Pivní recenzePivní recenze

ochutnáme
zhodnotíme
zveřejníme
Pivní recenze .cz
Vašepivo.cz -- potřeby pro domácí vaření piva
Mobilní pivovary -- Kalkulátor minipivovaru Můj půllitr -- Originální půllitr na přání


Jak (ne)psat pivní knihy

Minulý rok na Vánoce jsem dostal od kamarádky knížku o pivu Pivní bible od Briana Kunatha o domácím vaření piva. Letos na tuto knihu navázala kniha doručená k recenzi v naší redakci od nakladatelství Svojtka & Co. Vaříme pivo. Obě tyto knihy mají společný jeden zásadní nedostatek — jsou pouhými překlady bez řádně provedené korektury a lokalizace do českých podmínek.

Mnozí jistě budou namítat, že jsem škarohlíd a že si stěžuji ač jsem sám nic neudělal (těch pár článků pro Pivní recenze přece není kniha). Já na to odpovím jednoduše — zkoušeli jste někdy nakupovat v českém obchodě podle seznamu výrobků pro americký řetězec Wallmart? Podobně si totiž připadám při čtení výše uvedených knih.

ilustrační foto (vemnr)

ilustrační foto (vemnr)

Je sice fajn, že obě prošly odbornou korekturou (v prvním případě Ivan Verner, v druhém Jiří Hevler), ta je však provedena lajdácky. Snad kvůli tomu, že tito pánové nemají znalosti amerických reálií? Nebo protože knihy ani moc nečetli? Nebo že to tak chtěl vydavatel? Nevím, v obou však například naleznete kapitolu s nesmyslným názvem Pivo z celozrnného sladu (v originále patrně All grain nebo Whole grain beer, tedy přeloženo dle českých zvyklostí pivo ze základních surovin nebo pivo ze sladu).

Pivní bible sice v tiráži obsahuje poznámku o tom že kniha „ne vždy užívá terminologii, která je obvyklá u nás v komerčních pivovarech“, to je však dle mého jako napsat „v této kuchařce je použito výhradě surovin dostupných v Nepálu, laskavý čtenář si jistě příslušné suroviny nahradí za české ekvivalenty“. Copak je takový problém si zaplatit někoho, kdo upraví všechny výskyty „slupek obilí“ na „pluchy“? Nebo kdo všechny receptury upraví dle místě dostupných surovin a zvyklostí? Kdo přepíše hustotu (1,048) na stupňovitost (12°)?

Jinak sice kniha obsahuje i nějaké ty chyby a nepřesnosti přenesené z originálu, nejsou však nijak zásadního charakteru. Například je fajn zmínit Reinheitsgebot (německý zákon o čistotě piva, kterým se tu často oháníme při boji proti tetrahopům a kulérům), už méně fajn je však psát, že povoleno bylo vaření z „ječmene nebo pšenice“ neboť originální znění z roku 1516 o o pšenici vůbec nemluví. Detailem je chybný uvedený letopočet, rok 1526.

 

Kniha Vaříme pivo od Jacka Thompsona je na tom o poznání hůře. Sice se vydavatel rozhodl doplnit do ní vlastní kapitolu popisující pivovarnictví v českých reáliích, ta však působí jako pěst na oko neboť nemá vůbec žádnou vazbu na ostatní text v knize. Neříkám sice že psát o použití papiňáku jako nádoby pro dokvašování je nesmysl (dokonce si myslím, že je to zajímavý, leč trochu nepraktický, nápad), raději bych však viděl text od někoho znalého českého domovarnického prostředí a doporučení použít buď patentní lahve nebo tmavé pivní PET lahve jakožto obvyklý postup v místním prostředí.

Podobně je to s doporučováním teploty 8-14 stupňů Celsia pro hlavní kvašení, které dost snadno zmate někoho, kdo se chystá uvařit jakékoli svrchně kvašené pivo, jelikož o teplotách vhodných pro svrchně kvašená piva se v té samé kapitole nemluví a u receptů jsou teploty uvedeny buď zásadně vyšší nebo dokonce žádné (například u IPA). Drobností české kapitoly je přidání dalších nepřesností jako například vyvolání dojmu, že kvasnicové a nefiltrované pivo je to samé nebo že svrchně kvašená piva jsou lehčí a méně prokvašená (pochybuji že měl autor na mysli schopnost svrchních kvasnic zpracovat jen 1/3 rafinosy v mladině).

Mohl bych pokračovat zmíněním doporučení pekařského droždí jako vhodných kvasnic nebo uvedení množství chmele nikoli na váhu ale pomocí hrstí jedné (granulovaného) nebo obou rukou (hlávkového). Jakého druhu, to už se nedočteme.

Zásadní potíží knihy Vaříme pivo je i kombinování výroby více druhů nápojů (pivo, různé druhy hroznových i ovocných vín, ciderů a perry) dohromady. Pokud by ke každému byla jedna kapitola, neměl bych s tím problém. Tady však máte jen kapitolu Vybavení, kde vedle sebe stojí obrázky vinného regálu a varného sáčku na slad. Chudák začínající domovarník když má zjistit, jaké vybavení v obchodě koupit.

 

Snad nejzásadnějším příkladem naprosté ignorance českých reálií (a to není jen chyba českého vydavatele ale i podivná forma kreativity původního autora) je recept na plzeňský ležák. Že není použita dekokce, to bych ještě v zájmu o jednoduchost dokázal pochopit. Co však nedokážu pochopit je použití chmelů Chinook a Sterling (ne, problém s dostupností Červěňáku v USA opravdu nemají, dokonce si jej sami pěstují) a dokonce sypání pšeničného sladu do vystírky!

Pokračovat kritikou překladatele můžu zvláštní snahou překládat vše do podoby čistě české (pracovně bych tento způsob překladu nazval „čistonosoplena“) — v knížce tedy nenajdeme popis piva mild ale nýbrž anglického jemného, indický pale ale, belgické bílé pivo či stout z ovesných vloček. Řeknete si — to je přece skvělé pro začátečníky, ti si nepamatují přesné termíny a takhle je to jednodušší. Ano, to máte sice pravdu, zkuste se však začíst do českých pivních webů. Rád si nechám ukázat, kde najdu článek popisující belgické bílé nebo kterak vyhledat recept na anglické jemné.

Aspoň, že jsou teploty v obou knihách uváděny ve stupních Celsia a ne ve Fahrenheitech (i když závorky s Fahrenheity ve druhé jmenované nalezneme také)…

Abych to uzavřel, jsem rád, že se na českém trhu objevují knihy o domácím vaření piva. Dva příklady zmíněné v tomto článku však ukazují, že nejde prostě vzít americkou knihu a přeložit ji tak, jak je. Pokud už to někdo dělá, tak musí mít přehled o pivovarských termínech a zejména o české domovarnické scéně. Stejně jako my se divíme, že v USA i malé pivovary sytí pivo uměle CO2 po dokvašení, tak by se v Americe divili, proč se obtěžujeme s dekokcí, když to nemá žádný přínos a jenom to zdržuje.

Smutné na tom je, že mnoho českých domovarníků ze zahraničních zdrojů čerpá nové nápady a neotřelé postupy. Stačilo by knihu dát na revizi komukoli z nich a tento článek by mohl mít úplně jiný obsah.  Nebo snad jsou na tom nakladatelé stejně jako časopis dTest, který u „odborného“ testu piva uvádí, že svrchně kvašená piva jsou kyselá, světlá a bez pěny? Tedy „nezájem, hlavně že z toho budou prachy“?



Komentáře

  • koli napsal:

    Naprostý souhlas s článkem .

  • celticek napsal:

    A jakou knihu byste tedy doporučil Vy? Děkuji za odpověď.

  • marosk napsal:

    Ja mám doma knihu Uvařte si pivo doma, napísal ju František Machač,to by mohla byť dobrá literatúra na začiatok,ale bude lepšie,keby sa vyjadrili redaktori,ktorou knihou začať

  • Fiiky napsal:

    Také souhlasím, v knize Vaříme pivo. Myslel jsem si, že to bude super kniha, ale zklamala mě tím, že se používají ingredience, které nejsem schopen sehnat. A u vín se na tak malé množství šťávy používá tak hodně cukru? Buď to bude silný jak … a nebo sladký jak…

  • Jirka2 napsal:

    Velmi jednoduše je výroba domácího piva popsána v knížce J.Cibulky Domácí vina,piva ,likéry a medoviny.Pro náročnější doporučuji sehnat některou starou učebnici pro učňovské školy.Ale tam je popsána především výroba piva plzeňského typu. Připadaně internet.

  • Michel napsal:

    Skupina domovarniků pracuje na Pivařce – knize receptu od českých domácích sladku (kromě pár výjimek).
    Přidat svůj povedený recept muže každy.
    Recepty budou doplněny o teoretickou cast popisující výrobu piva a vsechny její zaludnosti.
    Pokud se chcete zapojit, tak můžete na fcb.

Napsat komentář

Odstavec vytvoříte dvěma novými řádky.


Kontrolní kód

*

Kdo hledá, najde

Poslední komentáře

další komentáře »