Pivní recenzePivní recenze

ochutnáme
zhodnotíme
zveřejníme
Pivní recenze .cz
Vašepivo.cz -- potřeby pro domácí vaření piva
Mobilní pivovary -- Kalkulátor minipivovaru Můj půllitr -- Originální půllitr na přání


První a poslední (koitus pivního panice)

Následující úvaha byla publikována v letošní Pivovarské ročence 

Povím vám příběh jednoho muže.  Tento Muž sice nemá žádné konkrétní jméno, ale nepochybujme o tom, že znázorňuje filosofii stovek, tisíců, ba i statisíců mužů po celém světě. Tento Muž si našel partnerku již v brzkém věku a po nějaké době soužití zjistil, že tahle je ta pravá. Ta, se kterou stráví celý svůj život. Sex s nímu chutnal, po ránu se neděsil jejím zjevem a často mu dokázala svou přítomností doslova vymýtit depresi z hlavy. Vztah funguje a nemá tak smysl měnit to dobré, to zaběhlé, to funkční… Nebo snad má? Co když po světě pobíhá nějaká jiná, nějaká speciální. Nějaká, která dá jeho životu další přidanou hodnotu? Co když tohle je jen agonické, i když příjemné soužití, ale opravdový život na něj čeká někde venku?

Možná se sami sebe tážete, proč tohle všechno vyprávím? Zkusme si ale onu Ženu v předcházejícím textu vyměnit za pivo. Mladý muž si ještě jako pivní panic zajde do první nálevny, kde mu i přes jeho nezletilost půllitr piva načepují. Nejde tak o chuť piva, ani o to, že má výrazněji pod míru. To vzrušení, ten stav, který po jeho vypití nastane – no zkuste se sami rozpomenout na vaše první pivo v hospodě. Efekt se tedy dostavil, a i když mu to napoprvé třeba nesedlo, zkouší to znovu a znovu, až se na tu ženu, pardon – až se na to pivo, adaptuje a je s ním prostě a jednoduše spokojen.

Je vcelku jedno, jestli se tu bavíme o upínání se na nějakou nekvalitní značku piva, nebo o stejné vazbě na naprosto nudný pivní styl, často nazývaný europivem. Každodenně omílanou, klišoidní, přesto fatální a naprostou pravdou je, že život žijeme jen jednou a měli bychom si ho náležitě vychutnat. A mnozí už víte, že pít některá piva nebo některé pivní styly je orgasmus od začátku až do konce. To už člověk oželí i fakt, že se třeba druhý den dostaví ošklivá kocovina, v případě Ženy s přidanou hodnotou se pak můžeme bavit o zbědovaném těle po aktivně strávené noci.

Samozřejmě, je na každém z nás, jak chce svůj život prožít. Každý máme jiné priority. Někdo se spokojí s málem, někdo si chce svoje bytí trochu okořenit. Já příběh muže ze začátku této úvahy neprožil. S první „velkou láskou“ jsem nezůstal a toho Kozla, nebo co to tehdy bylo, už taky dávno nepiji. A víte co? Ani trochu toho nelituji! 🙂



Komentáře

  • karlos napsal:

    Stejné poznáváme stejným. Kdo chce poznávat kvalitu, musí mít schopnost jí porozumět. Kdo se chce opájet krásou, musí být schopen krásu prožít. A kdo chce poznávat nové, musí se nejprve sám otevřít neznámému a zbavit se fixovaných dlouhodobých jistot. Jenomže to je přece už jen náročnější a riskantnější, než být stále uzavřen ve svém soukromém dobře poznaném a zabydleném světě, ve kterém se nic nemění a ani nic nepřekvapí. To už je lidská povaha. Nedávno jsem byl na slavnostním rodinném obědě v jisté restauraci, která je se svou úrovní české gastronomie devadesátých let (k jakémukoli jídlu zelný salát s koprem a půlka plátku pomeranče jako obloha), stylizovanou v jakémsi pseudomyslivekém stylu, bůhví proč považována za skvělé místo k podobným obědům. Má matka se začetla do jídelníčku, a poručila si smažený sýr. Nikdy jsem jí neviděl v restauraci jíst nic jiného. Otec byl odvážnější – pustiol se do variace smažených sýrů, tedy několika smažených kousků takových hvězd, jako jsou hermelín, niva a eidam. Matka ještě dodala, že smažený sýr je její nejoblíbenější jídlo již od dob, kdy si ho jako šestnáctiletá dala poprvé na školních atletických závodech. Matka by nikdy nepozřela ovčí nebo dokonce kozí sýr. Ale aspoň jsem ji před časem jakžtakž naučil na parmazán k těstovinám. Co k tomu dodat.

Napsat komentář

Odstavec vytvoříte dvěma novými řádky.


Kontrolní kód

*

Kdo hledá, najde

Poslední komentáře

další komentáře »