Pivní recenzePivní recenze

ochutnáme
zhodnotíme
zveřejníme
Pivní recenze .cz
Vašepivo.cz -- potřeby pro domácí vaření piva
Mobilní pivovary -- Kalkulátor minipivovaru Můj půllitr -- Originální půllitr na přání


Aj v Úněticách dělajó dobré škopek (exkurze)

Jako každý správný brněnský pivní ochutnávač lamentuji nad situací, kdy je v Praze možné ochutnat Únětické pivo v každé druhé hospodě, zatímco my na Moravě musíme, jak se říká „sušit hubu“. Návrh mých spolužáků z pražské pivovarnické školy Podskalská abychom se zajeli podívat po škole do Únětic mi tedy přišel velmi vhod.

Mimo mé osoby se za Pivní recenze zúčastnil ještě Lukáš jako hlavní kritik neuhlazených světlých ležáků s drsnou chmelovou hořkostí. V polovině března jsme se tedy vydali autobusem číslo 355 jedoucím všemožnými dírami (a to doslova), kroužící po okraji Prahy jako hladový sup, do Únětického pivovaru.

Když jsme dorazili na místo, započali jsme prohlídku nejprve obědem a pár pivky abychom se osvěžili po dlouhé cestě a hlavně se trochu najedli, což se ukázalo jako velmi rozumný nápad vzhledem k následnému zkonzumovanému množství piva. Kozumaci jsme započli světlou desítkou a dvanáctkou, obém v nefiltrované podobě (neb nic jiného na čepu nebylo). Dvanáctka byl velmi slušná, jemně hořká, zakulacená a příjemně plná. Destíka se nám moc nepozdávala, chyběl jí říz a i plnost byla slabá. Shodli jsme se, že musí jít o mladé pivo (což je v zimním období s podivem). Radost nám zkazila problematická hygiena sklenic, které byly sice mokré ale ne ve všech případech čisté.

Po jídle si nás převzal sládek Tomáš Tuchyňa, nedávný absolvent Podskalské. Nelze než závidět takovou pěknou pracovní pozici dva roky po škole 🙂 Exkurze začala trochu netradičně otázkou „A co vás zajímá?“ neboť sládek byl již dopředu informován, že nejsme tak úplně běžná exkurzní skupina. Dozvěděli jsme informace o sladech od Ing. Klusáčka z Kounic, viděli pár pytlíků z Weyermanna a byly nám sděleny i informace o použití Sládka na první a druhé a Červeňáku na třetí chmelení. Ležáky jsou vařeny klasicky na dva rmuty.

Dále jsme pokračovali na varnu od firmy Destila o objemu vyrážené mladiny 28 hl. Varna je, už podle vzhledu, na půli cesty mezi mini a průmyslovým pivovarem. Však i výstav o velikosti 6000 hl by směrování od malého ke středními pivovaru odpovídal. Protože mám velmi pozorné spolužáky, tak došla řeč i na údaje z varního listu u varny, kde byl, mimo dříve zmíněných chmelů, uveden i Agnus jakožto vysokoobsažný chmel. Prý experiment. Nakonec jsme se k němu dostali blíže než jsme očekávali ale o tom později.

Protože se v pivovaru právě provádějí stavební úpravy, potkali jsme po cestě na spilku i dělníky brousící podlahy a vůbec všude panoval čirý stavební ruch. Spilka disponuje čtyřmi kruhovými otevřenými kvasnými nádobami o objemu odpovídajícím dvěma várkám, kde jsme se mohli pokochat pohledem na mladinu ve stádiu vysokých bílých kroužků, tedy v tom nejhezčím stádiu kvašení 🙂

Ležácký sklep není už tak tradiční jako zbytek pivovaru neboť disponuje cylindrokónickými tanky. Jelikož jde však o docela malé tančíky, tak žádný vliv na chuť není na místě uvažovat. Jasná je však výhoda v podobě jednodušší hygieny provozu. Do sklepa jsme se opravdu (asi jako při každé prohlídce pivovaru) těšili, zde byl náš zájem ukojen do posledního hltu.

Dostali jsme k dispozici dva kovové mázy, do kterých nám bylo průběžně doplňováno pivo z tanku…a teď to přijde…s várkou chmelenou Agnusem. Ochutnali jsme tedy horkou (tedy spíše studenou) novinku, která se od současné produkce poměrně lišila. Lukášovi se sice charakter hořkosti vůbec nezamlouval, mě drsnější charakter tolik nevadil ale shodli jsme se, že by bylo nanejvýše vhodné si máz půjčit do pivovarské pivnice a nechat si ho tam trochu ohřát. S tím nebyl problém a tak jsme si naši domněnku mohli potvrdit — várka měla hořkost opravdu příliš drsnou a doznívání nebylo úplně ideální. Vliv na pitelnost (negativní) použitý chmel rozhodně měl.

Mimo ochutnávání agnusové várky padla i otázka na délku ležení jelikož se nám desítka v hospodě opravdu jevila příliš plytká. Překvapivě nám Tomáš řekl, že destíka leží asi 15 dní a dvanáctka 20. Tyto údaje v sobě nesou překvapení hned dvě — desítka by dle našeho určitě měla ležet déle (pokud nešlo jen o špatnou várku), naopak na chuť dvanáctky neměla délka ležení vliv žádný neboť šlo o plnotučný, dobře pitelný a skvěle vyvážený ležák českého typu.

Naší poslední zastávkou byl průchod kolem přetlačných tanků, prázdných a plných sudů a stáčecího zařízení na skleněné (ano, opravdu se dělají, jen nejsou moc v distribuci) a PET lahve. Zbytek exkurze jsme strávili diskutováním v pivovarské pivnici, kdy se k nám připojil i sládek, ač pijící Kofolu.

Celkově musím říci, že je v Úněticích vidět pěkné skloubení tradiční výroby a moderních technologií ačkoli ty délky ležení nás docela překvapily. Škoda jen tedy, že sládkova odpověď na otázku „A plánujete expandovat i jinam než kolem Prahy“ byla zamítavá.



Napsat komentář

Odstavec vytvoříte dvěma novými řádky.


Kontrolní kód

*

Kdo hledá, najde

Poslední komentáře

další komentáře »