnání, protože jeho chuť byla zvláštní, dosti nakyslá a neladně ovocitá, hořkost minimální.

mohan-meakin

Indové mají spoustu silných stránek, ale přesné dodržování návodů bych mezi ně nepočítal. Tipuji, že tento pivovar má ještě staré vybavení britského původu (tedy žádná elektronika na řízení) a sládek v pivovaru Mohan Meakin se potýká se stejnými problémy, s jakými se prali sládci ve středověku: nestálá kvalita vstupních surovin, nedostatečná hygiena a (i díky ní) nepříliš vyšlechtěné kvasnice, problémy s adaptací výrobních postupů (zejména časů a teplot) na vstupní suroviny, a se skladováním.
Výsledkem je pivo nejspíš chuťově velmi blízké běžnému regionálnímu pivu z Evropy 19. století před rozmachem průmyslových pivovarů (teprve ty – mimo jiné díky vynálezu strojního chlazení – dokázaly dodávat stálou kvalitu piva po celý rok).
Jako kuriozita je tedy Mohan bezpochyby pivem zajímavým, chuťový požitek bych jsem však z jeho pití moc velký neměl.

thunderbolt

Pivní zážitky v Indii tedy nespočívají v obsahu lahví, ale spíš v okolnostech při jejich pití, které jsou někdy nečekané, nevyzpytatelné, a téměř vždy nějakým způsobem zábavné.
Nejdojemnějším s pivem spojeným zážitkem v Indii pro nás bylo náhodné setkání se dvěma plzeňáky. Jdete indickým městem a najednou slyšíte češtinu! Taková věc se samozřejmě nesmí jen tak pominout, slovo dalo slovo a rychle následovalo společné pivo. Lahváč za tmy pod hradbami magického pouštního hradu Džalmajsér (Jailmaiser) působil jako závan české pohody do nevyzpytatelného Orientu.

Pojedete-li do Indie, připravte se na nečekané a hlavně si nedělejte pevné plány – nemá to smysl. Pivo si k vám už cestu najde, stejně jako kdekoliv jinde. A jako bonus k němu téměř jistě přibudou další neobyčejné zážitky. Přeji vám, ať jsou výhradně příjemné.



Komentáře

  • Martin Zikmund napsal:

    V New Delhi jsem za 5 tydnu hledani zjistil, ze tocene pivo mam vlastne hned kousek od hotelu. V centru u CP, kdyz se jde po Janpath street smerem od Winsdor place k Connaught Place, tak zhruba v puli cesty je po prave strane mala restaurace se stredozemni kuchyni, kde je toceny Kingfisher – do tretinky a jeslti si dobre vzpominam, tak za 170 rupek. (rok 2011)

  • karlos napsal:

    sice to bude vypadat jako rýpnutí, ale neodpustím si to: mám dojem, že pohoří se jmenuje spíše Himálaj, než Himaláje.

  • Hindustan.cz napsal:

    Točené pivo lze v poslední době v Indii spatřit čím dál častěji. Dosta často v trochu lepších hotelých (Mysore, Mumbai, Bangalore), případně na letišti. Konkrétní dobrá zkušenost je z Mysore z hotelu poblíž Maharaja palace. Ledem vychalzená sklenice, pěkně natočené, na Indii solidní Kingfisher za 100 INR za třetinku.

    Jinde je to s pivem jak autor popisuje. Např. na pláži v Gokarně podávají pivo do hrnků od čaje 🙂 a to kvůli licenci, která je pro většinu podniků extrémně drahá. Pochopitelně všichni ví, že se tam pivo prodává, a policie za malý bakšiš pití „čaje“ ignoruje.

    Zajímavá zkušenost byla při Camel Safari v poušti Thar v Rajastanu. Po celodenní jízdě na velbloudu jsme dorazili k dunám, z nichž se vynořil místní chlapík s parádně vychlazeným lahváčem. Počkal až dopijem, vzal peníze, sklinky a zase zmizel v dunách 🙂

    Zvláštní je, že např. Kingfisher se vyrábí zvlášť v každém státu (Indie jich má 29, tak asi ne v každém) a smí se prodávat pouze v tomto státu. Na každé lahvi je „For sale in Karnataka only“. A v každém státě chutná trochu jinak (stejné pivo).
    Indové a alkohol moc k sobě nejdou, ale v poslední době ekonomického růstu, kdy se objevuje dříve neexistujicí střední třída vrůstá i spotřeba alkoholu. A hlavně je to moderní. Indové ale pít neumí, svojí hladinku překročí velmi rychle, pak jsou agresivní a nepříjmení. Rádi pijí silná piva a kořalky, protože pijí ne kvůli prožitku, chuti, ale asi se namazali. Trochu jiné to je v horských oblastech a v Punjabu, kde se tak nějak pije víc než třeba v jižním a hodně hinduistickém Tamil Nadu.

Napsat komentář

Odstavec vytvoříte dvěma novými řádky.


Kontrolní kód

*

Kdo hledá, najde

Poslední komentáře

další komentáře »