Pivní recenzePivní recenze

ochutnáme
zhodnotíme
zveřejníme
Pivní recenze .cz
Vašepivo.cz -- potřeby pro domácí vaření piva
Mobilní pivovary -- Kalkulátor minipivovaru Můj půllitr -- Originální půllitr na přání


Sterilita českých hospod

Nedávno jsem se s přáteli zamýšlel nad zajímavým tématem — kolik hospod vzniklých v poslední době je skvěle navržených, s kvalitním výčepním zařízením, znalou obsluhou, kvalitou čepování na úrovni a dobrými pivními pochutinami? Podobných podniků vzniklo mnoho. Část z nich má však společný jeden problém — sterilitu.

Ten pocit znáte. Přijdete do nové hospody, sednete si, dáte si nějaké dobré pivo a pak se díváte kolem sebe, jak je podnik zařízený, co mají dalšího na čepu (protože už teď vás současné pivo nebaví a chcete ochutnat něco dalšího) a zda ty tvarůžkové chleby už chodí po pultu nebo je třeba jim ještě dát nějaký čas.

Ilustrační foto (vemnr)

Ilustrační foto (vemnr)

Pak si toho všimnete. Všechno je sice moc pěkné, čisté, dobře navržené. Ale chybí tomu ten pocit útulnosti, domáckosti. Jdete na záchod a vše je v nerezu, že se skoro bojíte něčeho dotknout abyste tam nenechali otisk ruky nebo aby vás nesežral automatizovaný průhledný pisoár.

Nechci sem psát konkrétní podniky, já osobně jsem se však během posledního roku setkal minimálně s 5 místy, která vypadají skvěle ale pořád jim chybí nějaký ten náboj. Zkrátka se tam necítíte tak příjemně, jak byste chtěli. Naštěstí to zachraňují podniky, kam přijdete a hned poprvé víte, že „tady je to ono, tady zůstanu“. Nemá to sice zrovna pozitivní vliv na vaše játra, co máte však dělat když se vám tam sedí lépe než ve vlastním obýváku s lahví Sierry Nevady v ruce.

Uvažoval jsem, zda je tato sterilita záměrná a domnívám se, že zřejmě ne. Některé hospody se po čase „ošoupou“ a získají právě tu patinu, která jim na začátku chyběla. Některým podnikům však nepomohou ani pravidelné nájezdy štamgastů, zkrátka se tam ani po dvou letech onen genius loci nevytvoří. Ani po dlouhé diskusi jsem však nepřišel na to, čím přesně je tento efekt způsoben a jak vlastně předat architektovi informaci „chci aby to tady bylo útulné jako ve frantově zaplivané čtyřce“.

Setkáváte se též s tímto druhem podniků? Nebo máte opačnou zkušenost? Provozujete snad ligu za sterilní hospody? Vyjádřete se v diskusi k článku.



Komentáře

  • Marek napsal:

    Mne OP pride stale moc sterilna. Posledne rozdelujem hospody na tie kde sa dobre citim a na tie kde chodim iba kvoli dobremu pivu.

  • Kaacz napsal:

    Skoro mi to připadá jako za minulého režimu v Práglu, když ve Štupartské proti Blatničce zřídili druhou/novou Blatničku: Nerez a zelená barva. Lidi tomu říkali různě – třeba nádraží, pitevna, apod.. Všichni chodili dál do té staré Blatničky přes ulici a při popíjení vínečka koukali, jak do „nerezového fujtajblu“ chodí snad jen turisti. 🙂

  • Moro napsal:

    Mně osobně nevyhovuje příliš mnoho nerezové oceli, příliš mnoho hlazeného / leštěného kamene, skla a betonu, příliš velká četnost tvarů stylu hranol, krychle.
    Naopak mi vyhovuje dřevo, tkaniny a textil, přírodní kámen neleštěný, členitý tvar místností, kde jsou zákoutí a výklenky.
    Raději obrázky a obrazy s pivními motivy, než zasklené perfektně nasvícené profesionální marketingové fotografie téhož.

  • poutnik napsal:

    dobrou hospodu dělají dobrou hospodou především lidé – personál a štamgasti a samozřejmě pivo, ale to je asi jasné. Nevím, u nás chodím pravidelně jen do 2 hospod, cítím se tam příjemně, protože to tam důvěrně znám – od majitelů po většinu stálých hostů. Je zajímavé, že každý anglický pub má své nezaměnitelné kouzlo – ještě jsem nebyl v žádném špatném, tam i malé špeluňky typu The Rake jsou pivními Chrámy, nehovoře o těch klasických starobylých – The Jerusalem Tavern, Ye Old Mitre, The Cambridge, The Harph, Pride of Spitalfield atd. Kdyby se tak dala přenést atmosféra anglického pubu do české hospody, to by bylo skvělé….ale asi by to chtělo i ty Angličany, bez nich by to nebylo ono…..a samozřejmě i ta jejich skvělá piva, pasterizovaný Guinness to tady nezachrání…..

  • PetrM napsal:

    Hezká a zajímavá úvaha. Jeden příklad za všechny: změna majitele zavedené a poměrně prosperující restaurace. Chodilo se tam na polední menu a večer na pivo a večeře. Otec předal synovi, syn chtěl hospůdku vylepšit a přidal k záclonám závěsy, u vchodu se objevil stolek s kytkama, kytka na každým stole. Co se stalo? Zvedl se o něco málo počet menu, ale večer tam chlapi předstali chodit na pivo. Proč? No protože se tam přestali cítit útulně, bylo jim divné jít do takové „nazdobené“ hospody na pivo.
    Spojit funkčnost a estetiku není prostě jen tak a málokdo si s tím poradí. Viděl jsem už dost hospod, kde se architekt vyřádil za mrzský peníz a za 3 měsíce se to předělávalo.
    Za mne: kámen + cihla + dřevo (vkusně propojené) = ideální kombinace. Barvy spíš sytější (tmavší), teplé světlo. Doplňky volit podle toho, jaké chci v hospodě hosty (nebo spíš jaké bych chtěl mít).

  • Zaho napsal:

    Ja mam momentalne pocit, ze teraz su len dva smery. Jeden je echt 4ka, kde sa clovek boji niecoho chytit, nikto tam nic nemenil 30 rokov, ale pivo a atmosfera je tam skvela. Druhy smer je taky ten minimalisticky cisty dizajn, kde su tiez piva skvele, ale to prostredie je ine. Myslim, ze ludia si tu este na ten moderny dizajn nezvykli, bude to trosku trvat… Ale aj tak krcmu robia najma ludia. Ja skor preferujem taky ten moderny cisty styl.

  • karlos napsal:

    Nemám sice zkušenost se sterilními podniky nějak zvlášť zažitou, ale vzpomínám si, že na mě poněkud sterilně působil jeden podnik, který byl nově otevřen jakoby pobočka minipivovaru v Ostravě. Je to jedna pěkná menší místnost, nekuřák, stoly z pěkného dřeva, čistá malá dečka na nich a dokonce mám dojem, že nějaké malé kvítko taky. Vše tiché a čisté. Taky jsem se tm ze začátku nemohl nějak uvolnit nebo co. To ale vše skončilo ve chvíli, kdy se tam na čepu objevil Schneider tap pětka weizenbock (ovšem degradován citrónem). Nemusím asi nikoho dlouho přesvědčovat, že v tu chvíli jsem se tam cítil lépe než doma v posteli:-) A dobrý pocit od té doby už přetrval.

    Sice nedovedu přesně říci, čím to je, že hospoda je nebo není sterilní, ale trochu se obávám, že nám tady s touto otázkou vplouvá i trochu jiné téma – kouření v hospodách. Protože si myslím, že v českých poměrech byla hospoda tradičně druhým domovem dělnické třídy, a tedy mimo jiné silně kuřáckým místem. A možná že omezování kouření v hospodách a tím i odliv klasické klientely v očích mnoha návštěvníků podstatným způsobem snižuje její útulnost či zemitost. Třeba je to tento předsudek hospody jakožto kuřácké knajpy, který mnohé nekuřácké podniky postaví do pozice neosobních či druhořadých… nevím. Nicméně já osobně heslo „chovejte se v hospodě jako doma“ neuznávám.

    • poutnik napsal:

      jo, ten cítrón v tom Schneideru mě také pěkně vytočil, letěl obloukem okamžitě ven, holky se ale rychle učí, dostaly školení, to by Dan odvedle nikdy neudělal..:-)

    • Richard napsal:

      SLYŠEL JSEM DOBŘE ŽE NĚKDE V OSTRAVĚ MAJÍ SCHNEIDER WEISSE NA ČEPU?????BYŤ JEN PŘÍLEŽITOSTNĚ????

      • karlos napsal:

        byl nedávno ve skákavém poníku. je třeba se občas podívat do hobita i do poníka, webovky totiž nemají moc pravidelně aktualizovány. jinak tam teď byl třeba fuller´s.

  • Emily napsal:

    Můžu srovnávat třeba jen v Krně, ale mezi klasické hospody, kterým chybí atmosféra, patří podle mě Poutník na Starobrněnské. Sterilní to není ani náhodou, dřevo a teplé světlo tady jsou, ale zkrátka mi to místo něčím strašně vadí. Možná to bude ta zapnutá televize, možná hodně prostoru mezi stoly (útulná hospoda může být trochu přecpaná), nevím.

  • cz3ko napsal:

    Ty vole, co tam dělám? 😀

  • pan Nohava napsal:

    Proto v Praze máme tolik v oblibě útulnou „šumavskou“ pivní kavárničku Honzy Egnera a taky svérázný „Kuláč“, bar Chýši nebo už takřka středočeský Staňkův rukodělný pivovárek v Třebonicích. Někdy stačí k zútulnění i překvapivý „spolusedící“, jako je v současnosti třeba loskuták Gusta II v Sousedském pivovaru Bašta (vedle Bansethů) – i když tenhle už nesedává v kleci u varny, jako jeho mluvící a písničky hvízdající předchůdce… jako kočkaře mě fascinovala i producírující se smečka přítulných pivovarských koček v Třebonicích :D. Samozřejmě bez sympatické a zdatné obsluhy a dobrého pití a jídla by to nebylo nic platné, ale ono to platí i opačně, tak, jak popisuje článek.

  • pan Nohava napsal:

    Ještě mě napadají dvě věci – všeobecný nešvar, zvaný televize (když běží jen obraz, tak ještě budiž, leckde se zaklínají tím, že to hosti chtějí a chápu, že při sportovních zápasech se holt asi hodně vytočí). Ale stejně nechápu, proč to musí běžet celý den, když dávají prd.

    A pak hluk. Sem kolikrát spadá i ta televize, ale kupříkladu vemte si pivovar Jihoměšťan. Tam je díky tomu prostoru a jeho uspořádání takový rambajz jen od hostů, že tam raději ani nechodím. A když tam ještě občas je nějaká hudební produkce, tak to je fakt peklo. To jsou právě ty hladké podlahy (dlažba), relativně holé stěny, mohutná kruchta kolem tří stěn atd. Na druhou stranu sklepní klenba taky dokáže svoje. Obsadí se pár stolů, lidi se začnou bavit a nedejpámbu, aby tam byla nějaká veselá partička, co třeba něco slaví. Za chvíli už po sobě „hulákají“ všichni a stejně se nikdo neslyší. K tomu všeobecně otravný muzak, nejlépe z nějaké ujuchané stanice, plné „mladých a dynamických“ moderátorů. Výsledkem je akorát tak bolení hlavy a to má člověk s bídou druhé pivo. Mně osobně to zase až tak moc nevadí, jsem na kravál z práce zvyklý, ale znám spoustu lidí, kteří tím hodně trpí a raději ani nikam nejdou. Tady mají výhodu hodně členité podniky, kde se dají větší party umístit do samostatných prostor a ve zbytku jsou menší stoly (na tohle je třeba ideální už zmíněný Kulový blesk, kde ale zase často pouští rádio, naštěstí docela potichu, nicméně v některých místnostech to jde nějak i vypnout, tak si občas požádáme, když jsme tam třeba odpo sami a je tam jinak příjemné ticho).

    Určitou výjimkou jsou hudební hospody, kde bývá více či méně často živá hudební produkce. Může se stát, že když se zrovna nehraje živě, tak k takovému podniku patří i cíleně pouštěná hudební produkce určitého specifického žánru (obvykle jazz, blues, určité odnože folku) a hudba určitého stylu tvoří součást atmosféry podniku. A komu se taková muzika nelíbí, tak holt jde jinam… do jedné takové občas zajdu, atmosféra bezvadná, pivo dobré, jen bohužel ty cigarety…

    • karlos napsal:

      rádio je taky peklo, to je fakt. Kdysi jsem byl vysazen jen na určitý druh hudby, ale dneska už bych poslouchal cokoli za podmínky, že tam nebudou pauzy s vtipnými moderátory. Protože poslouchat každou chvíli jejich rádoby zábavné komentáře k počasí nebo ke koloně aut někde na Vysočině je nesnesitelné. Nkde je rádio puštěné dokonce v době vydávání poledních menu, tam bych nevkročil, i kdyby podávali lanýže nadívané kaviárem.

    • mnicky napsal:

      Smiem sa spytat ktora je to ta „hudobna hospoda“ s bezvadnou atmosferou a dobrym pivom? Rad by som siel navstivit 😉

      • pan Nohava napsal:

        Předem upozorňuji, že co se líbí jednomu, nemusí se líbit druhému :). Tohle je branická Kulovna v Praze 4 Braníku, v Branické ulici, par desítek metrů od řeky… vcelku docela malý a zvenku velmi nenápadný pivní bar, často tam hrají místní jazz-dixielandové kapely a pokud ne, pouští se večer reprodukované blues, bluesrock, jazz a podobné záležitosti. Na čepu standardně Únětice 10 a 12 a Kout 12. Bohužel tále zatím kuřácká… otvírají až v 17 hod., ale kolikrát se tam nahrnou domorodci třeba až kolem deváté :). Kdyby se tam nehulilo, tak jsem tam minimálně jednou týdně… velmi se mi tam líbí :).

        • mnicky napsal:

          diky moc. cele spektrum blues-jazz-folk a pridruzene zanre, to ja veru mozem 😉 urcite niekedy zbehnem pozriet…

          • pan Nohava napsal:

            Je to takový malý nenápadný podnik, kdovíjaké to má vlastně číslo (u vchodu není žádné, je to vlastně na konci takového bývalého statku a možná to bude mít společnou adresu). Nejbližší číslo o pár metrů vedle je Branická 67/33 a přesné souřadnice jsou 50°2’18.688″N, 14°24’43.259″E. Poznávací znamení zvenku je zeď, porostlá nějakým lupením. Hraje se jen někdy (čtvrtky?) a kromě piva doporučuji výborný nakládaný hermelín.

            Tyhle minipodniky mají sakra něco do sebe. Další takový svéráz je pivní bar Napalmě (kousek od metra Palmovka) a nekuřácká Chýše v Čimicích na severu Prahy. Každý je jiný a přesto je spojuje taková ta líně ospalá atmosféra, daná okrajovější čtvrtí, prostředím, osvětlením, skladbou hostů… tohle můžu.

            • mnicky napsal:

              Tak som tam bol pozriet (dokonca mali IPU od Kocoura 🙂 ) a je to naozaj velmi prijemne miesto. Rozmyslam co presne vytvara tu atmosferu, ale tazko povedat… Mozno ta zmes dreva, teplych farieb, primerane opotrebovaneho zariadenia a taka ta „zastrcenost“ medzi domcekmi, ktovie 🙂 V kazdom pripade sa tam niekedy rad vratim (a na zivu hudbu este radsej 🙂 ).
              Inak, po deviatej mi to tam (na moje potesenie) uz velmi zadymene neprislo. Ale je mozne ze v strede tyzdna je tomu inak ako v piatok a cez vikendy…

  • Tomáš Jurka napsal:

    Hehe… Zrovna piju ze stejnýho krýglu jak je na fotce. A za mě sterilita… Jsem milovník čistoty a pořádku, takže se mi líbí i v takové hospodě.

    • pan Nohava napsal:

      To máš pravdu, ale čistota a pořádek je základ úspěchu snad všude, o tom žádná… nicméně je opravdu rozdíl, jestli člověk sedí třeba vzadu v Tramwayi nebo v Hostivaru (když porovnám dva nejbližší podniky, které mě „pivně“ zajímají). Ale samozřejmě celé tohle téma je založeno na velice subjektivních hodnoceních – někdo má rád holky, jiný zase… jiné holky :DD.

  • Chamber napsal:

    Ano, někdo tomu říká kapitalistická normalizace. V takových hospodách není žádná atmosféra, ale hlavně, že vytváří zisk. Neříkám, že každá hospoda musí být pajzl, ale co je moc je už fakt moc a nejhorší je, že se to stává normálním.

  • Kuba napsal:

    Zajímavé téma k úvaze a tak popustím uzdu své grafomanii 🙂

    Začnu tím, čemu říkám „moje domovská hospoda“. Tedy, se svou spotřebou ji rozhodně neživím, ale chodím tam se svými přáteli po nějakém tom sportovním výkonu jednou týdně a strašně dlouho (počítám tak 15 let), znají mě tam a pokud si dobře pamatuju, vždycky mi ty piva počítali líp než já sám.
    _
    Jsou to krpolské Srdce. Ta hospoda určitě není dokonalá, ale atmosféra se jí nedá upřít ani kdybych lhal jak Miloš…
    _
    Tam je snad úplně všechno, co dělá pivnici pivnicí: dlouhodobě výborné pivo (já už to nepamatuju, ale začínali tam prý Krušovicemi, když to ještě bylo pivo a prý byly skvělé), sklepní prostory, dřevěné lavice, kouzelný hajzlíky s nápisem „Kurvy, chlast a chlebíčky“ (nedávno kurvy někdo škrtl a přepsal na SPORT?!?!?), cihlový stěny a i ten vrchní je vždycky nějakej divnej (v tom nejlepším slova smyslu 😉 )…
    _
    V poslední době pan majitel podlehl pozitivnímu trendu rotačních píp (většinou dvě), a tak většinou ochutnávám. To trochu znesnadňuje jediná věc, která mi tam opravdu vadí – kouření, přičichnout k nějaké ipě je vcelku marná námaha.
    _
    V článku by možná mohla být zmíněna ještě jedna důležitá okolnost, která vytváří genius loci pořádné dekadentní hospody: ZÁŽITKY!

    Co já tam toho zažil to je na román. Nepočítám nějaký to šmajchlování s holkama (když jsem byl ještě mladý a nezadaný, samozřejmě!), ale když tak letmo probírám paměť, vzpomínám na nějakou tu rvačku, nahýho návštěvníka, holky v nedbalkách, dívku provádějící orální úkon svému chlapci u vedlejšího stolu, oslavy našich sportovních úspěchů a neúspěchů, poblitý hajzlíky… prostě úžasný. Poslední roky je to nějaký klidnější, asi doprdele stárnu či co… 🙁
    _
    _
    Z podniků, které mám rád musím určitě zmínit Boženku, na které jsem sice už dlouho nebyl, ale která mě svou hippie atmosférou očarovala už při první návštěvě, a kde jsem taky poznal Poutníka…
    _
    A OP? Má v tomto směru trochu smůlu, že je to už více městská hospoda, atmosféra je daná prostorem a díky tomu tam asi nebude nikdy jako někdy ve sklepení. Nicméně i ona pro mě má svou pozitivní atmosféru, zajdu tam jen svátečně a vždycky se tam cítím příjemně. A ty škopky…? Ty vynahradí ledacos! (A ti vrchní jsou taky vždycky nějací divní 😉 )

  • Doccia napsal:

    Ještě by určitě stály za zmínku hospody jako Bláhovka, nebo v Praze U Zlatého tygra, pominu li pivo, tak z těchto podniků genius loci přímo tryská.

  • Rash napsal:

    Díky moc za tenhle článek. Je to téma, o kterém jsem už mnohokrát přemýšlel, respektive přemýšlím o tom snad kdykoliv, kdy někde usedám k pivu. 😉

    Zkusil jsem najít nějaké odpovědi, trochu zapolemizovat s tím, co tady napsal Gum, a rozvinout můj názor na věc a nakonec z toho je poměrně dlouhý článek, který jsem vyvěsil na blogu. Pokud to někoho zajímá, tady je link: http://pivnipartyzan.blogspot.cz/2013/11/zahada-sterilnich-hospod-pivnic-pivotek.html

    • Roman Holoubek napsal:

      Díky Rashi. Krásná úvaha – doporučuji i ostatním přečíst si Váš blog na pivnimpartyzánu. Ano i já se cítím dobře v různých podnicích, někdy klasických čtverkách, někdy v dřevěných selských jizbách a někdy v supermoderních alá MMX, nebo Hostivar. Je to jen o umění dotáhnout věc dokonce a nechtít mít dva v jednom.

  • Pinkano napsal:

    To je jednoduchý, musí to vychodit 🙂 Ale to může taky trvat tak dlouho jak Bláhovce 🙂 Sice je to tam zahulený, což já nesnáším, ale málo míst v Brně má takový prostředí jak Bláhovka. Co na tom, že Plzeň už je tam hnusná, ale tam se vždycky zastaví čas. Alespoň pro mě a to jsem tam kdysi chodil skoro každý týden. Teď sotva jednou do roka.

    V Praze se mi třeba líbí v Pivovarském klubu, ale dole. Nahoře je to ještě moc uhlazené. Zlatý tygr je taky skvělý. Líbí se mi i u Pinkasů a to ne proto, že to jsou moji jmenovci – ale jen nahoře, dole mi to moc nesedí.

    Když si vezmu třeba Bar který neexistuje – dole – tak nemám problém, cítím se jak doma, ztlumená světla tomu hodně napomáhají, když se někde svítí jako prase všude, ještě navíc zářivkama, je to nepříjemné a bolí z toho oči. Člověk se musí cítit jak doma v podvečer, kdy je mu příjemně, ne jak v práci.
    Byl jsem tam hned po otevíračce a cítíl jsem se skvěle, vůbec jsem nemysel na čas, nevadilo mi světlo, hudba, hluk, lidi kolem, protože to není naddimenzované, nemusíte se nikde strkat, tlačit, mačkat, prodírat kolem sražených stolů, firemních večírků, kde se akorát všichni zadarmo nalijou a pak už tam nikdy nepřijdou, ale všem okolo zkazí večer.

    Zkrátka, jde to, ale chce to mít správné cítění,mnohdy možná i peníze, často však stačí poslouchat hosty a ne svou peněženku a nenakupovat v Ikea sterilní stoly a židle, dát kolem pár vkusných obrazů, cedulí, dekorací, hlavně ne trojúhelníkové reklamní skvosty na stoly, které vybízejí k vypití 3 Jamesonů za cenu 1 nebo skvělé nové Kofoly s příchutí mandragory.

  • morize napsal:

    Mno OP rozhodně sterilní být nemůže, neboť se v ní skoro nedá dýchat… :/

Napsat komentář

Odstavec vytvoříte dvěma novými řádky.


Kontrolní kód

*

Kdo hledá, najde

Poslední komentáře

další komentáře »