Pivní recenzePivní recenze

ochutnáme
zhodnotíme
zveřejníme
Pivní recenze .cz
Vašepivo.cz -- potřeby pro domácí vaření piva
Mobilní pivovary -- Kalkulátor minipivovaru Můj půllitr -- Originální půllitr na přání


Je každý pivař znalcem?

Když jsem psal svůj blog o tom, jak si pivař vybírá v marketu pivo, bral jsem to jen jako souhrn mírně úsměvných situací spojených s nákupem lahvového piva. Diskuse pod blogem mě však přesvědčila o tom, že problematiku lze vnímat daleko vážněji i seriózněji, než by se mohlo zdát. A tak je tu (hlavně díky diskusi našich čtenářů schovaných pod nicky karlos, poutnik, Radek a Jiri) další blog zamýšlející se nad českým pivařem a navíc opět obsahující otázku ve svém titulu.

Poznámka: Článek vychází v nové rubrice Redakční blog, kde budou redaktoři Pivních recenzí publikovat své názory, postřehy a glosy z pivního světa. Příspěvky vydané v této rubrice budou o něco lehčího charakteru a nemusí nutně vyjadřovat stanovisko celé redakce.

Hned v úvodu by pravděpodobně drtivá většina z vás dokázala na úvodní otázku bez váhání odpovědět:„Každý pivař jistě není znalcem.“ Ale zkusme se na to podívat podrobněji a poněkud obšírněji. Začnu trochu z jiného soudku …

Převzato z knihy Pivo jako křen

Moje rodná končina je krajem vína, ovocných pálenek a folklóru. Samozřejmě, že jako ve všech částech naší vlasti se tu pije i pivo, ale pro účely příměru započnu právě vínem. Když jsem (dle litery zákona) i já mohl začít konzumovat alkohol, bylo mi mimo běžného piva, víno asi nejblíž – hodně kamarádů (vlastně jejich rodičů) vlastnilo vinný sklípek, takže s vínem rozhodně nebyl problém. Tady se pravděpodobně začaly prvně formovat moje recenzenské sklony. Vydržel jsem naslouchat povídání o víně, jeho buketu, jiskře, o tom, zda je krátké či dlouhé, tlusté či tenké, atd. Postupně jsem se setkával s „vyhlášenými“ znalci tohoto moku, kteří dokázali svými znalostmi vyvolat upřímný údiv i obdiv. Bylo to úžasné, když takový znalec (říkejme mu třeba Jura) po ochutnávce (tenkrát se moc nepoužívaly frajerské skleničky na stopce, nýbrž obyčejné koštovačky) vzorku prohlásil:„To je Frantův vlašák*).“ A zmíněný Franta přikyvoval a oba se dmuli pýchou. Zkrátka – kdo mezi více vzorky dokázal poznat to svoje či kamarádovo víno, ten jistě zasluhovat příměr znalce. A tak si chlapi v rámci jedné vesnice popíjeli a chválili svoje vína navzájem a byli nejlepší.

Jiná situace nastala, když se takový znalec dostal k vínům z jiného regionu, to se pak situace i slova hodnocení radikálně měnily a slyšet jste mohli například něco takového:„Ti znojemáci nemají rýňák*) dobrý! Není to vůbec tvrdé a necítím tu správnou kyselinku.“ A vrátil se domů s vědomím, že u nich doma je víno stejně nejlepší.

No a s pádem totalitního režimu se takovému znalci do slova a do písmene otevřel celý vinařský svět a on (jako správný odborník) chtěl ochutnat i vína ze světové produkce. Jak to dopadlo, dokážete asi odhadnout sami. Posloužím příkladnou hláškou:„Ten tokaj*) je hrozné víno. Jak to ti Maďaři mohou pít?“ A opět se vrátil do svého sklípku a šel si s kamarádem Frantou pochválit to svoje nejlepší na světě.

Sv. Urban - vinařství Pod hradbami, Hovorany

V tomto okamžiku se nám znalci rozdělili na dva základní tábory – na ty, kteří zůstali věrni svému vínu, odmítají okolní svět a jsou nejlepší a na ty, kteří se začali zajímat o to, jak se víno dělá jinde, začali objevovat nové chuti, postupy, atd. a začali měnit své názory i preference. Je zřejmé, že zde moje vinařská paralela končí a já se vrátím k pivu.

Pivovarnictví i se svými znalci prodělalo vlastně identický vývoj – měli jsme zde regionální ochranářskou politiku, kdy pivovary přednostně dodávaly svoje piva do daných lokalit s tím, že celorepublikově se prodával pouze Plzeňský Prazdroj a Budějovický Budvar. Spousta pivních znalců tak vlastně prakticky nepřekročila hranice svojí vesnice či regionu stejně, jako Jura s Frantou výše. V oblasti pivní to bylo ještě trochu složitější – dominantní produkci tvořila světlá piva plzeňského typu, sem a tam nějaký ten tmavý ležák a to bylo bratru prakticky všechno (ano vím, byl tu například Porter z Pardubic, ale snad jste pochopili, že uvažuji v jaksi globálnějším měřítku a odpustíte mi tuto paušalizaci).

Po vpádu zahraničních pivovarnických gigantů, zavedení moderních technologií a rozebrání tuzemského trhu, se český pivní znalec moc nezměnil – sice už možná nepije svojí kdysi regionální značku (u nás Jarošov a Olšavan), ale i tak zůstal věrný světlým pivům plzeňského typu a víc k životu nepotřebuje. Preferuje si jednu nebo více tuzemských značek (většinou právě od výše uvedených pivovarnických gigantů), občas možná vyzkouší něco jiného, ale je věrný. Piva z Belgie považuje za nechutná a „úchylná“ stejně, jako Franta s Jurou tokajské víno.

Jak je to tedy s tím znalcem?

  • Jsou znalci pouze a výlučně pivovarničtí odborníci, kteří disponují odborným vzděláním praxí a praktickými zkušenostmi?
  • Jsou znalci lidé, kteří o pivu píší články, recenze, atd.?
  • Jsou znalci ti, kteří konzumují kvalitní piva různých pivních stylů?
  • Jsou znalci domácí sládkové = domovarníci?
  • Jsou znalci pouze ti, kteří v sobě sdružují všechny (nebo alespoň většinu) body výše?

Vinný sud s reklamou na pivo

Z celého mého povídání plyne, že máme znalce a „znalce“. Lidé se často a rádi považují za „znalce“ a jejich okolí je v tom stejně často i utvrzuje. Je to diskutabilní, osobně však myslím, že nejvíce se realitě při hledání definice „znalce“ (povětšinou samozvaného), blíží nicky karlos a Jiri v diskusi pod blogem, na který se odvolávám v úvodu. Dovolím si je citovat:

karlos:

“ … nad průměrným českým pivařem nelze až tak moc ohrnovat nos, neboť o pivo nemá takový zvláštní zájem jako zdejší čtenáři. Pro českého pivaře má pivo do značné míry i jakousi symbolickou hodnotu, to znamená, že pivo pije nikoli jen kvůli reálnému prožitku chuti v konkrétní okamžik, ale také spíše pro jakýsi pocit „dát si pivo“, „zajít na jedno“, prostě pro vědomí, že je v situaci kdy pije pivo, aniž by se zamýšlel nad skutečným smyslovým vjemem z této činnosti.“

Jiri (zde jsem si jen dovolil doplnit diakritiku):

„… Kdejaký vyznavač „toho našeho Gčka“ se však považuje za největšího pivního odborníka, co kdy země nosila, přičemž jeho kvalifikace tkví pouze v rodilém češství …“

Kdo je tedy pivním znalcem?

*) překladový slovník:
vlašák = ryzlink vlašský
rýňák = ryzlink rýnský
tokaj = tokajské víno


Komentáře

  • Razak napsal:

    Hezky napsané. Akorát poslední odstaveček před citacemi tak trošku vyznívá, jakoby ti „znalci“ byli právě karlos a Jiri, což, dovolím si tipovat, nebylo záměrem :+).

  • jiri127 napsal:

    Ahoj všem, zajímavý článek. Za sebe musím říct, že se za odborníka rozhodně nepovažuju. Pivo mám rád a prakticky ani jiný alkohol nepiju. Rozhodně toho ale o pivu vím víc, než kdokoliv z mých známých. Sám jsem prošel několika stádii.
    Když jsem asi v šestnácti začal pivo konzumovat ve větším, Hostan pro mě byl jasnou volbou 😀 Jsem z jižní moravy a skoro nic jiného tu nebylo. To se ale ještě vařil ve Znojmě a bylo to dobré pivo za dobré peníze. Od dob, co se začal vařit v Brně už mi postupně přestával chutnat a v obchoďácích jsem objevoval i jiná piva. A tehdy mě napadlo, že ochutnám všechny piva v ČR. Nemělo cenu zůstávat u jednoho, když toho naše produkce nabízí tolik dobrého. To mi bylo asi 17. Tehdy jsem neměl jsem moc možnosti, tak to doháním teď. Je mi 23 a už jsem skoro hotový. Také v cizině jsem si pivo koupil. Některé mi chutnalo, některé ne. Až ochutnám celou naši produkci, rád bych se zaměřil na ejly, ochutnal nějaké trappistické pivo atd. A také si budu dál dávat naše pivka, která mi zachutnala. Tou naší produkcí se myslí hlavně piva lahvová, protože není v mých silách jet přes celou republiku, dát si točené, vystřízlivět a jet domů. Na piva z minipivovarů, která mám moc rád, mám štěstí jen na výletech nebo v blízkém okolí. Jo a asi od 16 si schovávám víčka od včech lahváčů, co jsem vypil. Je to zajímavá podívaná…

    • TomT napsal:

      To je moc hezká vize :) A nešlo by udělat foto těch všech víček? Nebo nevedeš si nějakou statistiku? Celkem dost by mě to zajímalo :)

      • jiri127 napsal:

        Ahoj, foto víček by udělat šlo, ale mám je ve dvoulitrových petlahvích s uřízlými vršky. Do jedné z nich házím jen od každého piva jedno víčko, abych když něco hledám, nemusel prohledávat všechny. Musel bych je ale vysypat, otočit a vyskládat no a věř, že je jich na to celkem dost 😀 Celkově určitě přes 2000. Statistiku jako takovou si nevedu, ale mám sešit, kde mám vypsaná všechna piva, která bych rád ochutnal a který neustále aktualizuju. Ke každému si pak napíšu soukromé hodnocení. Cílem tohoto projektu je, že chci ochutnat vše co domácií trh nabízí, ale pak už jen kupovat co mi chutnalo i když je to koliktát těžší k sehnání. Všude, kam vrazím do kšeftu mají pořát to stejné- gambáč, brno, braník, kozel atd. Ale třeba dneska jsem sehnal pár kousků od Primátora, které mám rád :)

  • Pivní Filosof napsal:

    Skvělý článek!

    Podle mého názoru, aby člověk mohl byt považován za Znalec (cokoliv), musí myt bohatou praktickou zkušenost.

    S ohledem piva, to znamená ochutnát (nikoli „jenom“ pít jako „ticker“) co nejvic druhů piv, atd.

    Nemuže byt znalec člověk, které je pouze schopný identifikovat jednu znáčku mezi deseti vzorkama…

    (bugger Czech is hard!)

    • cz3ko napsal:

      „Úchylná piva z belgie“, to pobavilo. 😀 Podle mě se člověk může stát pivním znalcem tehdy, když nad pivem které pije, začne přemýšlet.

      • Moro napsal:

        Spojení „úchylná piva z Belgie“ není moje – často a rád si pročítám diskuse na webech fanoušků značek našich gigantů, a tam jsem (nejen) tuto perlu objevil.

  • Kryšot napsal:

    Hezky napsané a souhlasím, sám to pozoruji na okolí i na sobě samotném. Aby se člověk stal znalcem, tak se dle mého názoru k tomu musí trochu propít, pročíst, zcestovat kus světa, poznat nejen daný styl piva, ale i lidi, kteří ho vaří a kraj, kde je daný styl doma :) Zjišťuji, že čím více se o pivo zajímám, tak tím mám větší pocit kolik toho vlastně nevím…

  • nrozarka napsal:

    Zdar,já se jen tak vetřu do diskuze,článek je dobře napsaný.Já teda znalec určitě nejsem nikdy nebudu a určitě se o to ani nikdy nebudu pokoušet to vám slibuju,ale jen mám ráda pivo a ráda ochutnávám různá piva ať naše bo cizí.
    Mějte hezký den

    • Luděk napsal:

      To je velmi chvalitebné, až sympatické – dívka/žena s milým nadhledem, který tu a tam postrádám u mnoha pánů – samozvaných nebo tzv. znalců piva!

  • karlos napsal:

    Děkuji za poctu, asi jsem měl tenkrát nějakou silnější chvilku:-)

    Jinak já se taky za znalce rozhodně nepovažuju, já jsem jen někdo, kdo se o ta piva začal více zajímat. Pivo jsem začal pít přesně ve 20, dnes mi je 28 a ještě před dvěma roky jsem za své nejlepší ochutnané pivo považoval čepovaného kvasnicového Bernarda, což jsem taky všude rozhlašoval. Pak jsem až objevil ejly a weizzenbocky, na které jsem ovšem v rámci ostravska neměl příliš šanci narazit. Nikdy jsem se ani nepokoušel pivo uvařit, ale silně s tou myšlenkou koketuju.

    K otázce pivního znalectví bych chtěl říct, že podle mého názoru znalectví není podmíněno jen co největší sbírkou pivních „trofejí“, ale především aktivním duševním úsilím při degustaci. Asi žádný smyslový vjem totiž nevnímáme jen tak jednoduše v jeho prosté čistotě. Naopak: všechno, co vnímáme, vnímáme vždy v těžko rozlišitelném propojení povahy našich fyziologických schopností něco vnímat a povahy věci samotné. A aby to nebylo tak jednoduché, tak obě tyto složky vjemu – náše omezené smyslové čidlo a věc samotná – jsou ještě převrstveny rozsáhlou imaginární sítí našich myšlenek, myšlenkových zkratek, informací, vzpomínek, předsudků, předpokladů a slepých skvrn. Stupeň znalectví bych potom odvozoval ze stupně schopnosti co nejvíce rozlišit pouze surovou a rozmanitou chuť piva od všech ostatních složek vjemu (hlavně předsudků a očekávání). Proto jsem výše psal, že jde o duševní aktivní úsilí – nestačí jen ochutnat či přivonět a jen čekat, jak se pivo projeví, ale je nutné se taky oprostit od všeho ostatního, co se člověku při pití piva motá v hlavě, respektive je nunté i leccos ve vnímání popustit, jakoby rozšířit informační kanály, zkrátka všímat si více věcí. Je to jako s umělěckými díly – nestačí si je prohlédnout a pasivně čekat, čím to člověka „praští do nosu“, ale je třeba také vykročit vstříc, umět se dívat či naslouchat. Pak se teprve projeví mnohovrstevnatost díla. Ovšem k tomu nestačí jen objíždět galerie. Je to možná jaksi trochu meditativní činnost.

    Pokud to mohu trochu hodnotit, nebo spíš vyjádřit názor, tak na PR se setkávám s pro mě velmi vysokou schopností hodotit pivo, analýzy u některých kousků mi přijdou opravdu ohromující. Zejména schopnost ve vůni rozlišit čtyři, pět i více složek, klobouk dolů. Ať se propadnu do západního Německa, jestli bych dovedl přičichnout k pivu a odhalit, že je v něm jemná vůně tropického ovoce, koriandru či chmele z Nového Zélandu měsíc po sklizni :-) Borci jsou fakt dobří no.

    PS: sorry za dlouhý text, to víte, člověk sedí v práci a nemá co dělat :-)

    • pinkano napsal:

      Karlosi, díky za chválu :) Takoví borci nejsme, abychom řekli, že to je chmel z Nového Zélandu měsíc po sklizni, ale občas, když jak sám říkáš kolem piva „meditujeme“, tak tam ty vůně a chutě prostě poznáme. Pokud mohu mluvit za sebe, tak mi někdy trvá hodiny než přijdu na to, co to je. Někdy i dny (opravdu výjimečně, to se stalo asi 2x). Někdy je to jasné na první pohled, ale někdy je to prostě ta krásná hra, kterou svádí vjemy člověka a pivo :)

      • karlos napsal:

        někdy trvá hodiny přijít na to, co to v tom pivu je? předpokládám, že to nejsou asi hodiny u jednoho kusu nebo lahve, to asi myslíš tak, že si jich dáš více od jedné značky při opakovaných návštěvách ne? jinak si to nedovedu představit :-)

        • pinkano napsal:

          ano, jeden kus.. prostě občas tam něco je a člověk neví co, tak o tom přemýšlí.. vybavuje si různé druhy ovoce a jeho výrobků a pak na to přijde :)

          • karlos napsal:

            hmm, tak přiznám se, že to překonalo mé představy o průběhu degustace :-)

            • Moro napsal:

              Potvrzuji pinkanova slova, někdy se stane, že v pivu najdu složku (vůni, chuť), kterou naprosto zřetelně vnímám, ale nemohu přijít na to, co to je (je to stejné, jako když si na něco nemůžete vzpomenout a přitom jste si 100% jisti, že to víte). Pak nad tím hloubám, dokud na to nepřijdu, což může trvat různě dlouhou dobu.

              • pinkano napsal:

                Jednou jsem takhle musel otevřít asi 4 marmelády, abych zjistil, která marmeládá to je :-) Ale pak jsem musel taky celý týden ty marmelády ládovat, aby se nezkazily :)

  • Kuba napsal:

    Pivním znalcem rozhodně (bohužel) nejsem, nicméně si myslím, že mám právo z pozice konzumenta piva hodnotit. A funguje to samozřejmě tak, že čím je konzument vzdělanější, tím erudovanější jsou jeho hodnocení. Už to tu v komentářích zaznělo: i když (jak se zde pravidelně zjišťuji ) vím o pivu (technologiích, výrobě, ingrediencích, chemii) zoufale málo, i přesto (!) toho vím a mám naochutnáváno více než řekněme 95% tzv. pivařů – a často si pak mohu hrát na jednookého krále mezi slepými 😉 (což je celkem zábava). 😀
    _
    Kdo chce psát recenze, musí splňovat všechny výše zmíněné body a hrát – abych tak řekl – první ligu. Já jsem se díky PR dostal do pozice lehce poučeného konzumenta s hlavou otevřenou novým nápadům (rozuměj bez předsudků k jiným stylům, zemím původu atp.). Ovšem když sleduji přehled a pivní vzdělání některých místních diskutérů, jen se tiše v koutku červenám… :)
    _
    Ale pokaždé když si koupím pivo, které jsem ještě nepil, udělám si z toho malý svátek: nachladím pivo i sklenici na požadovanou teplotu, naliji, zhodnotím pěnu, přivoním a hledám, co by se ve vůni dalo najít, zhodnotím si tělo a hledám průběh a charakteristiku chutí, dám ochutnat manželce a povykládám jí, o co se jedná a co by v pivu mohla najít…
    _
    Paralela s vínem je hodně povedená, osobně jsem ale u vína skončil ve stádiu, že se spokojím s vědomím, že (většinou) poznám, zda je víno kvalitní, průměrné nebo na svařák (pár odrůd s určitou dávkou štěstí taky rozeznám). Sklípků už jsem absolvoval nemálo (i těch nekomerčních), ale – přestože mám dobré víno rád – není to moje srdeční záležitost.
    _
    U piva bych rád postoupil o něco dál a časem zkusil podle zdejšího návodu aspoň tu nejjednodušší verzi domácího piva.
    _
    Nechme ale akademických debat; opravdový a praktický problém hegemonie pivovarských eurogigantů spatřuji ve faktu, že vyjede-li jen trochu náročnější pivař za Brno směr Vysočina (berte jako příklad), úpí všechny vesnické hospody pod diktátem rudé pěticípé hvězdy. Aniž bych chtěl propadat prvoplánovému snobství, Starobrno mi do huby už nesmí. Zaplaťpánbů za ČH, jež do této Heinekenovské totality občas penetruje… Aby bylo jasné, co mi vadí: ignorance českého pivního „znalce“ nechává prosperovat Heineken a návštěvník takto postižených končin se pak jen těžko dostane ke slušnému pivu (pokud to zrovna není pod komínem nějakého menšího pivovaru), což bohužel není případ Tišnovska…
    _
    No, už jsem toho napsal až moc, a přitom jsem chtěl jen říct, že Morovy blogy jsou výborné, čtivé, vtipné, trefují hřebíček přímo na hlavičku a vždy rozproudí podnětnou diskuzi. Takže nejen za ně, ale za celé PR díky! Předpovídám tomuto webu světlé zítřky a doufám, že se nemýlím!

    • Rudla napsal:

      Moro, moc hezký článek, díky.

      Kubo, díky za tento pohled, se kterým naprosto souhlasím a mluví mi i z duše.
      Technická stránka věci není myslím vůbec problém. Tj. pokud člověk chce hltat informace a vzdělávat se, je net plný. Když budu mluvit za sebe, tak nějak se snažím najít si tu optimální polohu a přijímat informace s otevřenou náručí.
      Když to uvedu na příkladu, tak mě doslova překvapuje a fascinuje, jak se pivo dělá ve světě. Kdo sleduje pořad Brew Masters na Discovery ví o čem mluvím.
      A ta touha a chtíč ochutnat i něco jiného, než jen pivo z naší kotliny u mě vítězí a žene dopředu.

      Když ještě ocituji příměr Karlose o uměleckých dílech, musím si vzpomenout na našeho učitele, který nám vždy vtloukal do hlavy, že nesmíme říci o jakémkoliv uměleckém díle že je ‚hnusné‘, ale to, že mu zatím nerozumíme…

      A to co napsal pinkano platí i obecně. Že je to krásná hra s vjemy člověka a pivem a to je na tom všem to nejúžasnější.

    • Moro napsal:

      Děkuji za pochvalu a za odměnu si dám něco dobrého z produkce Vyškova 😎 . Jinak – nejsem klasickým bloggerem = neumím chrlit blogy „na požádání“. Musí mě něco pobavit, inspirovat, či nakrknout a já mám potřebu to napsat. Jinými slovy – teď mám období, kdy to jde samo a je taky možné, že další rok nenapíšu ani čárku …

  • phrabina napsal:

    Skvělé a přesné srovnání s vinaři. Vybavuji si košt vína před lety v nedalekých Bukovanech. Přišel jsem tam později z jiného koštu, takže nejlepší vzorky byly asi už dávno pryč. To, nad čím si místní mlaskali, mě jako přivandrovalce docela vyděsilo. Pokud se ještě pamatuji, samá tvrdost a kyselinka…
    Asi jako když našinec vyjede na lambiky.

    • Moro napsal:

      Tak teď tu sedím a čumím – nick phrabina (známý na PI i SP) je od nás? 💡

      • Luděk napsal:

        Odpovím za Hraboše, neb je zřejmě zaneprázdněn a snad se nebude zlobit – odpověď zní ANO. :-)

        • Moro napsal:

          To se povedlo 😀 To jsem netušil, že jsme končani – no super …

          • Luděk napsal:

            Nenapsal jsem to jednoznačně, za což se omlouvám – Pavel H. teď bydlí v Praze, pochází z jihu Moravy.

            • phrabina napsal:

              Manželka je od Strážnice, takže se v tom okolí čas od času motám. Proti vínu z Bukovan nic nemám, jen se mi vybavil ten chuťový skok po přesunu z Vnorov. Asi jste měli nějaký chladný rok, hubu mi to křivilo řádně. Btw. Hrabina není nick ale moje příjmení a jako typický pražák pocházím ze Zlína.

              • Moro napsal:

                Add Bukovany (+ Vlkoš + Vracov) – zde jsou vína často opravdu hodně tvrdá a asi se budeš divit, ale příměr k Znojmu je přebrán právě od kluků z Bukovan 😀 Bukovany jsou proslavené svými košty vína i slivovic, takže je příjemné překvapení, že je někdo zná (já Tě měl za metropolitu).Jinak – ani jeden výrok není smyšlen a vše se zakládá na pravdě.

    • karlos napsal:

      pokud se jedná o lambiky, tak ačkoli se považuju za celkem tolerantního člověka, tak Cuvée René Gueuze lambic beer bylo to nejodpornější pivo, které se mi kdy dostalo na jazyk. A taky nejdražší – 130,- Kč/0,33 láhev. Tak asi mám do znalectví ještě daleko :-)

      • Moro napsal:

        Gueuze je poměrně „těžký“ styl – taky jsem se u prvního kousku tvářil všelijak! :mrgreen: A 130,-za pivo je naprosto v pohodě – jsou i dražší, mnohem dražší …

  • umbob napsal:

    Moc pěkná sepsaná úvaha. A ty paraely s vínem-jedna radost. Taky se s tím teď poslední dobou často potýkám (skorotchán dělá moc dobrá vína, nebojí se nekriticky hodnotit i vína jiných vinařů a občas i na ty cizácké patoky dojde:-D, ale u piva mu stačí, aby to nebylo moc hořké :-)
    Mezi svými známými jsem si vypracoval pověst člověka, který toho o pivu hodně ví, za znalce se ale opravdu nepovažuji. Spíš jen pravidelně sleduji, co se na české pivní scéně děje a ochutnávám, co se dá (mimo pivní produkty z velkochemiček:-) a tím působím, že se opravdu vyznám;-)
    Přeju Ti Vláďo, ať těch čárek napíšeš ještě hodně, máš talent popsat věci velmi přesně a trefně a to se odráží i v následných diskuzích.

  • poutnik napsal:

    moc pěkný blog :-)

    osobně to mám podobně, jako většina zde – čím více toho o pivu vím, tím mám k němu větší respekt a mám neodbytný pocit, že toho vím strašně málo….

    hlavně jsem rád, že pivo umím uvařit, chápu co se při tom složiém procesu děje, podrobně znám historické pozadí vývoje piva, jako konzument dokážu rozeznat dobré pivo od špatného už po prvním napití, při slepé degustaci rozeznám od sebe jednotlivé značky, díky pivu se udržuju v dobré kondici – není problém jet na kole 50-60 km na ochutnávku nějakého zajímavého piva a hlavně pak dojet i zpět domů..:-)

    Jsem v kontaktu se všemi místními sládky a majiteli malých pivovarů, jsem rád, že svou troškou pomáhám rozvoji tohoto nejzajímavějšího segmentu pivního trhu

    a těším se na nové zážitky s pivem…..

  • zdeny napsal:

    Nevím, jestli je Starobrno tak špatné, jak tady občas náznakem někde píše. Je Černá Hora či Litovel o tolik lepší? Piji všechna tři a nemám ten dojem. Záleží také na konkrétní situaci, někdy se zdá to či ono výborné, jindy krčím rameny. Do hospodských trubek nevidím. Chtělo by to nějaký kvalifikovaný článek o Starobrnu a jiných ve srovnání.

    • Kuba napsal:

      Podle mě hodně záleží na tom, na co je člověk zvyklý. Pokud někdo pije neustále třeba SB, tak mu to možná nepřijde. Černohorský Páter je v točené podobě výrazně lepší pivo (v lahvové mě neoslovil) než nějaké Médium (Litovel jsem nepil, ani nepamatuju, takže nedokážu posoudit).
      _
      Myslím, že nároky se zvedají s počtem naochutnávaných vzorků, návštěvou pivnic, které mají na čepu dobrá a dobře ošetřená piva atp. Osobně jsem začal chodit na Strakonického Dudáka a nefiltr Sklepáka v době, kdy si vůbec nevybavuju jinou hospodu, kde by nabízeli špinavý pivo. No a v posledních šťastných letech se mohl zvídavý pivař propít ledasčím; a v této konkurenci se prostě eurozrzci z velkopivovarů chuťově v naprosté většině nechytají…
      _
      Pokud o to máte zájem, doporučuju navštívit některou z hospod, které nabízí piva menších pivovarů (například z odkazů, které na PR najdete) a ochutnat. Hrozí zde ale riziko, že se vám bude těžko vracet do té vaší domovské, kde je na čepu třeba pouze SB… Pro mě osobně hospody, které nabízí pouze europiva jakoby ani nebyly. Ne, že bych byl takový snob, ale pivo už dneska není úplně levná záležitost a já chci za své peníze nějaký zážitek!

  • karlos napsal:

    otázka, kdo je skutečný znalec piva, je už definitivně vyřešena. Je jím Gott.

    http://revue.idnes.cz/karel-gott-je-cestny-znalec-piva-dam-/lidicky.aspx?c=A120621_170935_lidicky_nh

    „Moje znalectví piva spočívá v tom, že jsem ochutnal snad všechna piva po světě, od čínských až po americká, která jsou mimochodem hrozná.“ Pravil Gott.

  • Ondra napsal:

    Poutník:pochopil jsem dobře z tvého přízpěvku 17.5.ve 20:36 na pivo 50-60 km a zpět…..jako 120km za den na kole?:-D napiš prosím typ a kudy jezdíš?Taky hodně jezdím na kole a rád bych se setkal s českým Lance Armstrongem (Ondra Lemond-Troll)

    • poutnik napsal:

      pokud na kole nedáš za den aspoň těch 100 km, tak bys měl omezit trollování na netu a začít více trénovat

      • pinkano napsal:

        Za celý den bez problému.. ale pokud je to tak pořád, pak to hraničí s bezpohlavností :)

        • poutnik napsal:

          také nechápu, proč má ten místní exot takový problém pochopit, že běžný člověk může ujet „stovečku“, když, jak sám tvrdí, na kole tuze rád jezdí…..

          Svého času jsem každý pátek jezdil na kole na chalupu (Jeseníky) – 60-70 km (podle trasy) a pak zase v neděli zpátky, než manželce skončila mateřská a začali jsme pak jezdit už společně autem, v té době jsem byl hodně slušně „vyježděný“, ale i podle svého okolí soudím, že dát si „stovečku“ během soboty není pro zdravého člověka na slušném kole žádný problém, tedy až na nějaké exoty, kteří mají problém asi se vším….

  • Ondra napsal:

    Tak to pravděpodobně jezdíš na silnicním kole což chápu.Ale i tak 120 km za den to je hodně dobrý.Klobouk dolů.Já jezdím XC a enduro.Když hodně tak 60 km (terénem).Pivo-ty mě vlez na hrb 😀

Napsat komentář

Odstavec vytvoříte dvěma novými řádky.


Kontrolní kód

*

Kdo hledá, najde

Poslední komentáře

další komentáře »