Pivní recenzePivní recenze

ochutnáme
zhodnotíme
zveřejníme
Pivní recenze .cz
Vašepivo.cz -- potřeby pro domácí vaření piva
Mobilní pivovary -- Kalkulátor minipivovaru Můj půllitr -- Originální půllitr na přání


Pivo versus víno

Brzy tomu bude rok, co chodím moderovat ochutnávky piv, kdy mými posluchači byli lidé různých profesí, vzdělání, společenských vrstev i různých preferencí ohledně oblíbeného druhu piva i dalších alkoholických nápojů. Za tu dobu jsem i já zvěděl spoustu názorů a postřehů a myslím, že nastal čas se o ně s vámi podělit. Jak už napovídá název mého blogu, hodlám dnes psát na téma pivo versus víno nebo chcete-li (což bude pravděpodobně i výstižnější) pak lépe – pivaři versus vinaři. Jen pro úplnost dodávám, že problematiku piva a vína nebudu řešit z hlediska daňových předpisů či  to, zda je víno jakkoli preferováno z hlediska EU, dokonce se zde ani nedočtete o rozdílech mezi drobnými vinaři a domovarníky.

Vinaři jsou častými hosty moderovaných ochutnávek – já jsem tomu rád, protože jejich koníček (nebo rovnou profese) jim dává vhodnou a výbornou průpravu pro pivní ochutnávky. Jsou také vděčnými posluchači a pokud jsou v ochutnávkách zařazena svrchně kvašená piva, pak jsou velmi udiveni i překvapeni, jak je pivo vjemově pestrý nápoj a někteří dokonce s jistou nelibostí uznávají, že možná dokonce i pestřejší, než samotné víno. Potud je to snad vše v pořádku. Je však také v pořádku přístup lidí / konzumentů k těmto dvěma nápojům? Zkusím se rozepsat o jakýchsi rozporech, které v tom vnímám.

Ilustrační foto (vemnr)

Vinaři a pivo

Vinaři často a rádi pijí pivo a dochází k zajímavému paradoxu – ve víně nacházejí obdobné atributy jako my hledáme v pivu – popisují vůně, chuti, atd. Pivo však pijí jako nápoj na žízeň a většinou je jim jedno jaké. Stačí, aby bylo světlé a hořké a jsou spokojeni. Dalo by se říci, že tedy vinaři patří (povětšinou) mezi méně náročné pivní konzumenty. Prostě koupí přepravku nějakého piva, při práci na výrobě vína nebo ve vinici jím zahánějí žízeň a často je ani nenapadne takové pivo „chutnat“. Když jsem se na tento fakt dotazoval, dostalo se mi často identické odpovědi:“ Víno piji na chuť a pivo na žízeň.“ Když to převedu trochu jinam, připadá mi to, jako bych já, když mám žízeň, pil šťávu z rajských jablíček, protože je to jedno, co piji a přitom já rajčata nenávidím. Jen malou náplastí mi je, že po moderovaných ochutnávkách začali přítomní vinaři rozlišovat, jaké pivo si koupit a tím se změnilo jejich vnímání piva. To je asi ta pivní osvěta …

Pivo versus víno

Další a řekl bych že ještě významnější rozpor je ve všeobecném vnímaní těchto dvou nápojů. Při konzumaci vína se takřka každý jouda chová jako znalec – uchopí svojí skleničku na stopce, nasává vůně (expresívně řečeno – strká do vína nos, jako čáp zobák do rybníku), tváří se inteligentně, snaží se popsat to, co vnímá. Při konzumaci piva se stejný jouda omezí na pyšné sdělení, kolik kousků je schopen prolít hrdlem. Tmavá piva nepije, protože jsou sladká a preferuje bezduchá piva z chemické velko-výrobny jen proto, že reklama tvrdí, že … Myslím, že se 100% shodneme na tom, že si pivo takový přístup nezaslouží. Nechci zde  zapálit nějaké filipiky, ale každý trochu soudný člověk musí přece uznat, že výroba piva je nepoměrně technologicky složitější, než výroba vína (což na konzumaci jistě vliv nemá). Pivo i víno však mají i spoustu shodných znaků:

  • V ideálních případech se jedná o čistě přírodní produkty
  • Konzumace piva i vína jsou v našich podmínkách hojně rozšířeny
  • Na trhu nalezneme velmi kvalitní produkci stejně, jako produkty pro nejméně náročné spotřebitele (piva v PET, vína  v krabici)
  • Oba nápoje můžeme použít pro široké spektrum příležitostí (k běžné konzumaci, pro slavnostní příležitosti, apod.)
  • Oba nápoje jsou cenově dostupné, stejně jako jsou položky velmi nákladné
  • Existují pivotéky i vinotéky (stejně jako hospody a vinárny)
  • Na trhu je běžně dostupná tuzemská i zahraniční produkce
  • Piva i vína se často regionálně odlišují
  • Existují malovýrobci stejně jako velkovýrobci, oba segmenty mají i domácí výrobu

© Altaïr

Chutnáme pivo vůbec?

Třetí a vlastně asi nejhlubší rozpor (pro mě ten nejsmutnější) je však v samotných pijácích. Když piják dostane skleničku vína, jaksi automaticky v ní hledá vjemové atributy tohoto nápoje. U piva však často nikoli. Dovolím si vám posloužit reálným příkladem, který se opakuje prakticky na každé moderované ochutnávce. Rád a často zařazuji do pivního lístku pšeničná piva. Při popisování atributů upozorním posluchače, že pivo vykazuje ovocné chuti a vůně, že nejčastěji ve weizenech nalézáme tóny banánu, hřebíčku a trochu citrónu (či grepových plodů). Následuje mírný údiv a po ochutnávce nejeden posluchač prohodí něco ve smyslu:Ono to tam fakt je! Proč jste mi to někdo neřekl dřív! Já bych to nikdy sám nehledal.“ Jestli toto nelze použít jako důkaz o tom, že často ani neochutnáváme to, co pijeme, pak už opravdu nevím.

Proč je pivo vnímáno jinak?



Komentáře

  • ohin napsal:

    Já si osobně myslím, že jádro pudla bude zakopáno v obsahu alkoholu. I sebeobyčejnější víno jej bude mít přes 10%. Tento důvod sám o sobě mohl už historicky předurčit víno ke speciálnějším příležitostem. Z toho důvodu člověk věnuje konzumovanému nápoji větší pozornost. Kdežto pivo opravdu původně sloužilo k zahánění žízně (a někde jsem četl, že to byl i způsob jak z nepitné vody vyráběli pitnou, kdysi dávno) a bylo vyráběno především s nižším obsahem alkoholu. Tím byly podle mě položeny základy současného stavu, ikdyž už to teď výhradně neplatí. Ale kdo to v česku ví?

    (To byla řečnická otázka, málokdo, a proto chválím všechny osvetové aktivity!)

  • Ondra napsal:

    Velmi pěkný článek, zaujala mě pasáž o „joudech“. Taky mám ve svém okolí několik lidí, kteří když otevřou víno, hned začnou filozofovat.

  • Huhin napsal:

    Můj dobrý kamarád vinař (kterého víno živí, mizerně, ale přece) pije pivo opravdu na žízeň. Taky jsem se snažil o osvětu. O bitteru dokonce pronesl, že je to asi něco z chemičky, že se to ani nedá pít. 🙂 Po několika letech snahy začal trochu rozlišovat. Jednou se dostal na exkurzi do menšího pivovaru a změnil náhled i na výrobu.

    Znám taky případ člověka, který víno pouze nakupuje – čím dražší tím lepší. Pak u skleničky pronáší velká moudra. No a kam půjdeme na pivo? Na plzeň, ta je prostě nejlepší, jí se nic nevyrovná. Nejlepší pivo na světě.

    Odpovědi na otázku? Ve víně není jeden etalon „pravého“ vína. Pivo je levnější. V médiích se dělala poměrně velká osvěta, co se týká vína. Pivo je vnímáno jako něco podřadnějšího. A dál asi nevím.

    Já osobně piju pivo i víno. Oboje většinou tak, abych si na tom pochutnal. Proto si vybírám, co vypiju. Ale kdybych si měl vybrat, co budu mít k dispozici na opuštěném ostrově, tak to bude asi to pivo. Jsem barbar? (Včera večer jsem si dával loňský vlašák a pak směsku červeného, oboje přivezené ze sklípku od kamaráda, moc jsem si pochutnal.)

  • Vigor napsal:

    Mě tohle připomímá, když se mě ptají lidi (většinou čecháčci) proč tady na jihu Moravy pijeme nějaký pivo, když je to tam vinařská oblast ??? Jasně, člověk je celej den ve vinohradě nebo dělá ve sklepě a když si chce hodit pohodu s kamošama v hospodě navečer, tak si bude dávat víno, když ho má plný sklep 😀 Můj děda je vinař,když sme byli s bratrancama mladší, tak sme s ním nějaký čas ve sklepě samozřejmě strávili, tak nás naučil co v tom víně hledat aby sme si z něj vychutnali co nejvíc. Vždycky po obědě si dává nějaká to lahvový pivo z nějaké velkovýroby ( v té jejich jednotě se nic moc koupit nedá). Žije ve Velkých Bílovicích, který sou hned vedle Moravského Žižkova (teď mnohým asi svítá), odkud mu nedávno tata dovezl jedenáctku na ochutnání… No to ste měli vidět, jak se rozplíval 😀 Následnou debatou na támata dobré pivo vs špatné pivo a pivo a víno sme zabili 3/4 soboty. mám za to že problém antipivařů je, že ještě neochutnali kvalitní dobré pivo, co by jim sedlo na míru a antivinaři co stejné s vínem. Tahle jakoby rivalita je spíš záležitostí těch velkochlemtacích entit …

  • karlos napsal:

    no já opět připojím svůj omletý názor, který jsem zmiňoval již několikrát – pivo a víno mají svá rozdílná místa v kulturním symbolickém systému (patrně hierarchickému), tedy v určité imaginární sféře hodnot či „věcí“, kterou si každý člověk promítá do reálného světa. Jednou nohou jsme vždy v reálu, druhou ale v imaginárnu, ve světě myšlenek, hodnot a představ. Potíž je, že málokdo má schopnost rozlišit jedno od druhého (což možná ani nakonec nelze, kdoví). A proto mnohdy děláme nebo hodnotíme věci v reálném světě tak, že si všímáme jen některých jejich reálných aspektů, a zbytek doplníme právě tím imaginárním či symbolickým. Rovněž sebe samotné vidíme tímto mixem reálných a imaginárních vlastností a takhle prostě přistupujeme ke světu.

    A to je podle mě i odpověď na otázku, proč si někdo pivo vychutnává, a někdo zase ne. Protože jako pivo jako takové má pro různé typy lidí odlišný význam.

    Pro milovníka piva je to zajímavý nápoj s mnoha vlastnostmi, vnímá tedy pivo co nejvíce jako reálnou věc s určitými vněmovými atributy (vůně, chuť atd.). Z toho je vidět, že převažuje vnímání piva jako reálné věci bez imaginární přídavků.

    Pro každodenního spotřebitele to zase může být nápoj, jehož hodnota spočívá vspíše v určitém patriotismu, tradici dělnické střídy a sociálního pojítka určitých komunit(popíjení u sportovních zápasů, každý den po šichtě…), než v jeho skutečných chuťových kvalitách (znám dobře člověka, který popíjení piva chápe téměř výhradně jako prostředek ke komunikaci, sám by si pivo doma nedal a ani by na něj sám nikdy nešel do hospody,neboť to podle něj tím pádem postrádá smysl, když není s kým pít). S tím je mnohdy spojena oddanost tradiční značce, pití cizí značky nebo dokonce cizího stylu je někdy považováno za kacířství (sládek a výčepní v jedné osobě v jisté ochutnávkové hospodě mi říkal, že když začínal vozit piva z minipivovarů, tak mu někteří štamgasti přímo řekli, že pokud tam nebude stabilní Radegast, nemůže počítat rovněž s jejich přítomností. U této skupiny lidí eviděntně převažuje kulturně-symbolický význam piva nad jeho reálnou existencí.

    No a pak jsou samozřejmě lidé, kteří pivo pijí jen vzácně nebo jím dokonce opovrhují, berou jej jako cosi společensky méněhodnotného a nevyhovujícího dobrému vkusu (samozřejmě neodůvodněně), přičemž jako pravý opak k pivu staví víno, jakožto důstojného nositele žádoucích vlastností (samozřejmě opět neodůvodněně). Můžu-li být trochu neobjektivní, častěji se s tímto postojem setkávám u žen…

    Takže asi tak. Samozřejmě se tento problém netýká jen piva, ale vlastně možná úplně všeho ostatního. Milovník italských jídel by asi měl zase problém pochopit, proč jsou někteří lidé přesvědčení o tom, že špagety s kečupem a strouhanou cihlou jsou dobrým jídlem, přestože cihlu a ani většinu kečupů nelze označit jako chutné příměsi…

    Svět zkrátka nevnímáme takový, jaký je, ale mnohdy tak, jak jej chceme mít.

    • cromagnon napsal:

      S tímto rozkladem bych se takřka úplně ztotožnil (mimochodem, při čtení mi na mysl vytanula mikrohistorická studie Carla Ginzburga Sýr a červi) a rovněž znám nemálo lidí, kteří by uvedené myšlenky skvěle reprezentovali / demonstrovali. Prostě pro ně pivo je zcela něco jiného, než třeba pro mě a to vím, že pivo mají rádi. Prostě jiným způsobem a zcela jinak ho vnímají. Chodím třeba na pivo s kamarády a pro ně je hlavní, aby tam byla desítka. Chtějí sedět, povídat a popíjet k tomu desítku. To pivo je prostě druhotná věc, ač nepostradatelná. Dominuje sociálně kulturní složka piva, sdružující nápoj atd.

      Ač s argumenty recenzentů mnohdy souhlasím, mám pocit, že některé funkce piva trochu opomíjejí a potom jsou zklamaní, že třeba pivní osvěta jimi podporovaná se nedočkává tolik pozitivní odezvy.
      Vzpomněl jsem si na sborník z konference Hospody a pivo v české společnosti, Praha 1997. Zde je pohled na témata přímo i nepřímo se piva a pivní kultury týkající viděný okem možná více akademickým (literárně historickým a kulturně historickým zejména), ale každému milovníkovi piva bych tento sborník doporučil alespoň k prolistování.

      • Moro napsal:

        Díky za všechny tyto názory – jak si většina z vás jistě povšimla, rád zakončuji svoje blogy otázkou. Důvod je prostý – v následné diskusi se i já rád nechávám poučit od vás a věřte, že jsou tu opravdu zajímavé názory, které mě nutí k přemýšlení.
        Snad jen – rozhodně nezapomínám(e) i na další „funkce“ piva (jak jsi to trefně pojmenoval). I já zastávám názor, že v hospodě se všechno zařídí a domluví, do hospody si jdu pokecat atd. I já se občas musím podřídit většině – kamarádi taky preferují desítky a je jim vcelku jedno, jaké. Bohužel, já se už neumím „přepnout“ a pít jakékoli pivo.
        K té pivní osvětě – ano, občas žehráme na nepochopení (přesto, že s ním podvědomě počítáme) – to je hlavně v případech, kdy naše úsilí přichází vniveč. A kdy přichází (např.) vniveč? Třebas když jsou kousek od sebe dvě srovnatelné hospody a v jedné z nich je desítka od Krakonoše a v druhé od Staropramene a vím, že když s kluky nejdu na pivo já, pak skončí v té s dražším Staropramenem. Toš tak, ja? 😉

  • poutnik napsal:

    nebudu moc filosofovat, já jsem pivař, protože mi pivo chutná, myslím, že díky nabytým zkušenostem už jej dokážu plně docenit a rozumím mu. Proti vínu nic nemám, ale je to pro mně jen „okrajový“ nápoj, pokud už nějaké piju (a vždy u toho lituju, že nemůžu pít raději pivo), tak se snažím pít aspoň nějaké známkové, každopádně si u toho nehraju na „znalce“ a těším se, až si dám zase pivo :-).

    Jednu dobu jsem myslel, že definitivně přesedlám z piva na víno, bylo to někdy koncem 90. let, kdy pivo v mém okolí začalo stát totálně za hovno – velké pivovary šly s kvalitou do kytek a malé ještě nebyly, distribuční síť neexistovala, vrcholem pivního štěstí byla koupě lahvového Budvaru. Pivo mi přestalo chutnat a tak dva roky jsem se věnoval vínu, postupem času jsem ten nápoj dokázal docenit, ale vnitřně jsem věděl, že to je pro mně jen náhražka dobrého piva, za kterým jsem občas podnikal dlouhé výlety po republice a jinak ho prakticky nepil, a když čas oponou trhnul, a v mém regionu povstaly malé pivovary a pivní distribuční síť začala být pestřejší, tak jsem s lehkým srdcem víno zase opustil a aktivně se věnuju svému oblíbenému pivu

  • Jiří napsal:

    Podle mne je to jednak otázka osobních zkušeností a taky možností se s dobrým vínem či pivem seznámit. Takže já, protože pocházím z jižní Moravy, jsem měl dlouho možnost dostat se k dobrému vínu přímo ze sklepa, které před rokem 89 až na pár výjimek nebylo běžně k dostání a dokázal jsem pak postupem doby po roce 89 vína ocenit, když už byly v běžné distribuci. A do dobrého piva jsem se postupně začal propíjet až v posledních letech, taky díky těmto stránkám a dnes věřím, že dokážu ocenit dobré víno i pivo. Takže třeba včera jsem s kamarády byl na pár pivech, dali jsme si Poličku 12 a a na závěr Klostermana a dnes s jinou partou jdu na vinný košt jednoho vinařství ze Znojemska. A kdyby se mne někdo zeptal, jestli dávám přednost pivu či vínu, tak bych ani nevěděl, co mám odpovědět.

  • ondracabalka napsal:

    Trošku menší odbočka…jak proběhla moderování řízené degustace v Piváriu? Nějaké zveřejnitelné postřehy. Škoda, že jste se tu o tom nijak nezmiňovali nebo jste byli zavázáni mlčenlivostí? Dejte vědět, protože se mi přístup podniku líbí

  • ondra napsal:

    nejlepší víno je pivo!!

Napsat komentář

Odstavec vytvoříte dvěma novými řádky.


Kontrolní kód

*

Kdo hledá, najde

Poslední komentáře

další komentáře »