Pivní recenzePivní recenze

ochutnáme
zhodnotíme
zveřejníme
Pivní recenze .cz
Vašepivo.cz -- potřeby pro domácí vaření piva
Mobilní pivovary -- Kalkulátor minipivovaru Můj půllitr -- Originální půllitr na přání


Exkurze v Heinekenu: 7 milionů piv denně (1. část)

Musím se přiznat, že mě trochu překvapilo, když se v telefonu po zazvonění ozvalo české zastoupení Heinekenu, tedy přesněji jejich PR agentura, s tím, zda bych se nechtěl v září podívat přímo do ústředí do pivovaru v holandském Zoeterwoude.

Řekl jsem si — sice Heineken nepiju ale to neznamená, že bych se nemohl podívat na to, jak ho vyrábí a třeba i ochutnat nějaký ten vzoreček z tanku, jak je v Českých zemích při pivovarských exkurzích zvykem. Slovo dalo slovo a já se brzkého pátečního rána ocitl na pražském letišti spolu se skupinkou novinářů z různých českých médií a trochu nečekaně i Honzou Kočkou, mimo jiné provozovatelem polétavého pivovaru Nomád. Průvodci za české zastoupení nám byli Jiří Hauptmann a Zuzana Kosáková.

Po hodině letu a půlhodinové jízdě autem jsme byli dopraveni k návštěvnickému středisku pivovaru v Zoeterwoude. Obsluha centra nám sice nabízela kávu a čaj ale poté, co pochopila, že u Čechů asi s tímto nepochodí, jala se čepovat piva z aktuální nabídky. Já, stejně jako Honza, začal s witbierem Wieckse. Pivo bylo dost kyselé, což se stalo předmětem diskuse na další minuty.

Zdálo se mi nepravděpodobné, že by zde čepovali zkyslé pivo, kyselost však byla natolik výrazná, že nebylo pravděpodobné, aby šlo o záměr (protože by takové pivo v rámci masové produkce pravděpodobně pil jen málokdo). Po osvěžení jsme se šli podívat do kinosálu na promo video vyprávějící o historii pivovaru, distribuci a produkci a následně už byl čas na samotnou prohlídku. Zde by možná bylo vhodné zmínit nějaká ta čísla pro osvětlení titulku článku a totiž, že se v pivovaru vyprodukuje 770 třetinkových lahví a 90 tisíc plechovek za hodinu. Celkem to ročně dává úctyhodných 13,5 milionu hektolitrů, což se pomalu blíží roční spotřebě piva celého Česka.

Do pivovaru nedaleko centra nás odvezl britský doubledecker, z kterého jsme byli rádi, že je pěkný výhled. A to kvůli dvěma věcem: jednak se po pivovaru vůbec (venku) nechodí a jednak je uvnitř pivovaru zakázané focení takže člověk ocení aspoň to, co může vyfotit zvenku. A když už píšu o těch lidech, zarazilo nás, kolik je v pivovaru lidí. Tedy spíše, že tu vůbec nikdo není — takové malé město duchů. Venku je úplně prázdno, uvnitř potkáte občas někoho na chodbě ale spíše se vám to počtem pracovníků jeví jako takový střední regionální pivovar, nikoli megatovárna obrovské rozlohy.

Po objetí sila na slad jsme z autobusu vystoupili a po tom, co jsem si vyfotil ceduli „zákaz focení“ nám bylo oznámeno, že máme foťáky schovat neboť vevnitř se fotit nesmí. Velmi příjemná slečna (která na rozdíl od bežné české praxe o pivovarnictví dost věděla) nás začala provázet k varnám, kde se k ní připojil i technolog, který její povídání doplňoval a odpovídal na naše zvídavé dotazy. Dozvěděli jsme se, že zde pivo vaří infuzí a že varna má 750 hl. To by už samo o sobě znalým dávalo představu o dost velkém pivovaru, celé to však bylo ještě korunováno informací o tom, že se vaří 21 várek denně. To je už solidní množství.

Scezovačku vám bohužel kvůli zákazu focení ukázat nemůžu, je však klasická a není zde použit sladinový filtr jako v jiných velkopivovarech. Chmelovar je pochopitelně tlakový a na dotaz, jak je to s tím chmelem se technolog nijak nesnažil zakrýt, že zde produkují i piva, která jsou vařena jen a pouze za použití chmelového extraktu. Konkrétní značky nezmínil, nicméně asi to nebude taková tragédie když kolem celé mladinové pánve pěkně voněl chmel 🙂

Po krátké procházce do jiné části pivovaru, totiž do řídícího střediska, mi bylo na dotaz řečeno, že zde piva vaří na 17 % EPM a následně upravují na cílovou stupňovitost pomocí HGB (konkrétně Heineken „něco kolem 12 Plato“). Kvašení probíhá při 8,2 až 10,5 st. C. Jak jinak než v CKT. Bohužel mě trochu zklamalo, že se mi i přes veškerou snahu nepodařilo onoho holandského technologa přesvědčit k ochutnávce kmenové várky z tanku. A stejně tak nebylo ani nikde možné ochutnat nefiltrované pivo protože takové z pivovaru na výstupu vůbec nevychází (a nemají ho ani nikde v sudech nebo lahvích). Naštěstí mi nezkoušeli tvrdit, že zde nefiltrované pivo vůbec nevaří 😀

Další část prohlídky spočívala v tour de lahvárna a sudovna, kde jsme zřeli děsivou rychlost, se kterou se vše pohybuje kupředu, plní a balí. Jiří z českého Heinekenu dodal, že zde se plní i pětilitrové „samotlačné“ soudky Krušovic — tedy doveze se sem cisterna a odvezou se soudky. Zde v pivovaru se mimo Heinekenu jako takového vaří i jiná spodně kvašená piva této skupiny (na skladě jsme viděli například Sol a vaří se zde i Corona). Před zabalením do kartonů a položení na palety se pivo pasteruje po 40 minut v tunelovém pasteru aby získalo trvanlivost půl roku.

Tím naše prohlídka skončila a my byli opět převezeni do návštěvnického střediska. Zde jsme ochutnali zbytek piv na čepu. Mě osobně nejvíce vyhovoval asi Brand Up, trošku více chmelený pale lager (oficiálně však pilsener). Docela uspokojivě voněl a měl i nějakou tu hořkost a plnost v těle. K němu jsme dostali ochutnat místní jídlo croquette (maso v husté omáčce, obalené a osmažené), které bylo spolusedícími strávníky v zápětí překřtěno na „hovno“. Sice tak onen pokrm vypadal leč chutnal velmi dobře a určitě se po něm budu pídit i v Česku, kdybych jej tu potkal.

K bagetám a croquette jsme ochutnali i místní cider Jizz, který byl v neochucené a nebarvené verzi dosti slušný a dal bych si jej klidně znovu. Čekala nás však další aktivita a to prohlídka Heineken Experience. Ale o tom až v pokračování článku…



Komentáře

Napsat komentář

Odstavec vytvoříte dvěma novými řádky.


Kontrolní kód

*

Kdo hledá, najde

Poslední komentáře

další komentáře »