Pivní recenzePivní recenze

ochutnáme
zhodnotíme
zveřejníme
Pivní recenze .cz
Vašepivo.cz -- potřeby pro domácí vaření piva
Mobilní pivovary -- Kalkulátor minipivovaru Můj půllitr -- Originální půllitr na přání


Proč mají nepitelná piva tolik ocenění?

Tato otázka zřejmě napadne každého, kdo zahlédl alespoň několik zpráv stylu „Pivo XY z produkce (dosaďte si libovolný velkopivovar) získalo zlatou medaili napříč všemi pivními styly v soutěži ve Spojených státech!“ — jak je možné, že piva, na která se znalý pivař dívá spatra a podnikům, kde jsou v nabídce se vyhýbá, vyhrávají české i zahraniční degustační soutěže?

O pivních soutěžích

Většina pivních soutěží v Česku i zahraničí má jen malou nebo žádnou vypovídací hodnotu pro konzumenta — jednak se jejich množství jen těžko vyzná a jednak už si taky začal všímat, že každý velký pivovar má „nějakou tu cenu“ takže bere ocenění jako nějaký standard a ne jako konkurenční výhodu.
Jaké jsou tedy možnosti, kterak získat libovolné množství titulů a ocenění i pro, jinak nepoživatelné, výrobky pivního typu?

ilustrační foto (vemnr)

ilustrační foto (vemnr)

Vlastní soutěž

Pro pivovar s dostatečným kapitálem není nic jednoduššího, než si taky pořídit nějakou tu svou soutěž. Navrhne „nezávislou porotu“, soutěž schová za propletenec dceřiných firem a svoji přítomnost bude co nejlépe maskovat, tak aby na každém kroku na návštěvníka nevyskakovala reklama na skutečného organizátora. Pravidla nastaví tak, aby se mu to nejlépe hodilo, konkurenční vzorky nechá na slunci a své v lednici. V některých kategoriích (kde zrovna nemá vhodné kandidáty) nechá vyhrát konkurenční pivovary aby jej nikdo nemohl obvinit, že si soutěž koupil. No a v tom zbytku? Tam potvrdí svou kvalitu a vystaví několik diplomů a značek, které si potom plácne na lahev.

Uplacená porota, zmanipulované hlasování

Jsme stále ještě v Česku takže je tu i druhá možnost pro odvážnější management — pošle vzorky do nějaké soutěže, která ještě není koupená žádným pivovarem a vyžere ji zevnitř. Buď si koupí celou porotu (jednodušší než dělat vlastní soutěž) s tím, že ta dopředu ví, která piva má jak hodnotit a tak čirou náhodou o jediný bod vyhraje zrovna pivo nějakého toho velkopivovaru, které by mimo soutěž nikdo nepil.

Speciální várky do soutěží

Asi nejčastější praktika, která se zřejmě týká téměř všech velkopivovarů českého (a slovenského) trhu. Že mají nedobré pivo? Ale kdeže! Ve většině pivovarů je malá (běžně nazývaná zkušební, na tom by nebylo nic divného — nebudete nové pivo zkoušet hned v objemu několika stovek až tisíců hektolitrů) varna, kde se uvaří pivo klasicky z kvalitních surovin, bez extraktů a dalších náhražek, nechá se odpovídajícím způsobem vyzrát v ležáckém tanku a světe div se — máte skvělé pivo! Případně uvaří dobrou várku v normálním provozu a co zbyde, tak namíchají do běžných várek. Takže ne, že by to velkopivovary neuměly, ony jen nechtěji — je to dražší a je s tím víc práce. A současnou produkci lidé pijí, tak v čem je problém?
Inu pivovar tedy uvaří speciální várku na soutěž (pochopitelně každý pivovar posílá vybrané vzorky — pod záminkou „aby si každý mohl vybrat jistě nehavarovanou várku“) a ta se nutně umístí mnohem lépe než by se umístila běžná produkce. Soutěž za to nemůže, degustátoři taktéž ne. Prostě pili dobré pivo a tak jej dobře ohodnotili.

Obecné praktiky na soutěžích

Většina soutěží je nějakým hybridem mezi výše zmíněnými možnostmi. K tomu se přidávají další, které celou situaci ještě komplikují.

Hledání svého piva

Víte kdo sedí v degustačních komisích? Nezávislí odborníci? Ano, ti jsou tam také. Ale hlavně se účastní osoby z pivovarů, které dodali vzorky. Následek je nasnadě — sládek zná své pivo velmi dobře a pokud má kvalitně vyvinutou senzoriku (což by asi každý sládek mít měl), tak je s určitou přesností své pivo schopen mezi vzorky najít. Tomu tedy udělí nejvyšší počet bodů. Dalšímu podobnému pivu dá naopak nejméně (konkurence). Potom už je to jen matematika založená na přímé úměře počtu hodnotitelů jednotlivých pivovarů.

Ceny pro všechny

V poslední době se nám tu rozmáhá zajímavý nešvar. Dříve byly kategorie rozděleny podle zákonných požadavků na pivo, tak aby bylo vzorky možné snadno do příslušné kategorie umístit. V každé kategorii dostala piva bronzovou, stříbrnou a zlatou medaili. A dnes? Máme tu ceny jako na dětském táboře aby žádné dítě neplakalo a odneslo si něco domů. Tedy pro piva, která vyhrála minulý rok, minulý rok se zúčastnila, máme tu několik prvních míst a máme tu mnoho dalších nových kategorií stylu „volba poroty“, „cena za značku“, „přístup ke konzumentovi“ a podobně. Z takové soutěže tedy ve výsledku odjede 80 % vzorků s nějakou cenou, což je sice z marketingového hlediska zajímavé, pro konzumenta je to však signál, že je asi někde něco špatně s nastavením úrovně soutěže.

Důsledkem velkého množství kategorií je i to, že se občas stane, že je v kategorii jen jediné pivo, které díky tomu nutně vyhraje i kdyby to byl nepitelný kentus. Asi jako když jdete se psem na výstavu a ten vyhraje titul „Best Of Breed“ (nejlepší z plemene) protože byl ve výstavním kruhu sám…

Množství vzorků

Kolik byste tak řekli, že může degustátor za den (často i za odpoledne) ochutnat vzorků bez toho, aby se mu unavily chuťové buňky? My na Pivních recenzích bychom řekli tak maximálně 10 až (a to je opravdu už hraniční hodnota) 20, aspoň pokud bereme ochutnávání v průběhu celého dne. Co je nad tato čísla jednoduše nemůže být přesné. Pokud postavíte vedle sebe 2 druhy chleba, tak snadno poznáte, který je lepší…ale 50? To asi ne, většina tak skončí v průměru nebo extrémech, po tom, co jste ochutnali ze začátku nějaký, který vám chutnal.
A jaká je realita soutěží? Násobně horší! I v zahraničních soutěžích dostanou hodnotitelé běžné několik desítek až stovky vzorků. Nejvyšší číslo, které nám sdělil nedávno sládek jednoho výborného pražského minipivovaru bylo 250 vzorků! To přece nemůže nikdo posoudit, tolik různých piv bych neochutnal já za měsíc :-)

Co je a co není degustace

Je tu mnoho (i poloprofesionálních) soutěží a cen, které se nazývají degustacemi ale s degustováním mají společné jen to, že se anonymně ochutnávají nějaké produkty. Vždyť kolikrát tu vidíme degustace, kdy nejen že degustátoři sedí spolu u jednoho stolu, vidí navzájem, který vzorek pijí, jak se u toho tváří ale mohou spolu i mluvit. Chápu omezení daná velikostí soutěže a množstvím zúčastněných osob, na druhou stranu mi však nepřipadá zas tak složité postavit 100 kójí ze stavebních prvků podobných těm, co jsou k vidění na veletrzích. Možná to bude pro hodnotitele větší nuda, byl bych však moc zvědavý na rozdíl ve výsledcích. Není ani tak problém v samotné podstatě soutěže, jen je prostě třeba věci nazývat pravými jmény a netvrdit, že probíhají nějaké „odborné degustace“ když jde (přeháním) jen o pokec s přáteli u piva.

Mimochodem — proto se také nenazýváme pivními degustátory a vy nejste na webu Pivní degustace. My však, na rozdíl od profesionálních hodnotitelů, nejsme za svou práci placeni a děláme ji z lásky k pivu.

Odbornost hodnotitelů

V neposlední řadě je třeba se zamyslet nad tím, kdo pivo na soutěžích ochutnává a hodnotí. Pokud jsou to sládkové a odborníci, tak je to ještě relativně v pořádku. A tím nemyslím „osoby s papírem“ — degustační kurz vám sice ukáže, jak se v pivu projevuje diacetyl nebo jak poznáte staré pivo, nedá vám však zkušenosti s chuťovým profilem mnoha desítek až stovek napitých vzorků z každého pivního stylu. Jsou však soutěže, kde mimo odborníků hodnotí i naprostí laici (cena novinářů), kteří o pivu vědí jen to, že se pije. Neříkám, že je to špatně, jen je třeba, a zejména v tomto případě, důsledně rozlišovat mezi výsledky odborné poroty a výsledky „skupiny kolem Pepy, který pivo pije hlavně na množství“.

Dalším faktorem je oblíbené prokládání ochutnávek. Dle pravidel degustací byste měli mezi vzorky mít k dispozici salám, sýr a pečivo na neutralizaci všech z piva pocházejících chutí. Nic se však už nepíše o tom, že byste měli vzorky prokládat cigaretami s kamarády v předsálí nebo mezi ochutnávkami piva ochutnávat i místní nabídku tvrdého alkoholu (a to si opravdu nevymýšlím). Realita je však často jiná a není pro soutěž nic horšího než se snažit ochutnávat pivo v podroušeném stavu.

Jak z toho ven?

Logicky se tedy nabízí otázka — jak pořádat kvalitní soutěž a nekrást? V prvé řadě to chce organizátora, který není nikým uplacený a je skutečně nezávislý (například Sdružení přátel piva). A dále to chce vzorky na soutěž přijímat ne tak, že si pivovar pošle, co se mu zlíbí, ale tak, že si nákupčí anonymně pořídí v pivovaru vzorek piva (a po skončení soutěže si jej nechá proplatit). Ano, mnohé z vás jistě napadá „a proč bych nemohl zajet do velkoskladu, kde mají 20 různých značek?“ — je to jednoduché — v pivovaru za kvalitu ruční jen pivovar a pivo je v nejlepší možné kondici. Nelze se tedy (často právem) vymlouvat na špatné skladování nebo nešetrnou přepravu.

Třetím zásadním bodem je množství vzorků nastavit opravdu rozumně. Pokud budeme hovořit o 20 vzorcích za den, myslím, že nejsme daleko od počtu, který by mohl být vhodným kompromisem mezi požadavky na účast co největšího množství pivovarů v soutěži a omezeným počtem osob, které mohou pivo hodnotit.

Abych však jen nehanil, dá se říci, že i mezi českými soutěžemi by se daly najít takové, ze kterých by se dala tu a tam uždíbnout férová a objektivní část. Teď jen ty části spojit dohromady…

Napadá vás něco dalšího? Věříte pivním soutěžím? Máte zkušenosti z praxe? Nebo snad vaříte ony soutěžní várky? Vyjádřete se v diskusi nebo nám napište mail.



Komentáře

  • karlos napsal:

    přesně na tento článek jsem čekal od doby, kdy jsem viděl výsledkovou listinu:-)

  • Belza napsal:

    Nikdy pro me nebyly „medaile“ nelepeny na flasce vypovidajici hodnotou kvality piva.
    Vsechny tyto souteze rozhazujici ceny jsou me trnem v oku uz dlouho. Takze at si pivovary na tu flaku lepi co chteji, pro me je dulezitej obsah…

  • Rudla napsal:

    Myslím si, že se takto děje na soutěžích všeho typu. Nemusí jít jen o potravinářské produkty, ale ve všech oborech se najdou takto nahrané soutěže. Ať už jsou to podnikatelská, dobře zkalkulovaná lobby, nebo jen součást reklamní strategie.

    Setkal jsem se s tím v umělecké branži, kde se vždy na prvních místech umístily výtvory renomovaných výtvarníků né proto, že by oplývaly takovou skvostnou nádherou a dokonalostí, ale zkrátka ti ‚top‘ designéři měli v porotě své kamarádíčky a tak si jen smazávali dluhy…

    Je smutné, že na vše pak doplácí spotřebitel, který je nevědomky klamán. Takový běžný kupující šmátne v obchodě raději po flašce, která je oplácaná metály jen proto, že to viděl v reklamě a Pepik z Horní Dolní říkal, že je to strašně úspěšný produkt, protože má přeci první místo.

    Jen ještě taková zkušenost. Byl jsem jednou na nějakém veletrhu, kde se soutěžilo mezi pekaři o nej rohlík. K mému překvapení se na prvním místě usadilo pekařství z našeho kraje. Rohlík na výstavě, který jsem od nich chutnal byl opravdu výborný, no jak z pohádky od Lady. Po nějakém čase jsem se v tomto pekařství zastavil a chystal se nakoupit. Marně jsem hledal v nabídce ten krásně vymazlený, křupavě solený makový rohlík z výstavy. V ošatce s označením vítěz blablabla leželo pár unavených polovičních chcípáků, kteří ten vítězný rohlík nepřípomínaly ani omylem…

    • karlos napsal:

      „doplácí spotřebitel“ … tak já myslím, že i spotřebitel je kritik, není nevinný, má svobodnou volbu a autonomii rozumu vybrat si ze světa to, co považuje za dobré. Nikdo by se neměl řídit v nejvyšší instanci jen doporučením jiných, ale především svým vlastním rozumem, přičemž k radám a doporučením jen přihlédne. A navíc, jak se zdá, spotřebitel si takováto piva rád kupuje i bez výsledkových listin podobných soutěží a rád za sebe nechá přemýšlet a ochutnávat někoho jiného :-)

  • SmekalT napsal:

    Já si taky vždycky říkal, jak může vyhrát Starobrno nebo třeba Litovel. Přestože pocházím od Olomouce, tak mi Litovel vůbec neleze a nejsem sám.

    Jinak článek je perfektní!!!

  • Honza Pivni rozmanitost napsal:

    Ano ano, hezke cteni.
    Ale nebyl by aspon jeden priklad uplacene poroty? Nebo zinscenovane souteze?
    A co vam brani udelat soutez, objet si vsechny pivovary, nenapdne si ve skladu vybrat vzorky s naslednym proplacenim(velke pivovary vas radi pusti do skladu o rozloze fotbaloveho stadionu…)
    Pak si dejte limit 20 vzorku, zakazte degustarorum kourit, nazto se bavit ci popijet…

    Ono vzdy vse zavisi od toho,kdo se do dane souteze prihlasi, kolik je vzorku. A kolik to stoji. Myslim, ze tak idalisticky, tak jak je to popsano vyse, to nejde udelat. At uz kvuli lidem, nebo penzeum.

    PS: Jo, tech 250 vzorku za den bylo kde? Parkrat jsem v cizine degustoval, ale s takovymto cislem jsem se nesetkal…

Napsat komentář

Odstavec vytvoříte dvěma novými řádky.


Kontrolní kód

*

Kdo hledá, najde

Poslední komentáře

další komentáře »