Pivní recenzePivní recenze

ochutnáme
zhodnotíme
zveřejníme
Pivní recenze .cz
Vašepivo.cz -- potřeby pro domácí vaření piva
Mobilní pivovary -- Kalkulátor minipivovaru Můj půllitr -- Originální půllitr na přání


Krátká návštěva u slovenských domovarníků — Vintoperk Skalica

Vždy, když mi zazvoní můj mobilní telefon a na displeji se rozsvítí „Michal Staněk volá“ vím, že budeme řešit něco pivně zajímavého a možná i zásadního. Nejinak tomu bylo tentokrát:„Zdar Moro, v rámci dobrých vztahů mojí pivotéky (Pod Ořechem – pozn. autora), jsem domluvil návštěvu u domovarníků ve Skalici. Jedeš?“ Je jasné, že taková nabídka se prostě neodmítá a tak se stalo, že jsme se uprostřed pracovního týdne společně s Michalovým švagrem Sallym, opravdu do Skalice vypravili. Před cestou jsme si s Michalem naladili chuťové buňky půllitrem Ferdinanda světlého výčepního v provedení nefiltrovaný – nepopulární role abstinujícího řidiče se ujala Sallyho žena – Lentilka Sweet (asi si domýšlíte, že jde o internetové identity) a my tedy vyrazili.

Z Petrova do Skalice je to doslova co by kamenem dohodil (a zbytek došel pěšky), takže jsme dle instrukcí zastavili kousek od obchodního domu Billa a po krátkém telefonátu si pro nás přišel jeden z domovarníků Andrej a odvedl nás do sklepů restaurace, kde domovarníci sídlí. Ano – domovarníci, protože se jedná o sdružení celkem čtyř domovarníků (nejstarší pátý již bohužel není mezi námi). Co jsem spatřil – předčilo všechna moje očekávání – v sklepeních se mimo varny, ležáckého sklepa a společenské místnosti nacházely taktéž 2 hudební zkušebny. Nádhera! Prostě pivařské zázemí jedna radost.

3 ze 4 skalických

Nechci a nebudu zde opisovat, jakou mají chlapi varnu (klasická kotlina, míchají dřevěnou vařečkou), že spilku pro spodní  kvašení mají v ležáckém sklepě (spodní piva tedy kvasí při teplotách kolem 5°C), jak unikátně mají vymyšleno lahvování, …  Raději se podívejte na jejich webové stránky. Chci povídat o něčem jiném …

Wall of Fame

Byli jsme usazeni a na přivítanou dostali vzorek WEIZENU (ve vůni hezky citrusový, v chuti zase banánový s hřebíčkem) a kluci se spontánně rozpovídali. Jak ještě před 2 roky o vaření piv nic nevěděli a jak se do všeho vrhli po hlavě. Jak veškeré recepty a pivní vědomosti získávají z netu a při setkáních domovarníků. Pak přišel na řadu SVETLÝ LEŽIAK (hezky chmelený a mírně sušší), tady jsme zase zvěděli, že kluci vaří piva od stupňovitosti 12 nahoru, protože mají raději, když jsou piva plnější. Také jsem zjistil, že znají náš web a vyřídil pozdravy od Lukáše Elfa. Při popíjení RAUCHBIERU (řízný rauch ne zcela plného těla, sami kluci jej označovali jako „komerčný soft“) zase přišla řeč na Libora Hanzela, jak si nechal ve Skalici udit slad a jak kluci dělali na jedné z akcí průzkum, kde si potvrdili, že styl rauchbier lze buď milovat nebo odmítat. Na řadu přišel RED ALE (pro mě jednoznačná jednička celého večera), kdy mi byl ukázán homebrewerský deník, který skýtal veškeré recepty, které kdy kluci uvařili. Probírali jsme receptury, které jsou již ukončeny (domácí sládkové jsou s daným pivem natolik spokojeni, že se receptura už nemění) a taky záležitosti, které se nepovedly. Přišlo na řadu GRODZISKIE dle starého receptu, bylo to vlastně jakýsi pseudo-styl, kluci samozřejmě neměli k dispozici ten správný druh kvasnic. Zde jsme probírali, že česko – slovenský pivní svět je vlastně malinký, protože jsme stále nacházeli společné známé. Řeč se stočila na Honzu Kočku, kocouří piva a řešili jsme fenomén Svijany. Také, jak domovarníci bratři Salabové ze severní Moravy rádi pijí a vaří osmičku. Moje srdce zaplesalo, když mi na stole přistála IPA, byla totiž vařena obrácenou infuzí (voda se zahřeje na 80°C, přidá se slad a celé dílo postupně chladne). Pro mě hodně zajímavý počin, kluci však byli trochu nazlobeni – pivo se prakticky nechtělo vyčistit a vykazovalo vyšší zákal. Na chuti to pivu však rozhodně neubralo. Jako poslední přišel na řadu ČOKOBEL – zajímavé pivo s podílem práškového kakaa, které vzniklo díky sázce skalických domovarníků s košickými.

Prostě nádherný, spontánní a příjemně plynoucí večer. Na závěr jsme si dle vlastního výběru dopřáli libovolného vzorku, který nám zachutnal nejvíce při  předchozích ochutnávkách. Tady mi dalo trochu práce přesvědčit naše hostitele, aby opravdu nenaráželi soudek s pivem KRIEK, o které jsem se hlavně já živě zajímal. Na své si přišlo i moje „recenzetské ego“ – kluky zaujalo moje povídání o pivech v provedení bitter, a kdo ví – třeba se do nějakého pustí 🙂 . Nastalo srdečné loučení a my dostali „na cestu“ ještě PET láhev dle vlastního přání.

Vintoperk Red Ale

Domácí sládkové jsou lidé srdeční, ať už svoje výtvory vaří kdekoli. Tak snad i na vás dýchl kousek této atmosféry …



Komentáře

Napsat komentář

Odstavec vytvoříte dvěma novými řádky.


Kontrolní kód

*

Kdo hledá, najde

Poslední komentáře

další komentáře »