Pivní recenzePivní recenze

ochutnáme
zhodnotíme
zveřejníme
Pivní recenze .cz
Vašepivo.cz -- potřeby pro domácí vaření piva
Mobilní pivovary -- Kalkulátor minipivovaru Můj půllitr -- Originální půllitr na přání


Exkurze v Heinekenu: 7 milionů piv denně (2. část)

Po tom, co jsem se přesunuli zpět do Amsterdamu, si nás před Heineken Experience převzal velmi příjemný průvodce Abe. Ten nám vysvětlil, že Experience funguje dnes v prostorách bývalého pivovaru, který však byl už Heinekenu malý a tak museli výrobu přesunout za město. Na zahrádce restaurace na bývalém pivovarském dvoře jsem si dal svůj první Heineken dne nevědouc, že je na lístku k dispozici ještě chutnější pivo Palm, které si dal například Honza Kočka a oba zástupci českého Heinekenu.

Článek navazuje na první díl pojednávající o exkurzi v samotném pivovaru.

S Abem byla docela řeč, dost jsem ocenil, že není zcela zaslepený značkou a netvrdí, že Heineken je nejlepší pivo na světě a žádné jiné neexistuje. Možná i díky tomu si rád poslechl informace o našem pivovaru Lucky Bastard a předal mi informaci, že v Amsterdamu jsou jen 4 minipivovary (a to má město kolem milionu obyvatel).

Naše další cesta vedla trochu netradičně do stájí. Ano, v Heinekenu si ponechali v provozu koníky a my měli díky VIP přístupu možnost se k nim přiblížit i více než na 5 metru a přes sklo (to víte, nemoci jsou nebezpečné). Vtipné je, že koně jsou pojmenovaní podle členů správní rady pivovaru. Jen tedy nevím, co se s nimi děje, když někdo z rady odejde. Koňský salám však nikde v Heineken Experience neprodávali takže to asi nebude takový problém 🙂

Celé Experience je taková multimediální přehlídka nápadů a ukázka možností moderních technologií. S pivem to sice zas tak moc nesouvisí, musím však říct, že je zde mnoho věcí, které jsou velmi vtipně vymyšleny a často jsme si říkali, že nápad musel být snad dražší než samotná realizace. Bohužel jsme z důvodů velkých front vynechali simulátor „staňte se pivem“, zbytek provozu jsme si však prošli a bylo to pěkné.

Čepování piva při prohlídce Experience

Čepování piva při prohlídce Experience

Zakončení prohlídky bylo připraveno na střeše, odkud byl velmi fajn výhled na celé město. Kvůli občasnému dešti jsme si sice už nemohli dát hamburger, ale i tak to bylo příjemné posezení a postání. Pivo se na střeše čepovalo do plastu. Nepředstavujte si však takový ten festivalový plast, ať už bílý nebo průhledný. Zdejší sklenice (plastnice?) měly zcela stejné rozměry a tloušťku stěn jako originální skleněná verze a tak jsem na první pohled (a omak) ani nepoznal, že nedržím v ruce sklo. Zdůvodněním tohoto opatření je bezpečnost osob dole na ulici.

Na střeše byla naše tour zakončna předáním sklenic se jmény. Tedy jmény…někteří méně štastní měli na sklenici příjmení ale to se asi dá pochopit 🙂

Kdo by si myslel, že pak už jsme se jen váleli na hotelu, tak se mýlí. Čekala nás totiž cesta lodí městskými kanály, kde nám Abe spolu s dalším člověkem z pivovaru (v tomto případě lodivodem) ukázal město a ochotně odpověděl na naše dotazy na místní zvyklosti. Zajímavé je, že nejdražší bydlení v Amsterdamu není v loftech nebo v historických domech v centru, ale na hausbótech. Tedy hausbóty samotné jsou menší položkou, problém jsou však „parkovací místa“ například za 400 tisíc eur navíc s ročními poplatky za čtvereční metry plochy lodi.

Na lodi jsme dali pár Heinekenů, rozloučili se a pak už mířili do hotelu. Večer jsme strávili v příjemném podniku Haesje Claes ochutnáváním místního jídla a nepříliš zajímavého witbieru Texels. Závěrem dne nás ze světa unifikovaných pale lagerů vysvobodil Honza, který nás zavedl do BeerTemple, místní multipípové hospody s ochutnávkami. Na čepu americké, belgické, britské, i jiné (převážně) ejly, navíc solidně ošetřené. Já vyzkoušel britský american pale ale Siren Undercurrent a pokračoval jsem přes belgian ale s breberkami z Dánska To Øl Sans Frontière až k množství společně ochutnávaných piv (saison, milk stout, imperial stout, india pale ale) napříč pivními styly. Dle výrazů spolukonzumentů to pro většinu z nich byly novinky ale zdálo se, že jim chutná.

Zde jsme naše putování, myslím dost zajímavě, zakončili. Nevím, zda se mi podařilo do Heinekenu předat poselství v podobě zájmu nás pivních ochutnávačů o svrchně kvašená piva, vhodnosti pšenice k odalkoholizaci a zájmu nejen o marketing ale i o chuť, snad však byla cesta pro obě strany prospěšná. Vidět tak obrovský pivovar, to nemá člověk příležitost každý den. Jen je trochu škoda, že nevaří zajímavější pivo ale jen nevýrazný euroležák.

Poznámka na závěr: Z cesty nevznikla jediná recenze neboť si nedokážu představit, jak bych mohl odpovědně ochutnat v té rychlosti všechna předložená piva a vytvořit z ochutnávek víc než informaci o tom, zda bylo pivo dobré či nikoli, což na recenzi opravdu nestačí.



Napsat komentář

Odstavec vytvoříte dvěma novými řádky.


Kontrolní kód

*

Kdo hledá, najde

Poslední komentáře

  • Kuba u Konrad K17: Fajn speciál. Podařilo se mi v Bille…
  • PanVrchni u Master IPA: To je ale náhoda, úplně stejná myšlenka…
  • kremák u Bohemia Regent Premium: Tak po pěti měsících jsem opět…
  • Moro u Master IPA: Já bych se také nezlobil, příjemné…
  • Moro u Sedmý schod: Myslím Filipe, že při svých pivních…
  • kovi u Master IPA: S recenzí i bodovým hodnocením souhlasím…
  • Filip Jc u Sedmý schod: z www: Pro jeho osobitou chuť i vůni…
  • kremák u Chotěboř Prémium: Měl jsem ten stejný pocit, tento víkend…
  • Moro u A. Le Coq IPA: Pokud je pro většinu lidí hlavním…
  • Petrsvetr u A. Le Coq IPA: Pivo si kupuji v Globusu , na rozdíl…
další komentáře »