Pivní recenzePivní recenze

ochutnáme
zhodnotíme
zveřejníme
Pivní recenze .cz
Vašepivo.cz -- potřeby pro domácí vaření piva
Mobilní pivovary -- Kalkulátor minipivovaru Můj půllitr -- Originální půllitr na přání


Pivní festival Masters Of Rock 2014

(text + foto Jakub Nippert) Jsou lidé, kteří si pod souslovím heavy metal představí třeba olovo, další bude Iron Maiden pokládat za středověký mučící nástroj či android ženského pohlaví (to pokud je pokrokovějšího myšlení). My, co jsme propadli kouzlu ostrých riffů, kvílících kytar, dvoušlapákových rytmů a kulervoucích falzetů, však víme, odkud vichřice fouká …

V malebném údolí Lutoninky, přímo pod Janovou horou, leží malebné Vizovice. Malebné a světoznámé – tedy minimálně ve světě rocku a metalu. Už po dvanáct let se tu v areálu Jelínkovy likérky pořádá festival Masters Of Rock, na který se pravidelně sjíždí něco kolem třiceti tisíc fanoušků těch věcí, které jsem jmenoval výše. Přízní osudu mi bylo dopřáno být jedním z těch, kteří  nemuseli vynechat ani jeden ročník, a jsem tak pamětníkem dřevních dob tohoto svátku všech metlošů. Těch dob, kdy jsme lokálkou přijeli na vizovické nádraží a vyrazili na nejbližší louku rozbalit stan a na ohýnku osmažit lančmít. Dob, kdy byl problém sehnat někde po desáté hodině pivo!

no_comment

No a to je přesně ten oslí můstek, na který jsem čekal, a díky kterému se mohu tématicky ukotvit zde na Pivních recenzích. Ono to totiž trvalo spoustu let, než místní i vzdálení podnikatelé pochopili, že desetitisíce lidí s sebou přináší milióny korun, které jsou ochotni utratit za zboží všeho druhu. Za pití všeho druhu. Za pivo zvláště! V areálu likérky, kde se odehrává vše podstatné po hudební stránce, se od prvopočátku nemilosrdně usadil SABMiller a založil tak první vizovickou poušť. Kolem areálu se situace lepšila každým rokem a poslední tři čtyři roky se v okolí Jelínkovy palírny koná paralelně s Masters i takový neoficiální pivní festival.

Dovolím si nyní podat malý report, ve kterém bych nastínil, co zajímavého se letos dalo ve Vizovicích ochutnat. Začít musím uherskobrodským Perunem, tu desítku mám prostě rád a je pro mě tím nejzajímavějším, co v Brodě vaří. Točenou ji navíc mají málokde, většinou je v regionálních hospodách jen poněkud obyčejná jedenáctka Patriot (místní jí říkají prostě Janáček) a občas vídeňský ležák Kounic. Pro milovníky Peruna tak zhusta zůstává jedinou možností láhev. Stánek s točeným Perunem a Kounicem už nám naštěstí několik let na stejném místě (u silnice na Zlín) poskytuje první pivo každého festivalového dne.

Skupinu Lobkowic v okolí areálu zastupuje mimo jiné také Černá Hora s příjemnou nefiltrovanou  Sklepní desítkou. Nás to ale táhlo k letošní masternovince: stánku pivovaru Čechmánek. Na čepu jsme našli světlou desítku a dvanáctku (Bronzový a Zlatý Lev) a polotmavou jedenáctku (Stříbrný Lev). Hodně jsme se na výtvory tohoto mladého zlínského pivovárku těšili, zvlášť proto, že s jejich ipou jsem již měl tu čest a rozhodně nezklamala. O výše zmíněných ležácích se to bohužel říci nedá. Ve všech podivná a ne příliš příjemná ovocná chuť, která tělu masivně dominovala. Sympatická (velmi) mladá paní za výčepem (snad přímo dcera Romana Čechmánka?) nám slíbila, že „taťka“ v příštích dnech doveze Summer Ale (to se nám s těmi zamrejly ale roztrhl pytel, co?), což se také stalo. Čechmánkův Summer nebyl vůbec zlý, a tak na mysl vyvstává otázka, jak to, že pan sládek produkuje povedené ejly na straně jedné, a tak mizerné ležáky na straně druhé…? Ještě jednu pochvalu věnuji mladé paní za výčepem; když jsme ji požádali o pivo točené na hladinku, vědoucně přikývla a předpisově načepovala, případně instruovala pomocné síly za pultem.

Naše další cesta vedla na jistotu – přímo k Valáškovi, kde se naopak sličné slečny ani po mnoha letech čepovat pivo nenaučily. Objednávka zněla na ipu, kterou jsem znal zatím pouze z PET láhví, a u tohoto objednávání jsme vydrželi celý večer. Myslím, že Valáškovic ipě se toho nedá moc vytknout. Není sice nijak výrazná, ale je chutná, bez rušivých elementů. Skoro se mi chce říct: taková typická česká ipa… Jenže ipa další den došla a vystřídala ji apa. Tedy apa názvem, pro mě spíš nezajímavý amber. Jedno a dost! Navíc si vsetínská děvčata ani příliš nelámala hlavu s mírou, a tak jsme se poněkud rozčarovaně jali hledat alternativu k dříve oblíbenému Valáškovi.
A mohu s čistým svědomím prohlásit: díky za to rozčarování! Alternativa se totiž nacházela jen o několik kroků vedle, kde měl svůj stánek kroměřížský Radniční sklípek s produkty z domovského města. Jedenácka a G-Max od Maxmiliána a z 1. Selského pivovárku dvanáctka Sedlák a stoutík Krok do tmy. Když jsme posléze nalezli více než pochopení u pana Jandy (provozovatele Radničního sklípku), když jsme požádali o načepování na hladinku, uvědomili jsme si, že jsme právě nalezli druhý domov.

Sedlák je opravdu výjimečně povedená dvanáctka – řádně nachmelená s plným tělem, co s každým douškem vybízí k dalšímu napití. Pro nás top pivo na festivalu. A chválit budu i Krok do tmy, suchý stout, který by se  – troufám si tvrdit –  neztratil ani v Irsku. Z Maxmiliána došla řada na solidní jedenáctku a hodně zajímavý počin s názvem G-Max. Jedná se o lehkou osmičku injektovanou grepovou příchutí. Nejde tedy o klasického sladkého cyklistu (viz česko-německý slovník), nýbrž o ochucené pivo s obsahem alkoholu lehce přes 2%. Výborné na osvěžení v horkých letních dnech nebo pro ty, které čeká ovládání nějakého samohybu.

pivni_opice

Jak jsem naznačil výše, na stánku Radničního sklípku nebylo příjemně jen díky skvělým pivům, ale také díky přístupu pana majitele a jeho sympatické kolegyně, se kterými se v každou denní i večerní dobu dalo ve velmi přátelském duchu popovídat. Až mě někdy cesta zavede do Kroměříže, určitě se stavím minimálně na pivko.

Jak se tak probírám svojí děravou pamětí, jediná další piva, která jsem ochutnal byla nejlepší pšenice na světě z náchodského podniku. Tu jsem si zde dal v točené podobě vlastně poprvé. A zapomenout nesmím na oblíbený Pardubický Porter překvapivě z Pardubic.

A protože Masters Of Rock je přece jen také trochu hudebním festivalem, pokusím se v několika větách nastínit, co se letos ve Vizovicích událo v tomto ohledu.

Čtvrtek odstartoval Láďa Křížek s Kreyson; nejsem zas takový pamětník, aby mě toto vystoupení vzalo nějak zvlášť za srdce, ale na rozjezd dobrý. Koutkem oka i ucha jsme zaznamenali také Axxis, ale to hlavní nás čekalo až v pozdní večer. Poprvé totiž na MOR zavítali američtí notoví kouzelníci Dream Theater. Čekal jsem hodně, leč to, co přišlo, mi vyrazilo dech. Několik minut jsem potřeboval na to, abych si uvědomil, že to, co prožívám, není nějaký krásný sen, ale úžasná realita. Opravdu nevšední zážitek, kterému se vyrovnalo snad jen vystoupení Blind Guardian v roce 2009. Ze snění mne vytrhly až divoké rytmy kapely Anthrax, která se řadí mezi thrashmetalovou The Big Four. Parádní nářez! Také poslední čtvrteční kapela přiletěla z USA – představitelé křesťanského metalu Stryper.

Pátek byl trochu slabší. Martičku Jandovou moc nemusím a Die Happy mě strašně nudí, a tak jsem pohled na její kypré tvary přenechal jiným. Posléze jsme poslechli pár songů od finských opilců Korpiklaany (Happy Little Boozer), ale dostali jsme žízeň, a vrátili jsme se až na tradiční zábavnou až zábavovou formaci Joakima Brodena – Sabaton. Šou a sranda jako vždy.

dream_theater

Dream Theater

V sobotu jsem se celý den těšil na své oblíbené Helloween. Dýňáci nikdy nezklamou, zvlášť když Andi Deris evidentně zapracoval na svém mečáku, který poslední roky nebýval vždy stoprocentní. Potleskem bylo odměněno věnování skladeb Starlight a Ride The Sky našim vojákům zabitým v Afgánistánu.

I v neděli jsem netrpělivě čekal na svého favorita – famózního bubeníka Mikea Terranu s jeho novou kapelou. Kdo někdy viděl tohoto dvoumetrového indiána trápit blány svých nástrojů, těžko zůstal nepohnut. Svůj pobyt ve Vizovicích jsem zakončil s Míšou Kiskem a Kájou Hansenem (oba ex-Helloween) a jejich Unisonikem.

Kapel bylo samozřejmě několik desítek, ale den má jenom dvacet čtyři hodin, a ty jsem musel pečlivě rozdělit mezi muziku, spánek a PIVO!

Na závěr bych rád poděkoval svým třem kamarádům, bez jejichž společnosti si tuto akci vůbec nedokážu představit a naší milé paní Libušce, která nám již po mnoho let poskytuje zázemí a  nedocenitelně zpříjemňuje naše vizovické pobývání.

Dej Bůh štěstí a za rock zas!



Komentáře

  • Horstokvas napsal:

    Prosím vás, vy, velcí to metloši či rockeři, už si po těch zatracených 23 letech, co je thrashmetalový žánr za zenitem, zapamatujte, že ANTHRAX a zbytek The Big Four jsou kapely z žánru tHrash. Nebo že by se jednalo o „Velkou čtyřku smetí“? 🙂

    • Kuba napsal:

      D´oh! Mea Culpa! Třikrát jsem si říkal, že to nesmím napsat blbě, a pak to stejně napíšu blbě… Poprosím Mora o korekci, protože ani po těch letech se rozhodně nejedná o odpadní záležitost 🙂
      _
      A co je nebo není za zenitem? Kéž by současné kapely byly ve své většině aspoň tak zábavné a kvalitní jako ty „za zenitem“ ;-/
      _
      Nicméně, ono samotné řazení do kategorie thrash metal je v případě Anthraxu imho minimálně pochybné, ale pojem The Big Four je prostě marketingová značka (něco jako České pivo:D )…

      • Horstokvas napsal:

        Za zenitem nebylo myšleno hanlivě, snad jen, že svůj největší přínos má dávno za sebou a přesto mu úctyhodný dav nemůže „přijít na jméno“ :))

        ANTHRAX jsou supr (naživo obzvlášť) a thrashovou skupinou jsou natotata (dříve spíše užíván speed/thrash), punková zběsilost je v jejich hudbě víc než patrná, obzvláště na jejich nepřekonatelné fošně „Among The Living“. Netřeba za thrash považovat jen urputnosti typu Slayer či Sodom. 😉

        • Moro napsal:

          Horste – sedím z Tebe na prdeli – Ty nejlepší stárek podluží a také znalosti o metlošu – klobouček a RESPECT!

          • poutnik napsal:

            co mám zkušenosti, tak rocková scéna se s tou pivní dost výrazně překrývá, třeba nejlepší česká metalová kapela všech dob Master’s Hammer konzumuje převážně jen své vlastní pivo, každý druhý pivovarník je těžký rocker, tedy až na nějaké ty vyloženě komerčně zaměřené minipivovary. Největší stavitel minipiovarů Pepa Krýsl je těžký Zappatista, nehovoře o čistých rockových bohémech typu pana Kutílka (žlebské chvalovice), vždyť už za bolševika si Černá Hora pojmenovala svou 11 podle místní metalové kapely Kern. Ve světě, co jsem měl možnost poznat, je to dost podobné

          • Horstokvas napsal:

            Nejenom folklorem je člověk živ. 😉

  • Neťa napsal:

    Teda, nečekal jsem, že bych si tady mohl přečíst i o MoRu, přestože jsem si právě letos říkal, že je to i regulérní pivní festival :-). Jinak vesměs souhlas s napsaným – Sedlák opravdu asi jednička (i když z mého pohledu jí minimálně šlape na paty Syrovar), Čechmánkův ležák (chutnali jsme jen Zlatého lva) nám připomínal chutí spíše nealko pivo (Summer Ale opravdu nebyl špatný), a osobně mi chutnala i „APA“ od Valáška. Dále ze všech ochutnaných bych „vypíchl“ ještě pivovar Hrádek ze Slavičína a jejich Horehleď. Ale letos opravdu bylo z čeho vybírat 🙂

  • restless napsal:

    Letos jsem byl na MoR poprvé a to v rámci dovolené jenom v pátek a v neděli. Piv jsem moc neochutnal, prioritou byla hudba. Nicméně hned po příjezdu jsem dal APU od Valáška. Nebyla sice nijak zvlášť výrazná, ale jelikož jsou v ČR ejly pořád docela vzácnost, byl jsem z ní celkem nadšený. Tento můj pocit se ještě umocnil v areálu, kde jsem si dal Radegast a moje chuťové pohárky mi daly výrazně najevo svou nelibost. V takových situacích je záchranou, že jak se stupňuje společenská unavenost, člověk již tolik nevnímá opravdovou chuť a kdejaká parodie na pivo se najednou jeví jako relativně pitelná. V neděli už u Valáška žádný ejl neměli, dal jsem si jakýsi řezaný ležák, který mě ničím nenadchnul ale ani neurazil. V areálu už jsem pak zůstal jen u panáků, což mělo několik důvodů: Na Radegast už jsem opravdu moc chuť neměl, nechtělo se mi celou dobu s sebou tahat kelímek a také běhání na wc je dost problematické, pokud jste namačkáni v davu a čekáte na vaší oblíbenou kapelu. Ve Zlíně jsem ještě navštívil prodejnu piva, kde jsem nakoupil pár piv od Kocoura, Žatec a také Chodovar s keramickým uzávěrem, který nefungoval zrovna dobře a v autě mi následně obsah lahve potřísnil bundu, kterou jsem naštěstí stejně nepotřeboval. Co se týká kapel, neviděl jsem sice Dream Theater, ale i „menší“ skupiny se nenechaly zahanbit. Obzvlášť jsem si vychutnal představení u nás nepříliš známých folk-metalových Eluveitie a Sebastiana Bacha, bavili mě i Korpiklaani a Epica, na kterou jsem šel spíše kvůli přítelkyni. Byl to pro mě první festival po dlouhé době a první v životě s takto našláplým line upem. Nadšení z festivalu bylo tak velké, že jsem se rozhodl zajet i na Made of Metal v Hodoníně, který se koná v půlce srpna. Kapely nemají tak zvučná jména jako na MoR, co se ale týká piva, vymysleli to poměrně geniálně. Jako partnera si zvolili pivovary Lobkowicz, což znamená, že přímo v areálu se budou točit tato piva: Kvasar, Démon, Klášter 11, Patriot, Páter, Ježek 11, Rychtář speciál, Merlin a Protivínský Granát. Piva od Lobkowicze sice IMHO nejsou úplná špička, ale je to dost slušný nadprůměr a nevídaná rozmanitost v rámci areálu hudebního festu. Na závěr bych rád vyjádřil určitou závist Moravanům, kteří mají na svém území dva kvalitní rock-metalové fastivaly, kdežto my v Čechách ani jeden a mě tudíž čeká další cesta po neoblíbené D1.

    • poutnik napsal:

      ale no tak, takový Brutal Assault strčí všechny moravské převážně speed metalové festivaly naprosto hravě do kapsy…:-) Na Moru by mě víceméně zajímal jen Anthtrax a Arch Enemy, zbytek festivalu bych strávil raději ve stánku u Valáška, zatímco na Brutalu to je o skutečném metalu a jsou tam moje srdcovky jako Converge, Devin Townsend, Slayer, Down, Flotsam and Jetsam, Insania, My Dying Bride, Soilwork, Six Degrees of Separation plus mraky dost zajímavých smeček a jako bonus legendární Venom, to se nedá s převážně druhotřídním speed metalem z Moru kvalitativně vůbec srovnávat, tedy když se trochu orientuješ v rockové muzice 🙂

      • Horstokvas napsal:

        Hlavně za pár let, kdy se všechny kapely otočí a téměř žádná nová nepřibudne, už tam může jezdit tak maximálně za tím pivem, ať už je člověk „spídař“ jak chce velký. 🙂 V tomto je samozřejmě Brutal úplně někde jinde (a nejenom, co se týče organizace, nabídky jídla a jiných věcí) – i když tam letos nejedu, nějakých 15-20 kapel bych si v klidu vychutnal, přestože tam pro mě nejsou tak zajímavá jména jako v minulosti.

  • restless napsal:

    Přesně jak říkáš, jsou to tvoje srdcovky, to nic ale neříká o kvalitě. Brutal sice uznávám, ale neni to nic pro mě. Kvalitní skupiny tam jsou, ale ne moc poslouchatelný pro širší publikum, např. pro přítelkyni. Slayer, přestože jsou slavný, mě nikdy tak moc nechytil, Down jsou zajímavý, ale rozhodně ne moje srdcovka, ostatní znám spíš jenom podle jména. Osobně poslouchám spíš skupiny typu System of a Down, Korn, Rage Against The Machine, Tool, American Head Charge, Slipknot, Stonesour, Disturbed ale i Nine Inch Nails a jinou elektroniku. Speed metal neposlouchám, ale naživo se mu nebránim. Uznávám teda, že Čechy maj aspoň jeden dobrej fesťák, ale pro mě nepoužitelnej..

    • Kuba napsal:

      Metal je výbornej ve své rozmanitosti, v tom, že si každej může vybrat, co se mu líbí.
      _
      Mně osobně MoR vyhovuje maximálně – speed, power, heavy, hard rock, progressiv, thrash – to jsou zase moje srdcovky. Brutal je prostě o jiné cílovce, tam bych zase nejel já, a tak je to v pořádku 🙂
      _
      A já se, pánové, neobávám, že by ten náš tralalá metal vymřel. Renesance metalu je v plném proudu, jen musíme doufat, že zvítězí kvalita nad komercí (bez rozdílu žánru)!
      _
      Když jsme do Vizovic začali jezdit, stáli jsme před pódiem od rána do večera, aby nám náhodou něco neuteklo. Dneska už jsme daleko zkušenější: kapely které neznáme, předem prověříme, na ty hlavní sestavuju pro sebe i kolegy setlist k naposlouchání, abychom si to maximálně užili.
      _
      A organizace MoR se velmi zvedla. Letos ani nevím, jestli bych něco zásadního vytkl. Nevím, jak je to jinde, ale i v areálu (o okolí nemluvě) se dá solidně najíst. Velkou výhodou areálu likérky je to, že většina plochy je vybetonovaná, takže i když sprchne, nejsou všichni po kolena v bahně.

Napsat komentář

Odstavec vytvoříte dvěma novými řádky.


Kontrolní kód

*

Kdo hledá, najde

Poslední komentáře

další komentáře »