Pivní recenzePivní recenze

ochutnáme
zhodnotíme
zveřejníme
Pivní recenze .cz
Vašepivo.cz -- potřeby pro domácí vaření piva
Mobilní pivovary -- Kalkulátor minipivovaru Můj půllitr -- Originální půllitr na přání


Realita degustační soutěže — zkušenosti z Tábora

Začátkem února jsme se s Lukášem (Kuba dorazil o den později) vypravili na známou pivně-degustační akci, totiž na Reprezentační slavnosti piva v Táboře, kde se uděluje Zlatá pivní pečeť. Zúčastnili jsme se, mimo zábavného programu ve večerních hodinách, i degustací, což byl ostatně ten hlavní důvod, proč jsme se místo vypravili.

Úvod

V úterý jsme dorazili mezi prvními, což me osobně lehce překvapilo protože bylo skoro třičtvrtě na devět a první degustace měly začínat za chvíli. Začalo se snad až za hodinu, jak jsem však později pochopil, zpoždění nemělo na nic zásadního vliv protože celý den se v podstatě hlavně čeká takže si člověk rychle zvykne 🙂

Když jsme odpoledne ten den dali na Facebook zprávu, že vyhrálo Starobrno Medium první místo ve světlých ležácích, sice jsem očekával, že to nějaké reakce vzbudí, takovou záplavu komentářů jsem však neočekával. Původně jsem ani moc o Táboru neměl v úmyslu psát s tím, že je to spíše taková zajímavost pro pivní fajnšmekry než masová záležitost. Záplava udivených reakcí mě však přesvědčila o opaku, takže jsem se rozhodl vám tak trochu odkrýt pokličku onoho degustačního hrnce a ukázat, jak celá akce probíhá a proč se vlastně mohou celkem snadno podobné úkazy vyskytovat a není na tom nic podivného.

Jak vypadá taková profesionální degustace?

Celá akce vypadá asi následovně: degustátoři (cca 500 osob) sedí u stolů a pořadatel je vyzývá ve stylu „Pojďte ke stolům 1, 2 a 3 na semifinále tmavých ležáků“ aby šli degustovat. Ke stolům se posadí, dostanou formulář degustace, zapíší své údaje. Pak jsou jim přinesena piva ve vinných sklenicích, k tomu mají k dispozici degustační sousta (pravda, kukuřičné křupky mezi chlebem a sýrem jsem jako náhradu salámu úplně nepochopil) a několik minut na to aby udělili body za vůni, chuť, hořkost, plnost a říz. Ty pak sečetli a určili pořadí vzorků na stole.

Výběr piva do soutěže

Neříkám, že by pivovar nemohl uvařit speciální soutěžní várku, na druhou stranu je asi trochu přehnané že by do některé soutěže věnoval tolik energie a udělal pivo jinak než obvykle. Od jednoho z vedlejších stolů jsme však slyšeli něco o „výběru z 20 šarží“, což je určitě zcela legitimní postup, na kterém nevidím nic špatného. Jen tedy malý pivovar asi nemá tolik různých verzí svého piva k dispozici, aby si mohl sládek sednout a celý den vybírat.

Nějaké fixlování v podobě domluvených výsledků lze v podstatě vyloučit protože ačkoli výběr osob, které chodily degustovat v jednotlivých kolech byl zpočátku jasný — tedy bylo určeno, kdo bude u kterého stolu (stůl = skupina = stejné pořadí vzorků) sedět, tento se později stával častěji náhodným ve smyslu, že se prostě zvedli ti, kteří měli chuť a v minulém kole nepili a šli si sednout. Někdy na někoho nezbylo místo, tak se buď udělal další stůl nebo daný človek prostě nedegustoval.

Díval jsem se i na šarže některých piv, která byla zároveň vystavena před lidmi v dlouhém řetězu a ničeho zvláštního jsem si nevšiml. Některá piva byla i třeba 2 měsíce stará takže spíš než speciální várky můžeme očekávat konkrétní šarže. Nebo, v případě minipivovarů prostě poslední pivo, které bylo uvařeno.

Největší problém je čas a množství vzorku

Když ochutnáváme na Pivních recenzích piva, často nad jednou recenzí strávíme i hodinu popíjením vzorků, posuzováním změn při ohřátí a hledáním správných slov popisujících věrně charakter piva. Na to všechno však při podobných soutěžích jako je ta táborská, není čas. Na ochutnání cca pěti až osmi vzorků (obvyklý počet 6) máte přinejlepším 10 minut. Ano, našli se i tací, kteří ke každému pivu přivoněli, pak ochutnali několik desítek mililitrů a za 2 minuty šli od stolu. Je zde však otázka, zda je vůbec v lidských silách za tak krátkou dobu udělat z ochutnávky nějaké resumé. Na druhou stranu nepopírám, že se mezi osazenstvem jistě najde mnoho mimořádně schopných úst a nosů, kterým stačí i 2 minuty na přesné určení pořadí piv.

Nám se však stávalo spíše to, že jsme seděli u stolu poslední. Někdo by mohl snad i říct, že jsme zdržovali 🙂 Nemohl bych však odpovědně tuto akci absolvovat aniž bych piva skutečně pořádně zhodnotil. V tom mi však často bránilo množství vzorku. Chápu, že se asi nedá vypít 5 třetinek v 6 kolech ale zrovna třeba u desítek by se to pro prozkoumání piva docela hodilo. Naštěstí je zde možnost si nechat na požádání dolít. Vyberte si však, zda vypijete více a pak už pít nebudete nebo vypijete méně a i z toho malého množství (cca 1 dcl) se dokážete rozhodnout. Oboje nic moc, zvláště když je člověk zvědavý i na ostatní piva.

Jaké pivo ano, jaké ne?

Problém v zajímavých pivech však možná leží jinde. Já osobně pivo piju když mi chutná, je zajímavé a nemá žádné zjevné senzorické vady. Pivo se senzorickými vadami (typicky diacetyl, ocet, zatuchlost, přílišná esterovost) degustátor vyřadí hned na začátku (někteří možná i jen na základě vůně, to však nepovažuji za zcela korektní). Co však se zajímavým pivem? Člověk u degustací přijde na věc, kterou sám ani nečekal. Totiž že sám aktivně vyhledává to průměrné, vlastně docela nudné, pivo. Nemělo by (a teď mluvím o světlých ležácích) být příliš chmelené a to jak v chuti, tak ve vůni, nemělo by být moc suché ani sladké, říz by měl být ani moc silný ani moc slabý…no zkrátka a dobře, zajímavá piva to mají na degustacích těžké. Pokud nemají vady, tak se mohou dostat i do finále, většinou však nevyhrají právě proto, že mnoho lidí je vyřadí jako moc vyčnívající.

Pokud bych tedy měl pivovaru radit, jaké pivo do soutěže poslat, asi bych řekl, ať uvaří velmi nudný ležák, příjemně sladový a chmelový a rozhodně si dají velký pozor na příliš výrazný charakter a zejména na možné chuťové vady.

Další pohled na věc (Jakub Veselý)

Jak zde bylo řečeno, dorazil jsem o den později a degustoval jsem v prvním dnu několik kategorií piv z minipivovarů. V tomto případě mě velmi překvapily defekty jednotlivých piv, kdy v prvních dvou kolech byl ze 7 vzorků jeden, maximálně dva bez výraznější senzorické poruchy. Poté se degustovala extra silná piva a já si tak trochu lahodil v čistotě a vyrovnanosti piv z velkých pivovarů.

Druhý den se degustovaly světlé ležáky Premium (označení Premium zde představuje rozdíl mezi jedenáctkami a dvanáctkami, my na tento nesmyslný nápis máme však vlastní názor) a nealkoholická piva, což jsem z důvodu regenerace vynechal. Poté ochucená a míchaná piva, kde jsem se pokusil degustovat první kolo, nicméně tyto limonády byly spíše otázkou subjektivního vkusu, než objektivního zhodnocení. Pak ale přišla zpráva, že předchozí den v kategorii světlých ležáků z minipivovarů vyskytla nějaká chyba a že se pořadatelé rozhodli tuto kategorii redegustovat a to od druhého kola. Osobně mě překvapilo, že se v Táboře nesnažili takový kiks ututlat a oceňuji, že se k tomu postavili takto, nicméně takové chyby by se asi neměly stávat (nebo maximálně jednou za tisíc let jak už Honza s Lukášem slyšeli první den při chybě degustace tmavých piv).

Poslední kategorií dne byly Ales. Vzhledem ke skoro dvouhodinovému skluzu oproti harmonogramu jsem stihl jen první a první opravné kolo, kde ze sedmi vzorků byl odpovídající stylu vždy po jednom vzorku ze sedmi. Zbytek jsem shledal jako vcelku tragické pokusy o cosi svrchně kvašeného.
— Jakub Veselý

Závěr

Asi bych mohl psát, že mám k Táboru výhrady, nemá to však smysl protože sám bych lepší model nevymyslel. Pokud bych citoval Ing. Kozu ze střední pivovarské na Podskalské v Praze a jeho nápad, že by se měla ověřovat i pitelnost jako základní charakteristika českého ležáku, museli bychom uzavřít degustátory v nějaké samotě, dovézt jim na každý den 10 různých piv v sudech aby mohlo být každé pivo zhodnoceno opravdu pořádně a za nějaký čas se stavit pro výsledky. Při množství vzorků jako v Táboře by však taková akce musela trvat aspoň 2 měsíce, což asi není a nebude nikdy možné realizovat. Berme to tedy tak, že degustační soutěže sledují odlišné vlastnosti piva než náš web a proto se nelze divit tomu, když tam propadne pivo u nás hodnocené 7 body a naopak zdejší čtyřiapůlka vyhraje celou skupinu.

Poznámka: V době publikace článku nebyly ještě na webu zveřejněny kompletní výsledky degustací. Ty budou později vystaveny na stránkách Slavností.



Komentáře

  • Jan Simon napsal:

    Zajímá mě jedna věc. Proč se jako měřítko pro nejlepší pivo bere průměrnost? Jsi nejvíc průměrný, nemáš ani výrazné klady, ani zápory, tudíž dostaneš medaili. Kdo to nastavoval takhle? Komu to jde na ruku? Neříkejte, že je to normální.

    • Kuba napsal:

      Já to pochopil tak, že k hledání průměrnosti vede způsob vedení soutěže jako takové.

      Jinak tedy nevím jak lahvové Medium, ale to točené imho chuťové vady vyloženě má. Za europivo, které nenadchne ani neurazí považuji třeba Radegast nebo Gambrinus…

      • Elf napsal:

        Kuba to pochopil správně, v té rychlosti, v jaké probíhají degustace a z množství vzorku toho moc poznat opravdu nejde. Dají se celkem dobře vyřadit piva z chuťovou vadou a pak se holt hledá pivo, které je „normální“ a nejvíce ti vyhovuje.

        • Jan Simon napsal:

          Normální, nebo nejvíce ti vyhovuje? Mně třeba nevyhovuje normální, ale charakterní. Kdybych teda hodnotil na pečeti, na první místa bych dával ta, která mi nejvíc vyhovují, nebo ta, která se nejvíce podobají prazdroji v ležácích? Podle toho, co píšete, tak to druhé.

  • Martin Jarošek napsal:

    Podle mne má chutnat pivo jak pivo (kombinace chuti chmele, sladu a kvasnic a ne jako bezpohlavní sračka bez chuti a zápachu. Podobné soutěže jsou dobré jen pro kšeft.

  • Jirka 2 napsal:

    Co mne zaráží je použití sklenic na vino.Co si pamatuji existovali speciální degustačky na pivo ani prostředí pro degustaci není dobré.I tak při takovém množství degustátorů musí nakonec zvítězit dobré pivo

  • venraus napsal:

    Ono je to ovlivněno i skladbou degustátorů, kteří hodnotí jednotlivé kategorie. Kdyby šli lidi, co degustují první den výčepní piva degustovat ALE, výsledky AlE dopadnou jinak. Také u nás máme obrovský nedostatek nezávislých odborných degustátorů, čímž děkuji za vaši účast i snahu degustovat co nejdéle a poctivě. I pivovarníci by měli z cen větší radost kdyby se podařilo vymyslet a zoorganizovat objektivnější soutěž. Taky je v Táboře nedostatkem nejasnost a míchání kategorií piv. Jak můžu například mezi sebou porovnávat Californii od Matušky s Double IPA atd. Nehledě na to že kategorie nejsou nikterak specifikovány a pořadatel hodně spoléhá na znalosti degustátorů, což dle zkušeností taky často nestačí.

  • hero napsal:

    Pani a ako Vam chutil nas tmavy extra silny Sessler? 🙂

  • Václav napsal:

    Upřímně, výsledky mne ani tak nepřekvapily, jako vítězství Kozla 12° v PPE.

    Pokud jde o letošní Tábor, vidím problém např. v soustředění všech polotmavých piv bez ohledu na stupňovitost do jedné kategorie, jinak mi výsledky přijdou ok.

    Třeba Litovel Dark šel pomalu na odbyt, ale špatné pivo to nebylo, pouze tmavá desítka není zrovna džbánkem našich zákazníků.

    Bernard a Hubertus na předních příčkách desítek jsou zcela právem. Otakara mám rád, i když tím, zda je nejlepší, bych si nebyl jist, podobně Otavský zlatý.

Napsat komentář

Odstavec vytvoříte dvěma novými řádky.


Kontrolní kód

*

Kdo hledá, najde

Poslední komentáře

další komentáře »